Kostel Krista Spasitele v Moskvě je hlavním pravoslavným chrámem města a jednou z nejvýznamnějších dominant ruské metropole. Nachází se na pravém břehu řeky Moskvy, nedaleko Kremlu, a svým vzhledem i historií symbolizuje proměny ruské společnosti během posledních dvou století. Původní chrám zde stál od 19. století, byl však v roce 1931 zničен na rozkaz sovětského režimu a na jeho místě měl vzniknout monumentální Palác Sovětů.
Počátky a architektura původního chrámu
Historie začíná po vítězství nad Napoleonem; tehdejší car Alexander I. vydal manifest o stavbě a vybral místo na břehu Moskvy. První projekt byl zadán architektovi Vitbergovi, ale problémy s financemi a nestabilním podložím v oblasti Slavínů vedly k jeho zrušení. V roce 1831 byl jmenován architekt Konstantin Ton a výstavba započala na Volhónském nábřeží v roce 1837; samotné založení proběhlo v roce 1839. Vnější stavba byla dokončena v roce 1860 a chrám byl vysvěcen v roce 1883.
Chrám byl vyzdoben reliéfy zobrazujícími slavné vojevůdce a bitvy a stal se místem korunovac i veřejných slavností. Nástěnné malby zabírají plochu 22 000 m2 a více než třetina stínů byla vytvořena z pravého zlata; v interiéru jsou rovněž fragmenty z původního chrámu a bohatá ikonová sbírka.
Demontáž a zkáza během 20. století
Ve 30. letech 20. století se Stalin rozhodl chrám zničit, aby uvolnil prostor pro Palác Sovětů, který měl být symbolem evropského proletariátu. Demolice proběhla nadvakrát; první výbuch chrám ustál, ale druhý jej srovnal se stranou. Po demolici trvalo odstraňování trosek více než rok a poté bylo území připraveno pro plánovanou výstavbu. V období 1931 až do druhé světové války nebyla výstavba paláce dokončena.
Po pádu sovětského režimu začala iniciativa na obnovu chrámu. Základní kámen nové stavby byl položen 5. prosince 1990, přesně v den, kdy byl původní chrám zdemolován před 59 lety. Stavba znovuvybudovaného chrámu byla zahájena v roce 1994 a přišla na zhruba 200-600 milionů dolarů, přičemž částka nebyla veřejně zveřejněna kvůli spekulacím o korupci a politickém tlaku. Slavnostní otevření proběhlo 31. prosince 1999 a vysvěcení chrámu 19. srpna 2000; den poté proběhla kanonizace carské rodiny.
Nový chrám: architektura, rozměry a význam
Nově postavený chrám se stal národním, kulturním a historickým symbolem a pojme až 10 000 věřících. Stavba vyrostla podle ruského byzantského slohu, s pěti zlatými kupolemi a bílou fasádou doplněnou bronzovými reliéfy. Hlavní architekturu do značné míry ovlivnili Zurab Cereteli a Lužkov, tehdejší moskevský starosta; Cereteliho monumentální sochy změnily tvář Moskvy 21. století. Chrám je sídlem moskevského patriarchy a oblíbeným cílem turistů i věřících díky své majestátní hrubosti a bohaté výzdobě.
Prostor interiéru okouzlí návštěvníky svou mohutností a bohatou výzdobou; nástěnné malby, jejichž plocha činí 22 000 m2, z velké části vyzdobil zlato. Fragmenty původního chrámu se podařilo zachránit a sbírka ikon nadále svědčí o historickém významu místa.
Současnost a symbolika
Nový chrám Krista Spasitele se stal nejen náboženským centrem, ale i kulturním a historickým symbolem Ruska. Kromě své impozantní architektury a bohaté výzdoby představuje i svědectví o proměnách moskevské společnosti od císařských časů až po současnost.
Souvislosti s historií a architektonické prvky
Car Alexander I. zahájil plán na stavbu chrámu a vybral jeho místo; arkitektonická soutěž vyústila do výběru Vitberga a později Tonova pokračování a konečný výběr místa. Vytěžené a vybourané pozemky zahrnovaly i Aleksejevský klášter. Náklady na výstavbu dosáhly tehdejších 15 milionů rublů a chrám sloužil jako důležité náboženské i společenské centrum.
V 20. století byla budova navíc svědkem problémů spojených s politickými změnami: Velká říjnová socialistická revoluce a následující politické změny vedly k jejímu uzavření, poté demolici a ztrátě značné části uměleckých pokladů.
