Samotným restaurátorským zásahům předcházely zjišťovací sondy. Na požadavky orgánu památkové péče se dělaly petrologické průzkumy, během nichž byly odebrány vzorky stavebního materiálu z kostela sv. Bartoloměje. Během sond bylo zjištěno narušení kamene vnějšího pláště, u zdobných kamenných prvků docházelo ke ztrátě modelace. Vliv na korozi hornin měly především dešťové srážky obsahující směs popílku a naftových derivátů, problémem byla i vegetace ve formě mechů a lišejníků. Závady byly shledány v nedostatečném udržování odvodňovacího systému střechy. V oblastech srážkového stínu se na několika místech vytvořila vrstva sádrovcové krusty. Na degradaci měl vliv i samotný výběr stavebního materiálu, čímž se stal v gotickém období pískovec pražského typu a vápenný pískovec z kutnohorské oblasti. Na konci 19. století, kdy došlo k neogotické přestavbě se jednalo o typ hořického pískovce z oblasti Podhorního Újezdu. Tyto horniny podlehnou narušení poměrně snadno.
Restaurátorské práce byly zaměřeny převážně na konsolidaci kamene. V případě rozsáhlejších poškození bylo přistoupeno k rekonstrukčním postupům. V interiéru kostela se nejvážnějším poškozením ukázaly statické poruchy na obloucích propojující presbyterium se závěrečnými kaplemi. Odborníci zaznamenali na obloucích značné praskliny, tento stav proto musel být odstraněn. Rozsáhlé problémy interiéru měla na svědomí všudypřítomná vlhkost způsobená zatékáním. Na zdivu byly patrné mapy a místy vyplavené spárování. Malby a omítky v klenebních kaplích se vlivem vlhkosti uvolňovaly a práškovatěly, také dřevěná architektura barokních oltářů byla částečně poškozena hnilobou. Dochází k celkovému rozklížení dřevěné konstrukce, která musela být zpevněna a částečně nahrazena kopiemi. Vlivem vlhkosti došlo též k rozsáhlé degradaci dveří vedoucích na točité schodiště. Dveře byly nahrazeny kopií.
Rozsáhlého restaurování se dostalo vitrážím chrámu. Vedle restaurování samotných plastik a obrazů oltářů sv. Kalvárie, sv. Barbory a sv. Floriána, se práce týkaly i obnovy zlatých a stříbrných prvků oltářů. Součástí prací byla revize a instalace hromosvodů i montáž veškerého lešení. Všechny práce provedené pod vedením společnosti GEMA ART GROUP a.s. Restaurování zahrnovalo obnovu vitráží s kobercovými vzory, malované vitráže s figurálními a ornamentálními motivy v prostorách presbytáře. Dále byla provedena obnova vitráží, tzv. bucen v kopuli schodiště kostela. Vitráže pocházejí převážně z 19. století a z osmdesátých let 20. století. Čiré i malované vitráže byly značně znečištěné, povrch skla zvlněný povětrnostními vlivy. Často byla zaznamenána prasklá či vypadaná skla. Sklářský tmel byl v některých místech popraskaný nebo dokonce vypadaný. Také vazby z olova částečně popraskaly. Závažným problémem bylo narušení ostění oken a ostění růžice, která se místy bortila, což mělo za následek další poškození vitráží. V dobrém stavu se nacházely malované vitráže. Před zahájením samotného restaurování byla provedena pečlivá fotodokumentace, následovala demontáž vitráží a vlastní práce. Skla se nejprve očistila od vrstvy prachu. Poškozené části se nahradily přesnými kopiemi. Tyto kopie byly vytvořeny dle původní technologie.
Opěrný systém kostela sv. Bartoloměje se skládá z mohutného pilíře a oblouků. Celý pilíř kryje sedlová stříška, z které vyrůstá trojboká fiála ukončená křížovou kytkou a na bocích zdobená kraby. Na čelních stranách pilířů se nacházejí figurální chrliče odvádějící dešťovou vodu z částečně krytých žlabů zabudovaných v samotné konstrukci opěrných oblouků. Plochy stěn fasády jsou tvořeny z lomového kamene vyspárované vápennou maltou. Po celé ploše kamenného pláště se nacházela souvislá vrstva prachových nečistot a vegetace jako jsou řasy, na fiálách hojně lišejníky. V oblasti dešťových stínů se vytvořily sádrovcové krusty, po nimiž byl kámen již silně zvětralý. Na fiálách se nečistoty dostaly pod povrch kamene a vytvořily silikátové krusty. Nejvíce poškozeny byly vrcholové části opěrného systému, které jsou nejvíce vystaveny nepřízni počasí - docházelo tak často k vyplavení pojiva ze struktury pískovce a k odlučování jednotlivých zrnek. Na některých místech byly patrné trhliny, zdobné kamenné prvky jako kytky, kraby či chrliče ztrácely svou původní modelaci. Z důvodu kritického stavu musely být některé části opěráků nahrazeny již během restaurování v osmdesátých a devadesátých letech 20. století. V této době byl použit pískovec božanovského typu, který negativně reaguje na účinky deště. Kámen byl nejprve mechanicky očištěn od prachových depozit a sádrovcových krust za užití teplé vody, mikrotryskání i regulované vodní páry. Proti řasám a lišejníkům se použilo biocidních prostředků. Silně narušená místa byla prekonsolidována prostředkem na bázi ethylesteru kyseliny křemičité, stejné látky bylo následně užito během konsolidace. Případné trhliny se zatmelovaly, chybějící kamenné části byly rekonstruovány za použití umělého kamene na minerální bázi. Spárování se provedlo maltou na bázi vápenného hydrátu.
Jedná se o železný kříž umístěný na věži kostela sv. Bartoloměje v Kolíně. Povrch kříže byl značně zkorodovaný, okraje korozí oslabeny do takové míry, že částečně odpadávaly. Celý kříž byl demontován, zbaven nečistot, zbytku laků a koroze. Poškozené části byly opraveny a rekonstruovány, středová růžice nově doplněna. Plocha se ošetřila antikorozním nátěrem, povrch byl pozlacen a na závěr přelakován.
Práce zahrnovaly dolní část presbytáře a celé halové trojlodí kostela. Povrch zdí a kamenných prvků byl pokryt vrstvou prachových nečistot, opticky rušivě působilo novogotické spárování, které barvou neodpovídalo původnímu vzhledu. V prostorách se dále zjistila drobná mechanická poškození kamenných prvků. K závažným problémům se řadily praskliny na obloucích propojujících kněžiště s kaplemi, které měly za následek statické poruchy. Celý povrch byl očištěn od prachu za pomoci vody a regulované vodní páry. Poté se přistoupilo k mechanickému odstranění některých nevhodných vysprávek a spárování. Tyto kroky byly předem důkladně konzultovány se zástupci památkového úřadu. Statické trhliny prošly nejprve hloubkovým vyčištěním, poté následovala injektáž speciální hmotou na minerální bázi. Další drobné trhliny byly zatmelovány. Plastické doplňky kamenných prvků se rekonstruovaly za užití umělého kamene. Proti rozrušování stěn a kamenných prvků byla provedena konsolidace ethylesterem na bázi kyseliny křemičité. Na závěr prací se provedla barevná retuš.
V interiéru kostela sv. Bartoloměje se nachází dlažba tvořená žulovými deskami. Starší dlažba obdélného tvaru je položena v kaplích a na ochozu, zatímco dlažba čtvercového tvaru v hlavní lodi je mladšího data. Během prací byla dlažba očištěna od nečistot a krust za pomoci vody a regulované vodní páry. Vypadlé spárování se doplnilo, praskliny a poničená místa byla podrobena injektáži a prolepení.
Vstupní dveře měly z vnější části silně narušenou strukturu laku - nátěry odpadávaly a práškovatěly. Z vnitřní strany byla plocha pokryta silnou tmavou vrstvou. Dveře byly dekorovány zdobným kováním v podobě rozvilin, které bylo zkorodované a pokryté nesouvislou vrstvou laku. Dveře musely být demontovány, jednotlivé dřevěné desky rozebrány. Chybějící dřevěné části se doplnily, celý povrch byl kompletně přebroušen, ošetřen proti dřevokazným škůdcům a impregnován. Kování se očištilo od rzi a poničené části rozvilin se rekonstruovaly.
Dveře z točitého schodiště byly shledány ve velmi špatném stavu. Dřevěná hmota byla silně poškozená, ve spodní části dokonce uhnívala. Kazatelna je tvořena dvoubarevně odlišným mramorováním s bohatě řezbářsky zdobeným řečištěm se stříškou. Kazatelna byla pokryta vrstvou nečistot, zvláště ve vrcholových partiích. V některých částech došlo k popraskání a napadení červotoči. Prostor kazatelny byl během restaurátorských prací očištěn, praskliny vytmelovány a zlacené řezby byly dozlacovány.
Restaurování oltářů sv. Kříže (sousoší Kalvárie), sv. Barbory a sv. Barokní oltáře sv. Kalvárie z roku 1738 a sv. Barbory z roku 1740 pocházejí od téhož sochaře a řezbáře Ignáce Rohrbacha. Třetí oltář zasvěcený sv. Floriánovi a zdobený rokokovou řezbou se datuje k roku 1760. Z oltářní konstrukce tak bylo restaurováno pódium, menza, retabulum, tabernákl (svatostánek), sokl, pilastrové pilíře a sloupy, zadní stěny, římsové hlavice, koruna oltáře. Ke stavbě oltáře se užilo převážně borového dřeva, u oltáře sv. Floriána také dřeva dubového. Materiál byl z větší části napaden dřevokazným hmyzem. Vlivem vlhka byla konstrukce na mnoha místech uvolněna a rozklížena, spodní části oltářů uhnívaly. Plocha pódií byla sešlapána, dřevo zoxidováno a částečně natřeno vrstvou fermežových nátěrů. Původní polychromie byla pokryta nečistotami a místy dokonce odpadávala. Ke zlatému efektu se v minulosti užilo bronzu, ke stříbrnému efektu hliníku. Kvůli silné vrstvě bronzu a hliníku byly potlačeny detaily řezbářského umění. Během restaurátorských prací se všechny oltáře demontovaly, chemicky ošetřily proti škůdcům a nejvíce poškozené části dřeva se vyměnily za kopie. Rozklížené konstrukce se zpevnily pomocí bukových kolíků. Celý povrch dřeva byl konsolidován. Polychromie byla doplněna křídovým tmelem a na závěr přelakována vosko-pryskyřičným lakem. Také jednotlivé sochy oltářů se nacházely v neuspokojivém stavu. Plastiky byly pokryty vrstvou nečistot, na mnoha místech byly trhliny a mechanická poškození jako ulámané prsty na rukou, poškození tváří soch a dalších částí. Po odstranění nečistot se tak přistoupilo ke spasování chybějících částí a k vytmelení poškozených míst. Dále byla provedena barevná retuš, zlacené části se doplnily plátovým zlatem, na stříbrné části se užila stříbřenka. Restaurování oltářů zahrnovalo také obnovu obrazů. Olejomalby byly po celých plochách znečištěné a pokryté ztmavlým lakem. Na četných místech byly patrné krakeláže. V některých případech byla uvolněná barevná a podkladová vrstva. Také plátna obrazů bývala svěšená. Z malby tak byly chemickou cestou odstraněny povrchové nečistoty. Poškození se zatmelila vosko-pryskyřným tmelem. Poté následovala barevná retuš prováděná akvarelem.
Křestní pramen je připravený pro katechumeny, kteří se budou křtít na velikonoční vigilii. Do historické gotické křtitelnice z konce 15. století byla čerstvě vložena leštěná nerezová čočka, nádobí na křestní vodu. V posledních dnech byly dokončené a instalované zbývající prvky presbytáře, tj. kříž, svícny a věčné světlo. Vše bylo navržené, stejně jako oltář, ambon, sedesy, Václavem Ciglerem, Michalem Motyčkou a Janou Šindelovou. Kovové části realizoval Martin Janda z Litomyšle, který je také spoluautorem novodobé mříže pod kůrem chrámu sv. Zodpovídá: Mgr. Dominantou města Kolína je chrám sv. Bartoloměje. Stavbu vysokého katedrálního chóru prováděl v letech 1360-1378 významný stavitel té doby Petr Parléř. Obohatil tak Kolín o jedno z neoriginálnějších děl gotické architektury lucemburského období. Ze zvonice se vám naskytne krásný výhled na město. Krátce po vzniku města Kolín (nejspíš kolem roku 1260) byla v místech původní sakrální stavby založena dominanta města, chrám sv. Bartoloměje, současná národní kulturní památka. Výstavba raně gotického chrámu trvala asi až do konce 13. století. Požár v roce 1349 se poté stal příčinou, stavby nového chóru katedrálního typu podle projektu stavitele pražské svatovítské katedrály Petra Parléře. Chrám sv. Bartoloměje představuje pozoruhodné spojení rané a vrcholné (parléřovské) gotiky. Z raně gotického chrámu je dochováno západní nižší trojlodí s dvojicí štíhlých osmibokých věží. Na východě přiléhá vysoký parléřovský chór.
V roce 2022 prošel interiér chrámu náročnou rekonstrukcí, zpět je již veškerý restaurovaný mobiliář. V listopadu 2023 proběhla navážka a montáž nových varhan. V rámci obnovy chrámu sv. Bartoloměje byla zhotovena Svatováclavská mříž. Nachází se při západním průčelí, kde jsou po stranách dva oltářní prostory. V severozápadní části chrámu je oltář sv. Václava z roku 1910, na který návrh mříže svým ztvárněním reaguje. Smyslem návrhu mříže bylo vytvořit takovou podobu mříže, ve které by byl zakomponován svatováclavský chorál. Proto byl vytvořen jedinečný parametrický transkript nápěvu, not a textace chorálu. Textace chorálu je přenesena do zlatavých pásků umístěných na vertikálních prutech mříže. A to tím způsobem, že samotný prut, respektive jeho výška, je v poměru rozdělena podle počtu písmen v abecedě, a Tudíž výškově umístěné pásky přesně značí dané písmeno. Zlatavé pásky symbolizující jednotlivá slova chorálu. Transkripce not a nápěvu byla převedena do kódu tak, že ve vodorovné části nosného rámu je promítnuta pomyslná notová osnova a jednotlivé pruty, které značí noty, jsou do ní přesně umístěné.
V letech 2017 - 2020 došlo k stavebně technické a pamtkové obnově vybraných objektů a prostranství v areálu kostela sv. Bartoloměje v Kolíně. Barokní kostnice byla postavena roku 1733 a svou jižní stěnou přiléhá k hlavní městské hradbě ze 13. století. Stojí v prostoru bývalého hlavního městského hřbitova u kostela sv. Bartoloměje, se kterým je její existence neodmyslitelně spjata. Množstvím kostí a bohatostí ornamentální výzdoby jde v rámci ČR o stavbu srovnatelnou snad jen s kostnicí v Sedlci u Kutné Hory. V přízemí zvonice vzniklo lapidárium, kde jsou umístěny části chrličů, zbytky soch a relikty dalších historických prvků. V prvním podlaží si návštěvníci prohlédnou expozice chrámového pokladu, kde jsou vystaveny monstrance a kalichy. Dále vznikla expozice pod zvony. Návštěvníci si zde zkusí zahrát na zvonkohru. Vnitřní prostory horní části zvonice slouží jako výstavní síň.
Chrám sv. Bartoloměje v bílém (P. Hejcman)
Dominantou města Kolína je chrám sv. Bartoloměje. Stavby vysokého katedrálního chóru prováděl Petr Parléř. Obohatil Kolín o jedno z neoriginálnějších děl gotické architektury lucemburského období. Ze zvonice je krásný výhled na město. Krátce po vzniku města Kolín byla založena dominanta města, chrám sv. Bartoloměje, národní kulturní památka. Výstavba raně gotického chrámu trvala do konce 13. století. Požár v roce 1349 byl motivací pro stavbu nového chóru podle projektu Petra Parléře, což vedlo ke spojení rané a vrcholné (parléřovské) gotiky. Z raně gotického chrámu zůstává západní nižší trojlodí s dvěma štíhlými věžemi. Východně pak přiléhá vysoký chór.