Honosný sněhobílý chrám se zlatými kupolemi najdeme na nábřeží řeky Moskvy. Grandiózní chrám Krista Spasitele je jednou z hlavních moskevských dominant a také vůbec největším ruským kostelem. Zdaleka viditelný svatostánek byl znovu vystavěn na místě původního kostela, který ve třicátých letech nechal Stalin vyhodit do povětří. Honosný sněhobílý chrám se zlatými kupolemi najdeme na nábřeží řeky Moskvy v oblasti Kropotkinskaja, moskevské umělecké čtvrti plné muzeí a galerií.
Jeho rozměry jsou vskutku kolosální: na výšku měří 103 metrů, průměr největší kupole je bezmála 30 metrů a chrámová loď pojme až deset tisíc věřících, což jej povyšuje na vůbec největší chrám v celém Rusku. Historie chrámu je vskutku pohnutá. Stavbu původního chrámu, který na tomto místě stával, zadal ve 30. letech 19. století car Alexandr I. na oslavu vítězství ruské armády nad Napoleonem a sám pro chrám vybral místo na břehu řeky Moskvy. Chrám vyzdobený reliéfy zobrazujícími slavné vojevůdce a bitvy využívali carové k nejrůznějším slavnostem a také ke korunovacím.
Ve 30. letech 20. století se Stalin rozhodl, že chrám zničí. Chtěl tím uvolnit místo pro gigantickou stavbu tzv. Paláce Sovětů, který se měl stát symbolem celého evropského proletariátu. Stalin se proto rozhodl budovu vyhodit do povětří a úklid trosek po demolici pak trval ještě více než rok. Někteří Moskvané věřili, že bída a neštěstí, které postihly celou zemi během 20. století, budou mít za následek další osud chrámu. Na „Palác Sovětů“ byla vypsána architektonická soutěž, které se zúčastnili stavitelé slavných jmen, mimo jiné Le Corbusier nebo Walter Gropius.
Na jejím vrcholu se měla nadto tyčit stometrová socha Lenina. Stavební práce na monstrózním projektu nicméně přerušila druhá světová válka a navíc bylo zjištěno, že písčité podloží u řeky není pro takový kolos dostatečně stabilní. Na místě stavby tedy zela hluboká jáma, kterou v 50. letech nechali zazdít. Po pádu komunismu začaly v devadesátých letech vznikat iniciativy za opětovné vystavění zničeného chrámu a nakonec bylo rozhodnuto, že bude u příležitosti 850. výročí založení města skutečně znovu postaven. Finanční náklady byly nevídané - uvádí se, že stavba přišla na 200-600 milionů dolarů. Přesná částka není veřejně známa, šlo totiž o sponzorské dary z nejrůznějších zdrojů, převážně od moskevských bohatých podnikatelů. V ruských médiích se v této souvislosti tehdy hovořilo o korupci a politických tlacích. Chrám se nicméně zaskvěl ve své původní obnovené kráse a 31. roční výročí bylo oslaveno.
Hlavní postavou a horlivým iniciátorem celé výstavby byl tehdejší moskevský starosta Lužkov (odvolaný prezidentem Medvěděvem v roce 2010 pro ztrátu důvěry). Valnou částí stavebních prací Lužkov pověřil svého oblíbeného architekta, Gruzínce Zuraba Cereteliho, jehož monumentální sochy mění tvář Moskvy 21. století. Cereteli, mimo jiné prezident Ruské umělecké akademie, je například autorem megalomanské sochy Petra Velikého na řece Moskvě. Ti památníku vyčítají především značnou nevkusnost a nízkou uměleckou hodnotu, ale třeba také to, že zobrazuje zrovna toho panovníka, který Moskvu neměl příliš v lásce a přesunul hlavní město celé země do Petrohradu.
Ale vraťme se ke chrámu Krista Spasitele. U něj je Ceretelovi opět vyčítána přehnaná okázalost, přeplácanost a všude vládnoucí kýč. A vskutku, prostory chrámu postaveném v ruském byzantském slohu vás naprosto ohromí svojí mohutností a zdobností. Nástěnné malby tu zabírají plochu 22 000 m2 a více než třetina je jich vyhotovena z pravého zlata. Narazíte tu také na fragmenty fresek z původního chrámu, které se podařilo zachránit, a oslnivou sbírku ikon.
