Náš penzion svou polohou na hranici Šumavy a Českého lesa představuje ideální místo pro poznávání Chodska a Domažlicka. „Lomikare Lomikare, do roka a do dne tě zvu na Boží soud!“. Vydejte se po stopách povstání Chodů z konce 17. století, po stopách Jiráskových Psohlavců. Doporučujeme výlet na tato místa: Kozinův Újezd u Domažlic Výhledy a rozhledna Čerchov Domažlice Kdyně, vrch Koráb a hrad Rýzmberk Poutní kostel sv.Anny na Tanaberku u Všerub Rybník Babylon Zaniklá a postupně obnovovaná obec Lučina Zaniklá obec Pleš
V Domažlické části Českého lesa najdete na 50 zaniklých sídel, na Tachovsku jich jich je 26. Každá víska, samota, obec má své kouzlo, každá je jiná. Někde najdete odkryté základy budov, jinde nenajdete vůbec nic. Jedno je ale spojuje, všechna tato sídla zanikla po 2. světové válce, vlivem nového politického uspořádání, změn na hranicích nebo neúspěšném dosídlení novými obyvateli po odsunu Němců. Zažijte atmosféru genius loci těchto míst. Nejlepší je tato místa navštívit v době útlumu vegetace (na podzim nebo na jaře, zima je vhodná, pokud není sněhová pokrývka).
Lučina (Grafenried) - zaniklá obec u hranic
Jedním z takových míst je německá obec Grafenried, česky zvaná Lučina, která se nachází nedaleko Nemanic těsně u česko-německých hranic. Dnes již neexistuje, stejně jako mnoho jiných vesnic z bývalého pásu železné opony. Původně bavorská obec je zmiňována již ve středověkých listinách. Po úpravě hranic za vlády Marie Terezie připadla Čechám. Její jižní část, nyní zvaná Untengrafenried, však zůstala na německé straně hranice. Vyvinula se v samostatnou obec, která ukazuje, jak by to v Grafenriedu mohlo dnes vypadat. Po odsunu Němců a uzavření hranic v padesátých letech 20. století Lučina zela prázdnotou. Postupně ji však zabydlela pohraniční stráž, která většinu budov srovnala se zemí, ve zbylých si vybudovala své zázemí, postavila strážnou věž a několik vojenských bunkrů. Dřívější obyvatelé, kteří po vysídlení nacházeli nové domovy v Bavorsku, se často vraceli a začali z míst původních vesnic vykořeňovat to, co kdysi pohltila. Díky jejich píli a nadšení českých přilehlých obcí vznikl unikátní venkovní areál připomínající malé české Pompeje.
Luční areál postupně získává řád a bezpečnost; prostory obce jsou vysekávány a částečně parkově upraveny. Dříve stávaly budovy, doplňují nenápadné informační cedulky. Procházky vedou po místních cestách a kolem bývalého hostince až k rybníčku, u něhož stojí bývalý pivovar. Pokračujeme dál k bývalé návesi, kde dominoval kostel sv. Jiří; jeho základy jsou dnes pietně upraveny. V opětovně vysvěceném svatostánku se pravidelně konají mše, z výklenku nad oltářem shlíží kopie obrazu Panny Marie. Návsi dominuje zelená alej, která spolu s korunami kaštanů vytváří klidnou atmosféru hřbitova.
Hřbitov a památky
Hřbitov je upravený, s mohutnými korunami kaštanů a kaplí, která dodává místu mystický nádech. V zadní části hřbitova, u kamenné zdi, je lavička a ticho tu působí až zázračně. Přes prostor bývalé fary v severní části návsi se dostaneme na malou pěšinu, která nás dovede k bráně místního hřbitova. Staré lípy tvoří živou ochranu soše sv. Jana Nepomuckého; kopie původní sochy na sobě nese jejich tradiční význam.
Pleš a další zaniklé vesnice
V centrální části Černé obce Pleš zanikla před Druhou světovou válkou, dnes po ní zůstaly jen ruiny a kaplička s poeziomatem, kde lze poslechnout příběhy o místu. Pleš je ideálním místem pro klidnou procházku a nostalgii, zasazena je zde alejová síť stromů a zbytky základů. Nedaleko Pleše stojí Vranov, známá zaniklá vesnice s bostami, která po válce byla vyvlastněna a zničena. Dnes jsou zde jen zbytky zdí a příběhy pro fotografy, kteří hledají atmosféru Sudet. Waldorf - tiché místo, kde les vypráví, a Železná Huť - bývalé hutní osady s dochovanými sklepy a zbytky pecí. Železná Huť bývala osadou hutníků a sklářů s hutěmi, sklárnami a zelenými láhvemi; po odsunu obyvatel obec zanikla, dnes připomínají cestu lesní cesty a torza bývalých staveb.
Jak číst zmizelé vesnice v terénu
Místa bývalých obcí lze odhalit podle znaků: ovocné stromy, rovné terasy, zbytky základů, staré aleje, kameny a zdivo, křížky a boží muka. Jsou to indicie, které umožňují představit si dávný svět i bez dochovaných domů. Stará mapa Sudet (např. z let 1836-1852) ukazuje, co kdysi stálo a umožňuje představit si to na místě. Zaniklé vesnice Českého lesa jsou památníky jednoho zmizelého světa, místa, kde se potkává příroda, minulost a ticho.
Historie a současnost regionu
Ze svědectví regionu vyplývá, že Český les má díky genius loci zvláštní odolnost proti zapomnění. Po odsunu německého obyvatelstva a vyhlášení pohraničního pásma zůstaly vesnice prázdné a areály postupně upadaly. Dnes se lidé do Českého lesa vracejí, ale už ne jako osadníci; přicházejí ho obdivovat a nacházet v něm hlubokou klidnost, která je v regionalitě jedinečná. V okrese Domažlice je evidováno mnoho zaniklých obcí, které dodnes formují krajinu a ducha regionu.
Trasy a vyhlídky pro návštěvníky resortu
- Železná → Vranov: cca 9 km - lesní trasa k ruinám velké obce, ideální pro meditativní procházku.
- Železná → Pleš → rozhledna Ebene: cca 11 km - výhled na Sudety v podzimních mlhách.
- Železná → Waldorf: cca 6 km - klidná trasa pro ty, kdo hledají prostor a minimální dav.
- Železná → Železná Huť → Bystřice: cca 8 km - historická trasa hutníků a sklářů.
Něco navíc: zajímavé příběhy a památky
O zaniklých vesnicích v pohraničním Českém lese zájem projevují lidé z Čech i z Bavorska. Rodáci v některých zaniklých obcích pořádají tradiční poutě se mší a navštěvují zbytky domů či kostelů. Odsun Němců, uzavření hranic a vznik železné opony znamenaly zahalení krajiny do mlčenlivého ticha, které dnes znovu ruší jen občasný šum větru a zpěv ptáků. Na Lučině se koná každoroční česko-německá mše a realizuje se i hledačka - questing, s pracovními listy k vyzvednutí v Domě přírody v Klenčí pod Čerchovem nebo v informačním středisku ve Waldmünchenu.
V oblasti je zaznamenáno několik významných míst: Dianin Dvůr, zřícenina loveckého zámečku Dianino Hof, postaveného na místě Schwarzhaf, a dále záchytné místo na Závisti pro výchozí okamžiky k dalším trasám. Zmíněné lokality odkazují na složité protinárodní dějiny regionu, včetně postupného odsunování obyvatel, přesuny hranic a demarkační linie, které podstatně ovlivnily podobu krajiny.
