Má název ulice Nazaret něco společného se sv. Majetky v této části města z velké části příslušely ke špitálu sv. Alžběty. Název ulice Nazaret by mohl souviset s označením cesty od špitálu k nedaleké kapli Panny Marie Pomocné, která pochází z 18. století, a se špitálem, respektive s liturgickým provozem u kostela sv. Alžběty, byla spojena. Toto propojení a pojmenování ulice by mohlo odkazovat na pasáž v Novém zákoně, konkrétně na cestu, kterou Panna Maria vykonala z Nazareta do Ejn Keremu za svojí těhotnou příbuznou sv. Alžbětou.
Kaple Panny Marie Pomocné je poutní, ochranu a pomoc zde měly hledat ženy, které chtěly otěhotnět, nebo již byly v očekávání. Podle V. V. Kremera se Nazaret říkalo původně kapličce Panny Marie Pomocné, která je v ní vyobrazena společně s malým Ježíšem. Po útěku z Egypta se měla svatá rodina usadit a žít právě v Nazaretu, kde byl Ježíš vychováván. Kolem mariánského svátku se k této kapli od děkanského chrámu ubíralo procesí věřících. Nejprozaičtějším důvodem pojmenování Nazaretu je fakt, že v 18. století se městským částem dávaly podobné staro- a novozákonní názvy, protože to bylo jednoduše v módě.
K největší z rekonstrukcí kostela sv. Alžběty se váže i romantická duchařská pověst O statečné paní Štěbetové. Není bez zajímavosti, že místa a lidé, o nichž pověst vypráví, v Čáslavi skutečně v době největší přestavby kostelíka sv. Alžbety existovaly. Nejstarší špitál byl v Čáslavi zřízen při zdejším minoritském klášteře. Kladen je do míst poblíž dnešní ulice Dr. Ladislava Quise. Novostavba kostela v letech 2001-2003 nahradila zbořenou provizorní kapli stejného zasvěcení z roku 1932. Jeho loď v podobě zčásti odkrojeného bochníku chleba symbolizuje obětavost a dobročinnost sv. Až do začátku 20. století neměli kbelští katolíci žádnou svatyni. Lidé chodili do kostela do Vinoře nebo do Čakovic.
Již za doby před rokem 1918 byly zhotoveny architektem Jaroslavem Čermákem plány na stavbu kostela, který měl stát podél dnešní Mladoboleslavské ulice před vlakovým přejezdem do Vinoře. Záměr, který měli františkáni, se však neuskutečnil. V roce 1932 byl prodán v dražbě dům - stodola čp. 42 - v nynější Železnobrodské ulici, který koupila „Družina sv. Kláry“, ve které byla adaptací zřízena provizorní kaple. Kapli sv. Alžběty dne 28. října 1932 vysvětil velmistr řádu Křížovníků Dr. Josef Vlasák. Za hlavním oltářem byl umístěn kříž z 18. století, který kbelským darovali františkáni z kostela Panny Marie Sněžné v Praze 1. Kbely měly v průběhu století stále jen kapli. Až po mnoha letech, se staly Kbely samostatnou farností a 27. ledna 1997 vyhlášeny kvazifarností svěřenou do správy P. Antonínu Klaretu Dabrowskému. A tak mohla být v roce 2001 zahájena v sousedství kaple stavba nového kostela.
Ideový projekt a výzdoba kostela a vitráží zachycující atributy sv. Alžběty Durynské je záležitostí architekta a sochaře pana Bernarda ď Ambrose, který se inspiroval charitativní činností sv. Alžběty. Dal kostelu podobu bochníku chleba, z něhož již část byla odkrojena a rozdána, což symbolizuje dobročinnost sv. Alžběty Durynské. Po dostavbě kostela se zbourala v roce 2004 původní kaple, která do té doby stále sloužila svému účelu. Kříž z kaple si vzali zpět františkáni a je umístěn v jejich klášteře u kostela Panny Marie Sněžné a zvon z kaple je na zahradě poutního místa františkánů v Hájku u Červeného Újezdu.
Nový moderní kostel ve Kbelích je zasvěcen sv. Alžbounded Durynské, spadá pod Římskokatolickou farnost a dne 13. Prozkoumejte nový kostel sv. Loď kostela je ve tvaru zčásti odkrojeného bochníku chleba, což symbolizuje dobročinnost sv. Uvnitř kostela je možné vidět vitráže zachycující atributy sv. Kostel vysvětíl kardinál Miloslav Vlk dne 13. Za hlavním oltářem původní kaple byl umístěn kříž z 18. Římskokatolická farnost sv. Cestujte pohodlně vlakem kamkoliv a kdykoliv. Seznamte se: 19. Jméno Alžběta má v sobě pevnost prastarých příběhů i jemnost krajky na královských rukávech. Mozaika z čirých, barevných a často i malovaných malých skel, sevřená v olověných páskách a obvodovém rámu.
Areál kostela je situován přibližně uprostřed vesnice na temeni svahu, který mírně spadá k jihu směrem ke Kotenčickému potoku. Na východní straně areál vymezuje linie okresní silnice z Dobříše do Ouběnic, Dalekých Dušníků a Nečína, na straně západní jej obtáčí místní komunikace. Na jihu navazuje na areál plocha níže položené zhruba trojúhelníkové návsi, na jejímž protějším konci se rozkládá fara čp. 1. Jednolodní kostel s obdélnou lodí, užším obdélným trojboce uzavřeným presbytářem a monumentální předstupující kulisou dvouvěžového průčelí zaujímá podstatnou část plochy nevelkého již dávno zrušeného hřbitova, který je ohraničen ohradní zdí se dvěma pilířovými branami. Na severní straně je do linie zdi vložena menší stavba bývalé kostnice (st.p. 2), která byla zřejmě beze zbytku zbořena a nahrazena novostavbou čp. 36, v níž je dnes obecní úřad a knihovna. Stavba pochází stylově z dvacátých až třicátých let 20. století a její stavební souvislost s objektem staré kostnice není jasná, neboť k bližšímu průzkumu jejího interiéru nebyla příležitost. Předmětem ochrany je: kostel s ohradní zdí s branami a k tomu náležející pozemky.
Jména a kulturní odkaz kolem kostela a kaplí odrážejí propojení náboženského vyznání, místních poutí a architektury, která vznikla během 20. století v souvislosti s rozšiřující se farností a městským rozvojem. Kostel dnes stojí jako symbol charitativní činnosti sv. Alžběty Durynské a jako centrum farnosti, která sdružuje místní obyvatele a poutníky do svatyně různých období liturgie a historie.
