Orientovaný kostel s užitným patrem má obdélnou loď a pětiboký presbytář s opěrnými pilíři. Ploché stěny, dělené průběžnou mezipatrovou římsou, jsou prolomeny hrotitými okny s rotujícími kružbami a dvěma svislými pruty. Na severní straně je k presbytáři připojena sakristie se vstupem na kazatelnu, na jižní straně kostela stojí při jihozápadním nároží lodi schodišťová věž, která zpřístupňuje vřetenovým schodištěm horní emporu, v ose západního průčelí dominuje hranolová zvonová věž se zazděným karnerem (pohřební kaplí) a vřetenovým schodištěm, které umožňuje vstup na horní emporu a podstřeší kostela.
Loď a presbytář jsou sklenuty žebrovou síťovou klenbou se vzdutými kápěmi, dekorovanou na průniku žeber dřevěnými zlacenými růžemi. Vyžlabená žebra se v lodi opírají o přízední pilastry. Na ně jsou přizděny empory obíhající loď ze tří stran a na západní straně navýšené o arkádovou tribunu. Arkádou v jižní stěně přesbytáře se do kněžiště otevírá vrcholně barokní oratoř s balustrovou poprsnicí. Vstup do lodi a presbytáře umožňují diamantované renesanční portály.
Pozdně renesanční sloupový hlavní oltář je připisován Melchioru Kuntzemu z Freibergu, dokončen byl pravděpodobně roku 1605. Nad novorenesanční kamennou kazatelnou z roku 1887 se nachází dřevěný renesanční klobouk, dle dochované signatury zhotovený roku 1604 truhlářem Konrád Seifert z Freibergu. U severní stěny kostela jsou druhotně umístěny barokní sochy Ecce Homo z roku 1769 a sv. Jan Nepomucký z roku 1713, který stojí na soklu nedochované sochy sv. Floriánova patronátu.
Datum a význam díla: Sv. Florián jako ochránce před požárem je zobrazen jako patron města Jihlavy. V popisu díla a jeho kontextu se objevuje citace: „Obraz je typickým příkladem malby votivního charakteru, určenou pro městské prostředí.“ Ke světcům jako ochráncům života šlo o klíčové motivy rekatolizace v lidovém prostředí, zvláště ve vztahu k požáru a bezpečí města. Datace díla bývá spojována s kontextem období baroka na Moravě a ve Slezsku, s odkazem na Noseka a Moravskou galerii.
Doplňující historické kontexty a ikonografie: Svatý Florián bývá nejčastěji zobrazován jako římský voják s přilbou, mečem a korouhví, někdy vylévající vodu z vědra na hořící dům. Výtvarné a náboženské tradice ho pojí s ochranou před požáry a vodou, a proto byl připisován k variacím výzdoby městských i venkovských prostor.
Historie kultu a relikvií: Svatý Florián je spojován s Lauriacum, Enns, a jeho kult se rozšířil do Polska a Evropy díky klášterům a ikonografii. Zmiňované texty shrnují průběh relikvního kultu a spojení s patronátem měst a hasičů. Příběhy o jeho životě a mučednické smrti se vyvíjely v různých regionálních verzích, kde klíčovým prvkem zůstává voda jako symbol očisty a ochrany před ohněm a ničivým hněvem.
V kontextu plakety a liturgických artefaktů je důležité spojení s popisem místa a jeho architektonické kompozice: presbytář s oratorium, bohatá klenba a empory - to vše tvoří rámec, v němž se zobrazení svatého Floriána a další barokní sochy integrují do prostoru a podporují votivní roli díla pro město a farnost.
<(tagimg>renesanční portály a oltářní prostorHistoricky významná je také vzájemná vazba mezi Jihlavou a regionem Moravy a Slezska v kontextu barokní malby a sochařství. Popisované motivy a ikonografie doplňují obraz o rekatolizační roli světců v lidovém prostředí a jejich působení jako patronů ochrany měst před riziky požárů a nebezpečí.
Texty a citace doplňují popis díla a jeho postoje k historické symbolice, včetně odkazů na Nosekovo dílo a významné instituce Moravské galerie. Obraz svatého Floriána, jeho veduta Jihlavy a ikonografie, zkoumají zákonitosti malby votivní a její společenskou funkci v renesančních a barokních kontextech.
Výtvarná a historická shrnutí: Obraz je typickým příkladem votivní malby, určené pro městské prostředí; ke světcům jako ochráncům patřil významný význam rekatolizace v lidovém prostředí; Sv. Florián, patron města Jihlavy, stojí v centru vyobrazení veduty s dominancí jezuitského kostela sv. Ignáce v pozadí a farního kostela sv. Jakuba. Celé město je obehnáno hradbami a má pravidelný půdorys, což dokládá význam a prestiž obce v rámci Moravy a Čech.
