Málokdo ví, že malá zdobená kaple uprostřed arkádového dvora Lorety je vlastně tou skutečnou loretou v pravém smyslu toho slova. Tato kaple, zvaná také Loretánský domek, latinsky Domus Lauretana, anglicky the Holy House, v češtině také někdy označovaná Svatá Chýše představuje „pravou podobu“ italského vzoru - kaple v italském Loretu. V barokním výkladu se skrze vnější podobu přenáší její „sacrum“.
Položením základního kamene k domku 3. června 1626 byla započata historie celého poutního místa. První patronkou a zakladatelkou byla Benigna Kateřina z Lobkowicz, která jako architekta kaple zvolila vídeňského Itala G. B. Orsiho. Stavbu vysvětlil 25. Vnější stěny domku zdobily původně pouze malby, teprve v 60. a 70. letech 17. století bylo nákladem Alžběty Apolonie hraběnky Kolowratové vybudováno reliéfní obložení stěn ve štuku, jehož autorem je z podstatné části Ital G. B. Cometa (1620-1687).
Ikonografický program výzdoby (důsledně odvozený z italské předlohy) obsahuje reliéfy ze života P. Marie s důrazem na Kristovo dětství. Severní stěna - Narození P. Marie, Zasnoubení P. Marie; západní stěna - Zvěstování Panny Marie, P. Marie na návštěvě u sv. Alžběty a sv. Rodina u zápisu v Betlémě; jižní stěna - Narození Páně, Klanění pastýřů a sv. Tří králů narozenému Ježíši; východní stěna - Smrt P. Marie a Přenesení Svaté chýše z Nazareta do Evropy. Interiér je rozdělen stříbrnou přepážkou s přistaveným oltářem na dvě části; v menším prostoru je milostná socha P. Marie Loretánské, kopie původní cedrové sochy z Itálie, s bohatě tepaným stříbrným rámem z r. 1671 s erbem donátorky Kolowratové.
Většina předmětů ve Svaté chýši pochází ze 17. století. Umělé fragmenty fresek na rustikálním zdivu domku obnovil podle signatury F. Kunz. Pražská Loreta je pozoruhodnou barokní památkou, poutním místem s bohatou historií a širokým průčelím s hodinovou věží, z níž každou hodinu zaznívají tóny unikátní loretánské zvonkohry. Zvonkohra se poprvé rozezněla 15. srpna 1695 a dnes lze každou hodinu naslouchat jejím tónům.
Teprve projdeme-li průčelní budovou, ocitneme se u samotné Lorety - Santa Casy - Svaté Chýše. V ose nádvoří je možno prohlédnout poutní kostel Narození Páně, jeden z nejkrásnějších rokokových interiérů v Praze. Stavba kostela začala v roce 1626 a byl vysvěcen 25. března 1631. V areálu je také prostor pro klenotnici se značnou částí Loretánského pokladu, který patří k nejcennějším chrámovým pokladům v republice.
Vedle pokladu při katedrále sv. Víta je Loreta druhým nejdůležitějším poetickým pokladem. Klenotnice Lorety zahrnuje nejen monstrance, ale i další liturgické předměty z 17. a 18. století. Unikátem je monstrance zvaná Pražské slunce, jejíž vznik má spojitost s Evou Kolowratovou; na šperky ze svatebních šatů věnovala 6222 diamantů, které byly použity při jejím vzniku. Numericky uvedený konteksel zrcadlí bohatý rodinný dar a vztah Lorety k Lobkowiczům.
Architektonický návrh byl dílem Johann Bernarda Fischera z Erlachu, významného barokního architekta. Tato pražská Loreta se stala vzorem pro další Lorety v Evropě. O Loretu i o poutníky od založení až do dnešních dnů pečují řeholníci Řádu menších bratří kapucínů (OFMCap). Jejich klášter s kostelem Panny Marie Andělské stojí v sousedství.
Legenda o svaté Starostě (Wilgefortis) vysvětluje, proč je v ambitu „podivná svatá“, dívka s plnovousem; podle legendy šlo o dívku, kterou chtěl otec provdat, a po modlitbě ji vyrašil plnovous. Patronkou všech, kteří k ní utíkají obtíženi starostmi, je Svatá Chýše. Po smrti zakladatelky Lorety v roce 1653 byla pochována v kryptě pod Svatou chýší, která se později stala mauzoleem Lobkoviců.
V 18. století probíhaly stavební úpravy Lorety pod vedením K. I. Dientzenhofera, včetně ambitu a balustrád s andělíčky. V roce 1721 začaly další úpravy; vybudována byla také nová klenotnice. Dnešní areál tvoří uzavřený komplex kolem Svaté Chýše, s arkádovým nádvořím, šesti kaplemi, kostelem Narození Páně a věží s hodinami a zvonkohrou.
O Loretu a poutnících od založení až do dnešních dnů pečují kapucínští mniši. V Itálii byly původně fresky na všech stěnách, ale zemětřesení je částečně zničila; pražská verze byla namalována podle italské předlohy tak, jak to v 17. století vypadalo. Důležitým rozdílem oproti italské Loreto je přítomnost bleskového znamení na stěně lorety, které je spojeno s pověstí o rouhání.
Přenesení svaté chýše do Lorety je zobrazeno i na ornamentoch stavby; andělé nesou stavení, avšak v rohu je i malá loďka připomínající realitu. Loreta je často spojována s Mikulovem, odkud čerpala inspiraci pro pražský projekt. Název Loreta vznikl podle italského poutního místa Santa Casa - Svatá Chýše, která byla považována za dům Panny Marie z Nazareta. Podle legendy andělé chýši odnesli z Nazareta nejprve do Dalmácie a poté do Loreta; odtud pochází název Loreto.
Pražská Loreta byla postavena na Hradčanech a její stavba byla zahájena v roce 1626 pod patronací Lobkowiczů, kteří zajistili pozemky a povolali italského architekta Orsiho. Po bitvě na Bílé hoře emigrovalo mnoho pražských protestantů a katolické Habsburské země konfiskovaly jejich domy, čímž vznikla opuštěná lokalita pro výstavbu Lorety. Třetí června 1626 byl zahájen projekt kaple, která se stala centrem náboženského života a architektonickým vzorem pro další Lorety v Evropě.
Průvodce Stanislav Marchal připomíná, že výzdoba Lorety byla navržena tak, aby odrážela italskou Loretu, a zároveň obsahovala unikátní prvky pražské verze. V roce 1694 bylo zahájeno vyhotovení loretánských zvonů, které doputovaly do věže z Amsterdamu. Dnes je zvonkohra v provozu každou hodinu a tvoří součást historicko-kulturního dědictví Prahy.
U Loretě je expozice klenotnice s exponáty jako Diamantová monstrance - Pražské slunce, jež vznikla z diamantů ze svatebních šatů Evy Kolowratové. Kromě samotné kaple a kostela sem patří ambity, loretánský poklad a ambiční dveře, které vedou k bohaté symbolice barokní zbožnosti. Návštěvníci mohou obdivovat i dvě sochy španělských mučedníků v zasklených vitrínách (barokní manekýny) a další umělecké předměty z 17. a 18. století.
Mezi zajímavá data patří, že zvonová hra Lorety má rozsah dvou oktáv a že největší dětský sportovní festival v České republice se koná v souvislosti s regionálními kulturními akcemi. Pražská Loreta je tedy nejen architektonickou památkou, ale i živým poutním místem s bohatou hudební a liturgickou tradicí.