Slavení této svátosti se může v jednotlivých případech poněkud lišit, mohou být použity jiné texty z Bible nebo trochu jiné modlitby. Následující řádky slouží spíše jako pomůcka pro pochopení jednotlivých prvků slavení, než příprava na konkrétní bohoslužbu. Ohledně konkrétního průběhu je vždy třeba domluvit se s knězem.
Začátek obřadu a úvodní otázky rodičům a kmotrům
Celebrant pozdraví přítomné, především rodiče a kmotry. Celebrant: Chcete, aby bylo vaše dítě pokřtěno. Tím na sebe berete povinnost, že ho vychováte ve víře v Pána Ježíše, že ho budete učit milovat Boha a bližního, jak nám to Pán Ježíš přikázal. Potom obrácen ke kmotrovi, táže se celebrant těmito anebo podobnými slovy: A vy, chcete být tomuto dítěti kmotrem (kmotrou).
Znázornění křtu a znamení kříže
Celebrant pak pokračuje: N, církev tě s radostí přijímá do svého společenství. V jejím jménu tě označuji křížem, znamením našeho Spasitele, Ježíše Krista. Mlčky udělá dítěti na čele kříž. Deinde celebrans prosequitur dicens: N., magno gáudio Ecclesia Dei te éxcipit. In cuius nómine ego signo te signo crucis; et parentes tui (patriníque) post me eódem signo Christi Salvatóris te signábunt. Et signat parvulum in fronte, nihil dicens.
Úvod do kostela a význam křtu
Úvod bohoslužby se koná na prahu kostela, v předsíni či v zádveří, protože když rodiče a kmotr vyznají touhu po křtu svého dítěte, průvod na místo bohoslužby jasně naznačí, jak velká skutečnost se při křtu děje: dítě je přinášeno zvenčí dovnitř, z nebezpečí do bezpečí, ze světa k Bohu a do společenství církve. Pokládané otázky rodičům nejsou formalitou, ale jsou nezbytné, aby mohl být křest udělen: rodiče si křest svého dítěte přejí a potvrzují, že vědí o své povinnosti vést dítě k životu z víry a lásky.
Kříž, voda a posvátné oleje
Kříž je dávné znamení křesťanů. Na kříži zemřel náš Pán Ježíš a celý svět tak vykoupil, křížem začínají věřící každou svou činnost, kříž je znamením naší identity a našeho vítězství. Křest je svátost víry a víra se rodí ze slyšeného Božího slova. Proto nejprve následuje čtení jednoho úryvku z evangelia, případně dvou úryvků ze Starého či Nového zákona a z evangelia. Kněz či jáhen pak úryvek několika slovy vyloží. Odpovědí na Boží slovo je naše modlitba.
Pokračují prosby za dítě, jeho rodinu, za církev a celý svět. Církev, jejíž součástí se dítě za chvíli stane, není tvořena jen lidmi žijícími na zemi, ale také těmi, kdo ve víře již zesnuli.
Úkon mazání posvěceným olejem katechumenů je starověkou praxí. Mazání posvěceným olejem katechumenů je starověkou praxí. Připomíná pomazání, které dostávali zápasníci v aréně, aby se vysmekli nepříteli.
Voda ke křtu je požehnána starodávnou modlitbou, kterou nacházíme již v sakramentáři ze 6.-7. století. Kněz nejprve vzdává za vodu díky a připomíná, jak ji Bůh používal v dějinách spásy: stvoření, obnova světa po potopě, záchrana Izraelitů.
Modlitba díků s prosbou o Ducha promění obyčejnou vodu v nástroj spásy.
Rodiče a kmotři v roli svědků víry
Celebrant vybídne rodiče a kmotra: Přinesli jste toto dítě ke křtu, aby se stalo dítětem Božím. Aby hřích neohrozil Boží život, který bude vašemu dítěti dán a který v něm poroste, musíte před ním vydávat svědectví Kristu, slovem i životem. Vos autem ita eos in fide educáre studeátis, ut vita illa divína a peccáti contagióne prseservétur atque de die in diem in ipsis possit augéri.
Tak věříme. Tak věří církev. Celebrans, dicens: Haec est fides nostra. Celebrant vyzve rodinu, aby přistoupila ke křtitelnici. Expresso autem nomine infantis, parentes et patrinos interrogat: Vultis ígitur ut N. A hned potom celebrant dítě pokřtí. Uděluje-li se křest litím vody, drží dítě matka nebo otec. Kde však je to zvykem, může ho držet kmotra nebo kmotr.
Křestní sliby, víra a vyznání
Protože malé dítě ještě nemůže samo vyznat svou víru, je třeba, aby za něj vyznali víru rodiče a kmotr/a, kteří mu zároveň chtějí na cestě víry pomáhat. Nejprve se trojí formulí zříkají zlého. Následuje vyznání víry, nezbytné pro křest, které naopak jakoby otvírá dveře Boží milosti. Křestní formule, při níž je vzýváno jméno Nejsvětější Trojice, se nachází již v Matoušově evangeliu. Křest ponořením či politím máme dosvědčený již na přelomu prvního a druhého století.
Celebrant říká: Všemohoucí Bůh tě vysvobodil z hříchu, dal ti život z vody a z Ducha svatého, přijal té do společenství svého lidu. Celebrant říká: N, Bůh té oblékl v Krista a učinil z tebe nového člověka. Bílé roucho ať je znamením této důstojnosti.
Kmotrství a jeho význam dnes
Kmotrovství představuje jednu velmi důležitou roli. Tato role vznikla v dobách prvotních křtů. Kmotr ručil za to, že katechumen má vážný úmysl a vyznává víru. Svému svěřenci kmotr pomáhal na cestě následování Krista, při přípravě obřadů a nakonec i při samém křtu. V dnešní době je důležitá role kmotra především u křtu dětí, kdy by měl kmotr pomáhat rodičům při výchově dítěte. Správný kmotr by měl být zralý jak vírou, tak životem. Je samozřejmé, že by to měl být pokřtěný katolík.
Pokud rodiče nemohou nalézt vhodného známého ve svém okolí, měla by sama církevní obec pomoci při hledání budoucího kmotra. V katolické církvi je dokonce možné kmotra z obřadu úplně vynechat, a to v případě, že by rodiče nenalezli vhodnou osobu křesťanského vyznání. Podle církve je lepší nemít kmotra žádného, než takového, který není hoden kmotrovské funkce.
Průběh samotného křtu a praktické aspekty
Křest bývá součástí bohoslužby, na které je přítomen kněz nebo jáhen, katechumen, rodiče, kmotři a také církevní společenství. Celá bohoslužba začíná krátkou promluvou, poté se kněz táže rodičů na jméno dítěte a na jejich požadavek „Křest“. Následně kněz připomene rodičům a kmotrům jejich povinnosti, které se křtem souvisejí, aby zajistil jejich připravenost. Následuje označení dítěte křížem, poté liturgie slova, a přímluvy.
Po modlitbě kněze přichází starobylý obřad pomazání křtěného olejem, který symbolizuje zdraví a sílu. V některých případech se však od tohoto kroku upouští a místo něj kněz položí ruce na dítě jako symbol vytržení z moci ducha zla a předání Kristu. Poté následuje samotný křest: trojí ponoření do vody, nebo trojité polití hlavy, a vyslovení křestní formule. Při křtu drží dítě rodiče, zatímco kmotři na ně kladou svou pravou ruku. Po ukončení obřadu se účastníci mohou vydat průvodem k oltáři a zazpívat oslavnou píseň.
Další součásti a významné pojmy
Pokud se jedná o dospělého, vede se s ním dialogy. Zpověď a manželství jsou rovněž součástí širšího rámce křtů a sňatků, a jejich teologické i liturgické vrstvy bývají prokládány argumenty o významu svátostí a o tom, co znamená být ve společenství církve.
Křest je jednou ze sedmi svátostí římskokatolické církve a hraje klíčovou roli jako iniciační svátost. Křest z nouze může udělit kdokoliv, i nevěřící člověk, v okamžiku ohrožení života. Křest děti je běžný, rodiče zavazují vychovávat dítě ve víře a kmotři pomáhají s výchovou. Křestní jméno volí rodiče či katechumen; patronem může být světec, jehož přímluvu vyhledávají. Křest je vstup do církve a do společenství věřících a nosí nesmazatelný duchovní znaménka do života pokřtěného.
Historické souvislosti a vzájemné uznání křtů
Historicky existovala praxe vzájemného uznání křtů mezi katolíky a evangelíky. Po bitvě na Bílé Hoře a období rekatolizace byly křty často předmětem specifických opatření a matrik. V průběhu 18. století se změnily normy vedení matrik a od roku 1849 získaly evangelické matriky své vlastní úřední hodnoty. Doba po Druhém vatikánském koncilu přinesla obnovení skrutin a změny v liturgii, ale samotná idea křtu jako začátku víry a včlenění do církve zůstává konstantní.
Současné trendy a praktické poznámky
Ve vztahu k dospělým pokřtěným a dětem je často kladen důraz na katechumenát jako období přípravy, které obvykle trvá 3-4 sezení a zahrnuje vyložení významu křtu, jeho dějin a liturgie. Před samotným křtem se rodina podílí na přípravné fázi, včetně volby křestního jména a zajištění křestní roušky a svíce. Příprava a průběh křtu bývá provázen skrutiniemi a modlitbami za odolnost vůči zlému.
Po křtu zůstává duchovní spojení s církví a s Kristem, který hraje hlavní roli v iniciačním procesu. Křest je vstupem do společenství, do kterého dítě bude zapojeno a do něhož bude pokračovat výchova ve víře a lásce k Bohu a bližnímu. Vznešený závěr obřadu zahrnuje žehnání rodičů, kmotrů a všech přítomných věřících, a společnost se obrací k modlitbě Otčenáše.
Krátký rozbor klíčových bodů
- Křest je iniciační svátost, která vyhraňuje vstup do církve a Božího lidu.
- Všechny děti a dospělí mohou být pokřtěni, v evangelickém kontextu bývá častější křest dospělých, v katolickém často i dětí.
- Trojí ponoření nebo trojité polítí vodou s formulí jména Otce, Syna a Ducha svatého.
- Pomazání křížmem připomíná dar Ducha svatého; někdy nahrazeno kladením ruky.
- Kmotrovství, tvorba víry a podpůrná role církve jsou v jádru křtu u dětí.
- Historické či právní aspekty uznání křtů mezi katolickou a evangelickou církví se lišily dle období a místních pravidel.
Co je KŘEST a proč je DŮLEŽITÝ?
Je důležité poznamenat, že různá pravidla a texty se mohou lišit podle jurisdikce a místní praxe. Konzultace s diecézním knězem je vždy nutná pro přesné určení postupu při konkrétním slavení.
tags: #katolicky #knez #u #evangelickeho #krtu