Areál kostela v Mnichovicích tvoří vlastní chrám, hřbitovní zeď a márnice, která je do hřbitovní zdi včleněna před východním závěrem. Kostel je gotickou stavbou stojící volně uprostřed hřbitovního areálu vymezeného zdí, orientovaný s obdélnou lodí a užším presbytářem zakončeným tupým trojbokým závěrem.
Na severní straně presbytáře přiléhá obdélná sakristie, na jižní průčelí lodě čtvercová předsíň a na západní průčelí pětiboká roubená zvonice. Do lodě se vstupuje portálem s půlkruhovým záklenkem bez tesaného ostění skrze masivní dveře pobité podkovami, které zřejmě patřily k středověkému vybavení.
Loď má plochý strop a zhruba celou západní třetinu vyplňuje kruchta. U vchodu do předsíně je osazena mušlovitá kropenka. Kněžiště je odděleno od lodě hrotitým triumfálním obloukem; celé presbytářové prostoru zasahuje šestipaprsková klenba kupolovitého tvaru. Klenební žebra, stýkající se v kruhovém svorníku, mají hranolový, výrazně okosený profil.
Kněžiště zdobí nově restaurované gotické fresky a je osvětleno třemi většími okny se zbytky ostění stojek. V severní stěně kněžiště je osazena sanktuářová skříňka uzavíraná dvířky z křížících se kovových pásků; předstupující ostění sanktuáře rámuje také nástavec s vimperkem.
Zvonice je přístupná samostatně od jižní strany. Její stolice, opatřená nízkou podezdívkou, nese v patře tři zvony. Nad lodí a kněžištěm jsou gotické krovy s klasovými vzpěrami a dvěma etážemi hambalků; podélné ztužení je zajištěno ondřejskými kříži. Krovy jsou vázány do stavebního systému typického pro gotiku.
Fasády kostela jsou pokryty kompaktní omítkou bez plastického členění a střechy šindlem. Budova márnice novověkého stáří má téměř čtvercový půdorys s jehlanovou střechou.
Historie kostela je obtížně datovatelná z důvodu chybějících přesných pramenů, ale první zmínky uvádějí rok 1350, kdy byl svatostánek připisován majetku pražského arcibiskupství. V polovině 14. století byl tedy již znám, a v polovině 15. století pochází nejstarší a nejmenší zvon z roku 1473.
Roku 1806 prošel kostel posledními stavebními úpravami, které změnily zejména interiérové zařízení do barokního rázu, ačkoliv zařízení zůstává barokní i po rekonstrukcích. Interiér však zároveň skrývá původní gotické malby, které byly v roce 1992 objeveny pod vápennou omítkou. Tyto nástěnné fresky byly restaurovány v letech 1992-1995.
V interiéru se dochovaly gotické malby a inventář převážně z období vrcholného baroka. Z dochovaných pramenů není zcela jasné, kdy a kým byl kostel vystavěn, ale první zmínky pocházejí z roku 1350, kdy byl připisován majetku pražského arcibiskupství. Roku 1738 byl v Praze odlit poslední, prostřední zvon vážící 400 kilogramů a ještě téhož roku byl vysvěcen a zavěšen do zdejší zvonice, na jeho výrobu se finančně podíval zejména rod knížete Jana Viléma z Trautsonu.
Poslední majitelé mnichovického dvora a majetků, hrabata Palmovi z Gundelfingenu, rozhodli o prodeji kostela ještě před započetím oprav. V průběhu restaurátorských prací a změn v roce 1992-1995 byly objeveny gotické nástěnné malby, které dodnes dotvářejí výjimečnost místa.
Celá architektura kostela v Mnichovicích je charakterizována spoluprací gotických prvků a pozdějších barokních zásahů, které společně vytvářejí unikátní dominantu obce. Přestože interiér převážně navazuje na baroko, stěny skrývají původní gotické malby, objevené náhodou v roce 1992.
