Naše pravoslavná církevní obec je součástí Pražské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku je místní autokefální, tedy samostatná a nezávislá, pravoslavná církev, kterou tvoří Pravoslavná církev v českých zemích a Pravoslavná církev na Slovensku. Navazuje na duchovní dědictví, které našim národům předali slovanští apoštolové svatí Cyril a Metoděj. Ani po vyhnání sázavských mnichů slovanská liturgická tradice v Čechách a na Moravě zcela nezanikla.
V Praze se nachází chrám zasvěcený svatému Spiridonovi, který je součástí místní duchovní správy a jeho liturgie se konají podle tradic pravoslavné církve. Kostel svatého Spiridona v Korfu však v tomto článku zůstává hlavně středem historie a kultu, která ukazuje na propojení s řeckou ostrovní tradicí a s ikonografií, která odráží slovanský a byzantský vliv.
Historie a adresa chrámu
Kostel svatého Spiridona na Korfu nese styl benátské architektury, který dominuje celému městu. Kostel se původně nacházel na jiném náměstí, až od roku 1590 se nachází zde. Uvnitř jsou v postříbřené rakvi umístěny ostatky svatého Spiridona, kyperského mučedníka, jenž žil kolem roku 300. Čtyřikrát ročně jsou jeho ostatky slavnostně neseny městem. Výzdoba interiéru kostela pochází z 18. a 19. století, najdete tu nástěnné malby a ikony ve stylu jónské výtvarné školy. Na nástropní malbě je zobrazena scéna ze života sv. Spiridona.
V narthexu je ve vitrině baldachýn, který se při litaniích nad svatým nese. Před oltářem je ve stříbrné rakvi uloženo tělo svatého Spiridona, ke kterému proudí věřící, kteří zapalují mučedníkovi svíčku či chodí políbit sarkofág. Těmto poutníkům se dostává zvláštního civilního i duchovního významu, protože Corfioti slaví svatého Spiridona pětkrát ročně: ke čtyřem výročím jeho velkých zázraků a v den jeho jmen, 12. prosince.
O Spiridonovi: legenda a zázraky
Traduje se, že se světec narodil kolem roku 270 n. L. na Kypru a žil tam obyčejný život jako chovatel ovcí se svou rodinou, ale byl výjimečně zbožný. Po jeho smrti kolem roku 348 n. L. spočíval na Kypru až do 7. století. Když Arabové zaútočili na ostrov, zbožní křesťané přinesli ostatky do Konstantinopole. V roce 1453 Osmané dobyli Byzantské hlavní město; rakev byla zachráněna mnichem a přinesena na Korfu. Bohatá rodina Corfiotů ji koupila pro svou soukromou kapli, a zvláštní význam tomu dala skutečnost, že relikvie byla dříve v císařské metropoli Konstantinopoli.
Svatý Spiridon byl považován za záchranu ostrovanů před hladomorem na Velikonoční sobotu 1550 a téměř o 100 let později údajně ostrov vykoupil z moru na Kvetnou neděli. Podle všeobecného přesvědčení se mu to opět podařilo v roce 1673. Kostel svatého Spiridona tak zůstává místem, kam lidé chodí prosit o ochranu, uzdravení a duchovní posílení.
Architektura a umělecké dědictví
Strop kostela maloval malíř Panajotis Doxaras, který je v chrámu pochován. Strop se skládá z dvaceti obrazů, a velké ovály zobrazují ekumenický sjezd, glorifikaci Benátek a vyléčení syna Velkého Konstantina sv. Spyridionem. Kontury stěn byly původně potaženy damaškem a ikonografie na stěnách zahrnuje díla různých malířů z 17. a 18. století - zahrnující zobrazení Jana Zlatoústého, sv. Spiridona, Cyrila Alexandrijského, sv. Theodora, Gregorije Theologa, sv. Stefana a dalších. V kapli před oltářem je v kapli na pravé straně uložena ostatky sv. Spiridona ve stříbrné rakvi.
Corfioti považují svatého Spiridona za významného záchranitele ostrova a kostel se stal centrem poutníků, kteří sem chodí denně klanět se a vyjádřit úctu. V narthexu je baldachýn, který při litaniích nad svatým Spiridonem nese zvláštní význam pro liturgii a zbožnost věřících.
Současnost chrámu a jeho duchovní význam
V našem chrámu se slouží svatá liturgie sv. Spiridona a chrám je centrem duchovního života, do kterého náležejí i ostatky svatého Spiridona a jeho oslavy, které jsou součástí každoročních náboženských obřadů a veřejných bohoslužeb. Kostel sv. Spiridona tak zůstává živým místem, kde se propojuje duchovní dědictví byzantské tradice s místní pravoslavnou praxí a mariánskou zbožností.
