Ahoj Travel Bible =)Nejdriv bych vam chtela podekovat, moc se mi libi, co delate a jste mi velkou inspiraci.
Chci vám jen popsat, jak mi Travel Bible pomohla a tím také poděkovat za vaši práci.
Tištěnou verzi jsem si pořídil minulý rok a od té doby jsem byl po různých částech Evropy a přítelkyně se konečně nebojí se mnou jet ????
Hodně mě to nakoplo a váš podcast považuji za to jedno z nejlepších, co mi zvedne náladu každé pondělí cestou vlakem.
Bylo tam spousta užitečných tipů, triků a informací o kterých jsem neměla vůbec tušení (Ale to byl asi záměr, že? :D).
Byly tam odpovědi na otázky, které jsem ani nestihla položit.
Ahoj Matouši a Petře,dovolte mi úvodem Vám poděkovat za napsání Travel Bible.
Před nedávnem jsme si jeden výtisk koupili a během chvíle ho všichni členové našeho týmu zhltli.
Spousta užitečných tipů na jednom místě a navíc přehledně uspořádaných.
Vaše kniha nám dala ještě něco jiného.
Zadruhé se ukázalo, že uvažujeme “správným” směrem.
Ahoj, zrovna čtu vaší knížku a je fantastická.
Dokonce tak moc, že jsme si právě koupili letenky na island.
Svěží pohled na cestování ve 21. století.
Mně blízká filozofie, proložená praktickými tipy, které jsem už nyní od kluků okoukal a začal sám používat.
Jsem fascinován kvalitou a kvantitou obsahu, která se v cestovatelské bibli nachází.
Z nezkušeného cestovatele dělá Travel Bible zkušeného, a ze zkušeného dela super-zkušeného.
Travel Bible je jako náš zcestovalý kamarád, kterého jsme všichni chtěli vždycky mít, abychom se ho mohli ptát na triky, rady a vychytávky.
Povinná četba pro každého, kdo se chce vydat dál než na týden do Chorvatska s cestovkou.
Kniha je nabitá informacemi.
Kluci vás s lehkostí a humorem zahrnou užitečnými, z vlastní praxe prověřenými informacemi a cestovatelskými vychytávekami.
Záběr knihy je téměř vyčerpávající, na své si přijdou jak úplní začátečníci, tak i léty ošlehaní cestovatelé.
Knihu jsem slupl jako malinu a při tom stihl posbírat nejednu lahůdku v podobě rad na cestování.
„V Travel Bibli jsou odpovědi na všechny důležité otázky týkající se cestování.
Proč cestovat? Kam? Za kolik? Kde se ubytuji? Kde najím?
Nestačí?
Během četby jsem měl neodolatelný pocit, že bych se měl sebrat a někam vyrazit, což samozřejmě udělám.
A díky Travel Bible možná i levněji než obvykle.
Považuji se za zkušenějšího až zkušeného cestovatele a nečekal jsem, že mě Travel Bible osloví tolika prakticky využitelnými novinkami.
Kniha o cestování, kterou napsali Matouš Vinš a Petr Novák.
Ultimátní příručka jak cestovat levně po světě, která logicky navazuje na kurzy Travelhacking: Jak na nízkonákladové cestování kolem světa a Dobrodruhem na plný úvazek.
Kniha, kterou by měli zařadit do povinné literatury už dětem na prvním stupni.
Tak na co čekáš?
V rozhovoru pro Hergot! došla řeč na osobní spirituální cestu i cestu k terapeutické, lektorské a supervizorské praxi.
Přestože je Ráchel členkou církve patřící do evangelikálního proudu křesťanství, vidí jako nespornou výhodu, že práce kolem katecheze byla ekumenicky otevřená.
V terapii zastává směr orientovaný na řešení.
„V církvi se často obracíme do minulosti s představou, že objevíme kořeny problému, pomodlíme se a bude hotovo,“ vysvětluje a doplňuje, že analyzování minulosti je postup zastávaný často v terapii.
„Stálým přebíráním minulosti se ale nikam nedostaneme.
Neříkám, že to nemá svoje místo, ale já se soustředím na budoucnost.
Tu vidím jako nadějnou a naděje je vždycky Boží,“ říká Ráchel.
Redaktory Hergot!u zaujalo i to, že se terapeutka definuje jako konzervativec, jakkoliv se zdá, že z jejích názorů konzervativismus není příliš patrný.
„Mám na to odpověď, že jsem konzervativní v teologickém slova smyslu.
Že jsem teologicky konzervativní ještě neznamená, že se k lidem budu chovat, s prominutím, jako kráva,“ vysvětluje Ráchel své postoje.
„Pro opravdové konzervativce budu možná moc liberální, pro liberály příliš konzervativní.
Občas slyším - tak už si konečně vyber!
Ale já si nechci vybírat.
Nebyloby to ode mě poctivé,“ tvrdí.
Přinášejí křesťané do terapií svoje specifické duchovně podložené problémy?
Proč jsou pro Ráchel kromě sociálních sítí důležité i věci na papíře?
Poslechněte si Hergot!
Jméno psychoterapeutky, supervizory a lektorky Ráchel Bícové si asi většina lidí spojí s jejím webem a profilem na sociálních sítích s názvem Mezi řečí.
Emoce jsou pro život stejně nezbytné jako tělo a duch, říká psychoterapeutka Ráchel Bícová.
„V jednom článku jsem četla, že církev je posedlá sexem.
Z toho, kolik tématu věnujeme prostoru, se zdá, že sex je to nejdůležitější o člověku, ten nejhorší hřích...
Vyjadřujeme se stejně intenzivně k tomu, když někdo pomlouvá, manipuluje nebo má třeba hřích obžerství?
Jsem psychoterapeutka, supervizorka a lektorka.
Ve své práci pomáhám lidem objevit, co v nich je a jak toho mohou využít.
Vystudovala jsem sociální práci na FF UK.
Pro svou diplomovou práci jsem zpracovala rozsáhlý výzkum zabývající se tehdejším stavem sítě mateřských center v ČR a srovnáním životního stylu matek na rodičovské dovolené v Praze a na venkově.
Rok jsem studovala praktickou teologii na Christ For The Nations Institute v Dallasu, USA (Leadership Certificate), kde jsem se zaměřila především na předměty týkající se práce s dětmi a pastorace.
Komplexní psychoterapeutický výcvik v přístupu zaměřením na řešení (Dalet Olomouc)
Výcvik Supervize v pomáhajících profesích (Asociácia supervízorov a sociálnych poradcov)
Psychoterapie traumatu (56 h), P. Odstrčil, V. Deset let jsem se podílela na práci v redakci časopisu Život Víry.
Pro server rodina.cz jsem napsala sérii 36 článků pro rodiče, týkající se vývoje dětí od 3 do 6 let, které mají desetitisíce odběratelů.
Jsem autorkou scénářů první série televizního pořadu pro děti Biblická pátrání.
Pracovala jsem jako editorka interaktivní knihy o J. A. Komenském v rámci projektu Komenský 2020.
V roce 2016 jsem začala psát blog mezi řečí, na kterém najdete články o psychologii a vztazích.
V současné době se věnuji osvětě o duševním zdraví na sociálních sítích.
Starala jsem se také o sociální sítě několika neziskových organizací.
Napsala jsem tři knížky pro předškolní děti.
Spolu se svým týmem jsem napsala pětiletý učební plán pro nedělní školy, podle kterého se nyní učí děti školního věku v různých církvích po celé republice.
Dále jsem napsala dvouletý učební plán pro výuku předškolních dětí v církvích.
Vytvořila jsem metodiku Tvorba názoru na základě Komenského Labyrintu pro VOŠ publicistiky.
V letech 2019 - 2021 jsem pracovala jako didaktička a metodička pro projekt Úcta k životu - základ pro demokratickou kulturu.
Dnes, tedy 21. září, je Mezinárodní den míru.
Poprvé se tento den slavil v roce 1981.
Upřímně - neumím zařídit světový mír.
Ve čtyřiceti pěti letech bych už konečně měla snad vědět, o čem ten život je, no ne?
Každý z nás má různé nálady: někdy jsme veselí, jindy smutní, někdy se vztekáme, jindy jsme zase trpěliví.
Nové miminko v rodině není jen velkým dárkem od Pána Boha, ale často také velkou starostí pro své starší sourozence.
Jako děcko jsem měla pocit, že nikam moc nepatřím.
Později jsem v církvi zažila nový rozměr přátelství.
Přátelé mají velký vliv na každého z nás.
Na toto téma dokonce existuje řada vědeckých výzkumů.
Díky nim víme, že přátelství ovlivňuje naše fyzické a duševní zdraví, a to v každém věku.
Přátelé nám poskytují podporu a výrazně zmírňují pocity osamělosti.
Podporují naše sebevědomí a pocit životní spokojenosti.
Když máme přátele, máme větší šanci, že ve svém životě budeme vnímat nějaký smysl.
Na druhou stranu, ne každé přátelství je podle těchto výzkumů pro nás dobré.
Deprese a negativní chování se může mezi přáteli šířit jako nákaza, stejně tak i nezdravý životní styl, kouření, či dokonce sebevražedné tendence.
Často čekáme, že se přátelství rozvine tak nějak samo, že nám spadne do klína.
Ve skutečnosti je potřeba mu jít naproti.
V rámci církve máme určitou výhodu, že jsme obklopeni lidmi, se kterými máme společné alespoň základní hodnoty.
Ale ani to není zárukou, že právě s těmito lidmi chceme tvořit ty nejbližší vztahy.
Může se tak stát, že nenajdeme přátele vždycky hned.
Ale je dobré tomu dát čas, aktivně někoho pozvat na kávu či na výlet, zajímat se o druhé.
Všimla jsem si, že mnoho lidí má představu, že opravdu přátelit se můžeme jen se svými vrstevníky.
Myslím, že to v nás zanechaly roky pobytu ve škole, které jsme strávily právě s vrstevnickou skupinou.
Pokud se ale zaměříme pouze na lidi ze své generace, můžeme tím zbytečně přejít o cenné vztahy.
Mě osobně inspirují vztahy s mladými lidmi z našeho sboru i se sestrami, které by mohly být mými matkami.
Je samozřejmě fajn, když se se svými přáteli můžeme vidět osobně a dostatečně často.
Slýchávám nářky nad tím, jak jsou sociální sítě špatné, nicméně já jsem ráda, že jsem se díky nim znovu našla se starými přáteli a s několika si pravidelně píšu na chatu.
Jednu kamarádku jsem viděla naposled na gymnáziu a od té doby třikrát (bydlí doslova na opačném konci republiky), přesto dokážeme udržovat kontakt tak, že si několikrát za týden napíšeme.
Naučila jsem se, že u přátelství (nejen) na dálku nemusím čekat, až se ozve ten druhý.
Přátelství může skončit, aniž by to bylo kvůli nějakému konfliktu.
A není to nutně tragédie.
Někdy se vzdálíme kvůli různým životním okolnostem, změnám v prioritách či životním stylu, kvůli narození dětí a podobně.
Neznamená to, že by ta doba, kterou jsme s danými přáteli prožili, byla k ničemu - určitě jsme se díky tomu něco naučili.
I přátelství, které trvá jen nějakou dobu, je hodnotné a může v nás zanechat hlubokou stopu.
Stává se i někdy, že se se stejnými lidmi potkáme po letech a přátelství obnovíme na jiné úrovni a můžeme se navzájem obohacovat.
Snad každý jsme se někdy v přátelství zklamali.
Měli jsme dojem, že je pevné jako skála, a místo toho se nám rozsypalo pod rukama.
Díky takovým zklamáním jsem se naučila, že se mi přátelství nesmí stát modlou.
Naučila jsem se také, že jakkoliv to je smutné, ne vždy jde rozbitý vztah spravit - a to ani když tomu druhému odpustíme.
Na smíření je totiž potřeba, aby své chyby uznaly obě strany.
Jak jsem napsala v úvodu tohoto článku, považuji přátele za nezbytnou součást svého života.
Přátelství naplňuje řadu mých potřeb, mezi nimi potřebu sounáležitosti, potřebu sdílet radost i smutek, potřebu mít se s kým poradit…
Ale přátelé nikdy nemohou naplnit všechny naše potřeby - zkrátka proto, že jsou to lidé.
Proto není fér od nich očekávat, že budou reagovat jako Pán Bůh.
Dobří přátelé nám dokážou říkat pravdu v lásce, ale šetří s tím, protože nemají potřebu náš život neustále napravovat.
Jsou tu pro nás, když je potřebujeme, a dokážou si také o pomoc říct.
Umí nám odpustit a vědí, že sami nejsou dokonalí.
Pomáhají nám mít nadhled.
Podle Písma se naopak máme vyhýbat lidem, kteří jsou příliš hněviví, těm, kteří nám jen pochlebují, nebo těm, kdo z nás chtějí jen mít prospěch.
Důležitou součástí přátelství ale je, abychom my sami uvěřili tomu, že jsme přátelství a lásky hodní.
Dovolte druhým lidem, aby se s vámi spřátelili a dali vám tak prožít, že jste důležití, vzácní lidé.
Nové miminko v rodině není jen velkým dárkem od Pána Boha, ale často také velkou starostí pro své starší sourozence.
Rodinná tajemství, ale i putování po záhadách a legendách na zapomenutých stezkách minulosti v nové krimi sérii věnované Krkonošům.
V deváté třídě se počítá každý dobře procvičený okruh.
Půl minuty, pár kostek a model, který má vzniknout co nejpřesněji podle karty.
Jeden vysvětluje tvar, druhý staví.
Preventivní prohlídka nebo rychlé ošetření?
Rozvrhy, kroužky, poznámky i důležité termíny pěkně pohromadě.
