Kaple sv. 5) výklenková kaplička P. Marie a kostel s bývalým hřbitovem leží zhruba 0,5 km jihozápadně od okraje obce Strašín a tvoří dominantu pošumavského terénu. Areál je umístěn na okraji vyvýšené ostrožny, kostel je patrný z dálky ze všech stran a zaujímá středně velkou obdélnou, zatravněnou plochu ohraničenou zdmi; do severních zlomů ohradní zdi jsou vloženy kaple. Po jižní straně hřbitova se rozkládá zahrada fary a samotná farní budova je částečně přisazena k východní zdi hřbitova. Západně od hřbitova najdeme výklenkovou kapličku Panny Marie, k níž vede přístupová cesta s místy vystupujícím skalním podložím a lemovaná půlkilometrovými zídkami z lomového kamene; k areálu vede komunikace z východu ze vsi a západní stranu obklopuje smíšený les.
Farářem Strašína byl během dlouhého období významný kněz František Daniel Merth (1915-1995), který se proslavil jako básník a prozaik; narodil se v Jindřichově Hradci, studoval v Brně a Českých Budějovicích a byl nucen čelit perzekuci během komunistické éry. Merth působil jako duchovní správce ve Strašíně od začátku normalizace a až do své smrti v roce 1995; jeho působení bylo spojeno s renovacemi kostela i fary, založením farního archivu a kroniky, a s jeho výrazným literárním odkazem v poezii a duchovních úvahách.
Historie kostela Narození Panny Marie začíná v první polovině 13. století, kdy vznikla původní románsko-gotická stavba; dochovala se románská věž z té doby, která stojí v ose západního průčelí. První písemná zmínka o kostele i obci pochází z listiny ze dne 25. března 1254, která uvádí slib Mikuláše, plebána ve Strašíně, aby neodcizil majetek svěřený kostelu; lidová pověst pak vypráví o zásahu Panny Marie do výstavby svatyně, kdy došlo k přesunu stavby na vyvýšenou Hůrku.
Kostel byl později významně rozšířen během pozdně gotické přestavby na trojlodní baziliku a do jeho areálu byla začleněna kamenná hradba se čtyřmi osmibokými baštami, z nichž dvě se dochovaly na severní straně. V období renesance a baroka získal kostel řadu cenných sakrálních děl a artefaktů: hlavní oltář s plastikami Nejsvětější Trojice, andělů a světců; boční oltáře sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie; kazatelnu s motivem Dobrého pastýře; zpovědnici s polopostavami sv. Petra a sv. Máří Magdaleny; dva obrazy z 18. století - Panny Marie s dušičkami v Očistci a sv. Archanděla Michaela. Z gotických prvků se dochovala kamenná křtitelnice a gotický zvon z roku 1507 s latinským nápisem; v main oltáři byla umístěna milostná socha Madony s Ježíškem, vysoká 1,10 m, která bývala považována za ochranný symbol kraje a doba její existence byla tragicky ukončena v prosinci 1990.
Opevněné postavení areálu naznačuje, že kostel s bývalým hřbitovem měl původně fortifikační funkci; jedinečný výšinný půdorys a jezerní poloha s jednou přístupovou cestou od východu potvrzují, že šlo o významné poutní a sakrální centrum s dlouhou tradicí. Tradice poutí v Strašíně byla zvláště posílena v barokní době. Zejména velká prosebná procesí ze Sušice v roce 1678 během morové nákazy ukazují dynamiku poutního života v kraji. Jan Tanner ve svém díle Svatá cesta… (1679) zobrazil Strašínskou Pannu Marii jako součást poutní trasy Prahy do Staré Bolslavi, čímž se posílil význam kostela i poutního místa v regionu.
Legenda o původu Strašína a o zázracích spojených s Pannou Marií sloužila jako motiv v rámci duchovního i kulturního života obce. Jedna z často vyprávěných historek vypráví o poustevníku Martinovi Rezeku Strakonickém, který žil v působišti blízko kostela a byl považován za světce; podle pověsti u něj došlo k zázraku, kdy Matka Boží v kameni vytesala důlek a voda v důlku měla léčivé účinky na oční choroby. Poutě a víra obyvatel Strašína tak překonávaly těžká období, a to i během husitských válek, kdy se popisuje příběh uzamčeného kostela a následného otevření dveří během mše sloužené poutníkům.
V polovině 16. století působil ve Strašíně faráři Martin Rezek Strakonický, o němž podle historiků Balbína a Albrechta Chanovského kolovala pověst světce a proroka; učinil se poustevníkem, modlil se k Panně Marii a později vyučoval věřící, aby se vrátili ke katolické víře. Příběhy o zázracích a proslulost poutního místa rostly i v barokní době, kdy získal kostel svou dnešní barokní podobu, včetně hlavního oltáře a dalších zařízení, a vydržel až do současnosti. V 18. století byly do interiéru kostela doplněny významné oltáře a obrazy; kostel si zachoval i středověké prvky, jako románskou křtitelnici a gotický zvon, čímž dokumentuje dlouhou kontinuitu sakrální architektury.
Důležité datové shrnutí událostí od počátků až po 20. století:
- 1. polovina 13. století: vznik původní kostelní stavby a dochovaná románská věž;
- 1254: první písemná zmínka o kostele a obci;
- konec 15. století (~1480): pozdně gotická přestavba; dar Madony od Půty Švihovského; trojlodní bazilika;
- 1550-1582: působení Martina Rezka Strakonického; poustevník;
- 1678-1679: velké prosebné procesí ze Sušice; záznamy v Tannerově díle;
- 1736-1739: barokní přestavba, pořízení hlavního oltáře;
- 1990: zmizení gotické Madony;
- 1995: úmrtí P. Františka Daniela Mertha; pohřeb ve Strašíně a obnova poutního života.
Současná farní a duchovní správa Strašína zahrnuje pokračující tradici a kulturní život fary: P. František Korál z počátku 20. století, následně P. František Daniel Merth (1915-1995), a potom P. František Haláš, P. Milan Písa a současný farář P. Petr Koutský, který se podílí na studijních textech a pastorační práci. Areál a kostel zůstávají významnou součástí regionální identity a poutního života; renovační práce a udržování archivu udržují kontinuitu kulturního dědictví pro následné generace.
Stručný přehled klíčových prvků a památek v kostele a jeho okolí zahrnuje: hranolová románská věž ze 13. století, gotická Madona z konce 15. století (zcizena v prosinci 1990), románská křtitelnice, gotický zvon z roku 1507, barokní hlavní oltář z let 1736-1739 s plastikami Nejsvětější Trojice a světců, boční oltáře sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie, kazatelna s motivem Dobrého pastýře, zpovědnice s polopostavami sv. Petra a sv. Máří Magdaleny, barokní obrazy z 18. století, a cenná milostná socha Madony na půlměsíci, která byla symbolem kraje a její ztráta zůstává tragickou kapkou v historii.
Poutní a architektonická charakteristika místa
Kostel s bývalým hřbitovem a areál leží na vyvýšené ostrožně s dominantní polohou; jeho silueta je viditelná z okolí a areál je obklopen zdmi a kaplemi; západně od hřbitova je kaple Panny Marie; přístupová cesta vede po skalnatém podkladu a lemují ji zídkové stěny; terén k jihu a západu prudce klesá, k ostatním stranám pomalu.
Historie a kulturní význam Strašína v sobě spojuje architekturu, legendy a literární památky. Zde se prolínají mystika poutí, historické události a literární odkaz prací Mertha, kterému se ve Strašíně dostalo zvláštního kulturního ocenění, včetně vyznamenání monsignorem a dalších uznání.
Biblická tajemství: Skrytý příběh Ztraceného Evangelia...Dokument CZ
Historické a kulturní přehled v datech
- 13. století: vznik původní stavby a dochovaná románská věž
- 1254: první písemná zmínka
- konec 15. století: pozdně gotická přestavba a dar Madony
- 1550-1582: působení Martina Rezka Strakonického
- 1678-1679: velké prosebné procesí ze Sušice
- 1736-1739: barokní přestavba a hlavní oltář
- 1990: zcizení gotické Madony
- 1995: smrt F. D. Mertha a pohřeb ve Strašíně
Stručný závěr o duchovním a kulturním dědictví Strašína by mohl znít: kostel Narození Panny Marie je mimořádně významnou památkou, která spojuje gotické jádro, barokní tvář a živou poutní tradici; její bující duchovní život byl formován lidovou zbožností, legendami a literárním odkazem, který se odráží v historických památkách i současné činnosti fary.