kostel sv bartoloměje varhany

Na kůru barokního kostela z roku 1774 se nachází varhany v neorománské skříni z roku 1877. Kostel samotný zvenčí působí poměrně nenápadně, interiér je pak překvapením, protože všechny rovné plochy jsou rozčleněny pilastry a oblými výklenky, které ve spojení s plackovými klenbami nad lodí, presbytářem i předsíní s varhanním kůrem vytváří akusticky vynikající prostor. Kostel je dílem plodného architekta druhé poloviny 18. století Antona Schmidta. Jeho tvůrčí styl byl ovlivněn inspirací jeho generačním předchůdcem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem a kontextem pozdního období vlády Marie Terezie s vlivem jejího nástupce Josefa II. Pokud jde o varhany, tak původní barokní nástroj se nedochoval, protože byl nahrazen nástrojem novějším. Ten se dočkal přenesení na kůr nového kostela.

Jeho stavitelem byl nejspíš pražský varhanář Johann Ferdinand Schwabel. Při instalaci současných varhan byl přenesen do Kostomlat. Tam dosloužil v roce 1897, přičemž se nedochovala ani skříň. Jde o dílo Karla Antona Eisenhuta. Ten byl synem litoměřického klavírníka Filipa Eisenhuta, pocházejícího z dolnorakouského Poysdorfu, kde se toto jméno podnes vyskytuje. Filip se v Litoměřicích oženil, usadil a v roce 1881 tam zemřel. Cesty jeho syna byly spletitější. Varhanářem Eisenhut se vyučil v Londýně, kde dle svých slov pracoval jedenalet u největší firmy (William Hill?), oženil se, narodil se mu stejnojmenný syn a ovdověl. Po roce 1873 již působí v Čechách.

Eisenhut byl svědkem toho, jak se rukodělná výroba varhan mění v průmyslovou, tomuto trendu se ale zcela nepodřídil. Po začátcích v Litoměřicích převzal v roce 1876 pražskou manufakturu Karla Vocelky, který kromě podobného metalurgického jména vynikal podobným názorem na řemeslo. Zemřel v roce 1888, zanechav nezletilého syna, který se věnoval jen menším zakázkám a ke zhruba padesáti novým varhanám svého otce žádné další nepřidal. Černoučeské varhany Eisenhut postavil ještě částečně dle plánů Karla Vocelky. Je to patrné z tvarosloví varhanní skříně a kovového píšťalového fondu. Provedení vzdušnic, dřevěných píšťal, měchu a hracího stolu je již Eisenhutovo. Zvuk je navzdory přítomnosti nepůvodních píšťal na prospektu kompaktní a ušlechtilý. Pro ladění byla při nedávném restaurování použita temperatura I.

Historie varhan ve smolnickém kostele sahá na počátek 18. století. Tak jako do mnoha kostelů v okolí, tak i sem postavil malý nástroj postoloprtský varhanář Peter Sailer. Ten také nástroj roku 1719 přeladil. Zajímavý je údaj o opravě pozitivu roku 1727 za 8 zl. Johannu Adamovi Kannhäuserovi z Plané. Další opravy nástroje jsou spjaty s nastupující varhanářským rodem Guthů. Tak roku 1734 opravil varhany Ondřej Guth z Čisté, který nástroj rozšířil o Principál 4´ a rozšířil pedál na 18 tónový přidáním 6 píšťal. Roku 1742 byl obeslán syn Ondřeje Gutha - Karel František Antonín, tehdy pobývající v Budyni nad Ohří. Zda byl on tím slánským varhanářem, který varhany téhož roku za 14 zl. opravil, však není jisté. Nicméně roku 1751 tentýž F. K. A. Přes všechny opravy nebyly Sailerovy varhany trvanlivé a byla snaha opatřit nový nástroj. Po jednáních byla roku 1771 uzavřena smlouva s loketským varhanářem Johannem Josefem Pleyerem na stavbu dvoumanuálových varhan s positivem v zábradlí. Větší opravy si nástroj vyžádal až z kraje 19. století. V roce 1803 opravil varhany plzeňský varhanář Franz Nolli a v r. 1832 litoměřický Anton Rusch. Přestavbu nástroje za 149 zl. spojenou s novou povrchovou úpravou varhanní skříně provedl v roce 1851 slánský varhanář Josef Suchý. Zápis o jeho opravě se dochoval v pozitivu v zábradlí kruchty. Pozoruhodné je že v okolí jinak velmi činní varhanáři Guthové se při opravách zdejšího nástroje v silné konkurenci neprosadili, a to ani roku 1851 (Johann Ferdinand G.), ani roku 1872 (novostrašecký Ferdinand G.).

Následně byl nástroj ve špatném stavu, ale přednost dostala méně rozsáhlá a o dost levnější nabídka opravy od kladenského Antona Siegera (1875). Nástroj byl i po opravě hodnocen jako sešlý, jednání o opravě byla vedena celé desetiletí - mj. i Antonínem Josefem Suchým ze Zlonic a posléze s pražskou firmou Rejna-Černý. Posléze jmenovaná firma nástroj r. 1890 opravila - a zřejmě i předisponovala, varhany však i nadále vykazovaly závady. Rejna-Černý předložili několik variant nových nástrojů, o zakázku usiloval i kutnohorský Anton Mölzer. Nakonec varhany pro smolnický kostel opatřil kníže Schwarzenberg, který na obchodní a živnostenské výstavě v Praze zakoupil 10 rejstříkový nástroj firmy Rejna-Černý. Starý Pleyerův nástroj byl odstraněn, ponechána byla pouze kulisa pozitivu v zábradlí spolu se starou vzdušnicí a nyní němými původními prospektovými píšťalami. Nové varhany byly postaveny a kolaudovány na jaře roku 1909. Rekvizice píšťal během I. Stav varhan v II. polovině 20. století nebyl dobrý. Varhany jsou umístěny ve vkusné pseudobarokní skříni, jedné z nejhezčích a nejzdařilejších, které vyšly z dílen firmy Rejna-Černý. Varhanní stroj je pěkně řemeslně zpracován za použití kvalitního materiálu. Vzdušnice jsou kuželkové, hrací traktura je kombinovaná - od hracího stolu je mechanická (mechanická je i pedálová spojka), pod pódiem se mění na pneumatickou výpustnou, v relé pod vzdušnicí na tlakovou.

Varhany v kostele sv. Bartoloměje ve Smolnici (foto Jiří Jaroch). Varhany v kostele sv. Bartoloměje ve Smolnici (foto Jiří Jaroch). Varhany v kostele sv. Bartoloměje ve Smolnici (foto Jiří Jaroch). Varhany v kostele sv. Bartoloměje ve Smolnici (foto Jiří Jaroch). Varhany v kostele sv. Bartoloměje ve Smolnici (foto Jiří Jaroch).

V katedrále sv. Bartoloměje stojí třímanuálové varhany vynikajícího romantického stavitele Em. Š. Petra, op. 80. z roku 1894. Byly několikrát přestavovány (20. léta Tuček, 60. léta Organa, 90. léta Fischer). Mezi lety 2019-2021 prošly varhany generálním restaurováním firmou Brachtl-Kánský. I. Manuál C-a3=58t. II/I, III/I, II/I 16´, III/I 16´. II. III. manuál C-a3=58t. Pedál C-g1=30t. , celkem 14 hlasů +1 ext. + 1 trsm. Červen 2021 - setkání a účinkování tří dómských varhaníků v rámci znovuotevření katedrály sv.Bartoloměje Josef Kšica - katedrála sv.Víta Praha.

1. Historie starších nástrojů v regionu a jejich vývoj od baroka po přestavby.
2. Současná koncepce a dispozice katedrálních varhan v Kolíně inspirovaná Cavaillé-Coll.
3. Financování a restaurace: dotace, sbírky a soukromé dary pro nový nástroj.

Proslulé kolínské nástroje jsou symfonického typu a patří k nejcennějším ukázkám francouzské tradice v české republice. Soudě podle rekonstrukcí se jedná o mimořádně komplexní a precizně vypracované dílo, které kombinuje historické prvky s moderními technickými řešeními, jako je Setzer a Barkerova páka. Jazykové hlasy zahrnují rozsáhlé možnosti pro interpretaci prací Césara Francka a dalších autorů, i když tradiční německé vlivy jsou stále patrné v některých architektonických a konstrukčních nuancech.

tags: #kostel #sv #bartolomeje #varhany