Historik Tom Holland přestal jako chlapec věřit v Bibli. Řečtí a římští bohové jej přitahovali mnohem víc než ukřižovaný hrdina křesťanské víry. Po letech bádání však v knize Dominion došel k závěru, že křesťanství hluboce ovlivnilo dokonce i podobu světských westernů. Pravdivé zjištění, že si všichni lidé jsou svou důstojností rovni, se ani zdaleka nerozumělo samo sebou. Takový Říman by se tomu byl vysmál.
Pro boj proti diskriminaci na základě pohlaví či sexuality však bylo třeba velkého počtu lidí spjatých navzájem přesvědčením, že každý jedinec má neodmyslitelnou hodnotu. Tato zásada ….
Související - Služba žen v církvi? V řecko-římském myšlení měli muži vyšší hodnotu než ženy, a jako důkaz sloužil pohlavní styk. „Čím byla dobytá města pro meče legií, tím byla pro Římana těla určená k pohlavnímu využívání,“ napsal Holland. Křesťanství tento vzorec odmítlo. Bůh neviděl ženy jako podřadnější než muže - jak muže, tak i ženu stvořil k svému obrazu. Scénář, jaký líčí televizní seriál Příběh služebnice a v němž jde o soulož muže se zotročenou ženou, je právě jednou z věcí, kterou křesťanství postavilo mimo zákon.
Povinností křesťanského manžela bylo milovat svou ženu tak, jako Kristus miloval církev (Efezským 5,25). Skutečnost, že je žena tělesně poměrně slabá, neměli muži považovat za právo nad ní panovat, nýbrž za důvod prokazovat jí čest jako spoludědičce milosti života (1. Na rozdíl od praxe římských rodin, které dcery často provdávaly v předpubertálním věku, se křesťanské ženy měly vdávat později. Žena, jejíž muž zemřel, měla být podpořena ve svém rozhodnutí, pokud chtěla zůstat sama, jinak měla právo provdat se za muže podle vlastní volby, s podmínkou, že jde o muže náležejícího Pánu (1.
Jaký div, že bylo křesťanství pro ženy tak přitažlivé! Kdybychom měli možnost číst evangelia pohledem lidí prvního století, otřáslo by námi Ježíšovo jednání se ženami. Partnerem v jeho nejdelším zaznamenaném rozhovoru s jednotlivcem byla samařská žena špatné pověsti (Jan 4,7-30), a nešlo o ojedinělý případ. Jednou večeřel v domě jistého farizeje, a tu přišel nezvaný host; byla to „žena hříšnice“. Plakala Ježíši u nohou, vytírala mu je svými vlasy a líbala. Farizej byl zděšen: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice“ (Lukáš 7,39). Ježíš ale svému hostiteli, který mu už v duchu „zavařil“, sám zavařil prohlášením, že ta žena je příkladem lásky (Lukáš 7,36-50).
Jednou byl Ježíš na cestě k dvanáctiletému děvčátku, kterou chtěl uzdravit. Jedna žena, která dvanáct let trpěla menstruačním krvácením, usoudila, že by se uzdravila, kdyby se mohla jen dotknout třásní jeho šatu. A měla pravdu - ihned byla v pořádku. Lukášovo evangelium často srovnává ženy s muži - a kde jde o kontrast, dopadá to srovnání ve prospěch žen (viz například necitelný soudce a vytrvalá vdova, Lukáš 18,2-5 - pozn. překl.).
Ženy a Mariino postavení v Evangeliích
Nahlédněme do Ježíšova vztahu k ženám na příkladu jeho přátelství se dvěma sestrami. Nejprve se s Marií a Martou setkáváme u Lukáše, když je Ježíš u nich v domě. Marta horlivě obsluhuje, Marie sedí Ježíši u nohou, učí se s jeho učedníky. Ježíš however odpovídá: „Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde“ (Lukáš 10,42).
V kultuře, kde se od žen očekávala služba, nikoli studium, se Ježíš Mariina učednictví zastává. Martu však rozhodně nezavrhuje! Vlastně to vypadá, že Ježíš nechal Lazara umřít z části z toho důvodu, aby mohl s Martou - kterou miloval (Jan 11,5) - mít tuto rozmluvu, při níž pronesl slova, která změnila svět: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Marta tomu uvěřila.
Autor: Rebecca McLaughin Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 30. Líbí se vám tento článek? ... aby Vám byly zobrazovány reklamy, které Vás budou zajímat.
Přemýšleli jste někdy o tom, čemu Svatí posledních dnů věří ohledně Ježíše Krista? Svatí posledních dnů podobně jako mnozí další křesťané po celém světě nahlížejí na Ježíše Krista jako na svého Pána a uctívají Ho jako svého Spasitele. Mnohé z toho, čemu Svatí posledních dnů ohledně Ježíše Krista věří, je podobné tomu, čemu ohledně Něj věří i ostatní křesťané. Svatí posledních dnů, podobně jako většina křesťanů, věří, že Ježíš Kristus je Syn Boží a Stvořitel světa. Nicméně Svatí posledních dnů zastávají specifické přesvědčení, že Bůh Otec a Ježíš Kristus jsou dvě odlišné bytosti.
Věří, že Bůh a Ježíš Kristus jsou zcela sjednoceni v dokonalé lásce k nám, ale že každý z nich je samostatná bytost s dokonalým a oslaveným tělem. Svatí posledních dnů věří, že všichni lidé, muži i ženy, kteří se kdy narodili, včetně Ježíše Krista, žili před tímto životem s Bohem jako Jeho duchovní děti. Bůh si přál, aby každý z nás přišel na zemi získat zkušenosti, učit se a rozvíjet se, abychom se mohli stát více takovými, jako je On. Také ale věděl, že všechny Jeho děti budou hřešit, zemřou a nebudou dosahovat Jeho slávy. Potřebovali jsme Spasitele, který by překonal naše hříchy a nedokonalosti a který by nás smířil s Bohem.
Svatí posledních dnů věří, že Ježíš Kristus byl již dávno - během našeho předsmrtelného života s Bohem - vyvolen, aby se stal Spasitelem. Když nám byl předložen Boží velkolepý plán určený Jeho dětem, jásali jsme radostí. Svatí posledních dnů věří, že Ježíš se narodil v Betlémě. Jakožto dítě Boha Otce a smrtelné matky Marie poznával své božské poslání a evangelium svého Otce tak, jak vyrůstal - řádku za řádku, předpis za předpisem. (Viz NaS 98:12.)
Svatí posledních dnů věří, že Ježíš Kristus vedl ve smrtelnosti dokonalý život a dal nám ten nejvyšší příklad, který můžeme následovat. Svatí posledních dnů také věří, že Ježíš Kristus v rámci svého Usmíření v Getsemanech a na kříži nepopsatelně trpěl za hříchy celého lidstva, aby nám mohl dokonale pomoci ve všech našich souženích. Rovněž věří, že Ježíš Kristus zemřel na kříži a vstal z hrobu, aby všichni lidé mohli být vzkříšeni a jednoho dne se mohli vrátit k milujícímu Nebeskému Otci a žít s Ním. Spasitel, jakožto jediný člověk, který kdy vedl naprosto bezhříšný život, byl dokonalou obětí, beránkem bez poskvrny.
Pro Svaté posledních dnů je specifické přesvědčení, že Ježíš Kristus po své smrti navštívil svůj lid na americkém kontinentu. Ježíš Kristus je dokonalým příkladem všeho dobrého: víry, naděje, pravé lásky, ctnosti, poznání, trpělivosti, pokory, poslušnosti a každé další úctyhodné vlastnosti. Svatí posledních dnů věří, že když se budeme snažit si tyto vlastnosti osvojit, staneme se více takovými, jako je Ježíš Kristus. Mít víru v Ježíše Krista a následovat Jeho učení je jedinou cestou k dosažení trvalého štěstí.
Náš život na zemi nám může přinášet mnohé zkoušky, těžkosti a zármutky. Ježíš ve svém životě nemíjel příležitosti, kdy mohl lidem zjevit Pravdu. Kdo Ježíše vedl? Jak mohl vědět o lidech to, co věděl?
17. 11. V době Adventu si připomínáme příchod Ježíše na zem. Je to začátek velkého příběhu Evangelia - dobré zprávy. Šíříme jí? 14. 12. Jako křesťané jsme povoláni k životu ve svobodě. 30. 11. Jáchym mluvil o tom, že Bůh každému z nás svěřil jedinečné dary a talenty, a volá nás, abychom je rozvíjeli - ne ve strachu, ne ve srovnávání s ostatními, ale v důvěře, že On sám nás vede. Povzbuzoval nás, abychom právě dnes udělali konkrétní krok víry a dali Bohu k dispozici to, co máme, protože...
9. 11. Určitě jsi už slyšel mluvit o Ježíši. Ten, kdo zná Boha nejlépe je JEŽÍŠ (toto jméno znamená "Bůh zachraňuje" lidi). To, co prožil a řekl, zůstává stále aktuální a může to obnovit náš život. Ježíš žil před dvěma tisíci let, ale i přesto zůstává současný. Něco z jeho ducha a jeho přítomnosti námi stále prochází. Křesťané se jím stále inspirují. Ježíš, stejně jako každá jiná bytost a víc než každá jiná bytost, má být poznáván. "Pro mě je Ježíš tolerance a úcta k ostatním."
Na Jerichu se křikem ozval Bartimaeus: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš ho zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ I zavolali toho slepého a řekli mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě!“ Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“ Ježíš mu řekl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce.“
Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Poslední Velikonoce učedníků s Ježíšem byly jako zlý sen. Na počátku dalšího týdne pak šla Marie Magdaléna s pláčem k Ježíšovu hrobu. Jistě se jí hlavou honily otázky, které známe i my: Jak přežije ten hluboký smutek? A kde je Bůh, když Ježíš leží mrtvý v hrobě? Marie Magdaléna se v hlubokém smutku přišla naposledy rozloučit. Marie Magdaléna je jednou z pouhých pěti osob, o kterých se v Bibli píše, že stály pod Ježíšovým křížem, když umíral. Marie tam zůstala až do konce. Rozbřesk dalšího dne pak zastihl Marii znovu na cestě ke hrobu, kde zjistila, že Ježíšovo tělo zmizelo. „Vzali mého Pána,“ říká zděšeně, „a nevím, kam ho dali“ (Jan 20, 13).
Po tom všem, co Marie zažila, stále nazývá Ježíše svým Pánem. Marie byla ve své úctě k Ježíši věrná a vytrvalá. „Proč pláčeš, ženo?“ zeptal se jí Ježíš. „Nedrž mě,“ řekl jí Ježíš. „Ještě jsem nevystoupil ke svému Otci. Jdi ale k mým bratrům a vyřiď jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.‘ “ Marie Magdaléna pak šla a zvěstovala učedníkům, že viděla Pána a co jí řekl. První člověk na zemi, který viděl Ježíše po Jeho zmrtvýchvstání, Ho viděl přes slzy. A první slova Nové smlouvy jsou otázka. Není to oznámení, není to odpověď, je to otázka, tiše a s porozuměním položená plačící ženě. Ježíš, Bůh, kterého je možné si splést se zahradníkem, jednoduše vysloví Mariino jméno. Velikonoční svítání přináší otázku a jméno.
Marie se instinktivně přiblíží, aby se Ho mohla dotknout, ale Ježíš ji varuje: „Nedrž mě,“ řekl jí Ježíš. „Ještě jsem nevystoupil ke svému Otci. Jdi ale k mým bratrům a vyřiď jim: ‚Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke svému Bohu a k vašemu Bohu.‘“ Marie běží povědět učedníkům tu neuvěřitelnou novinu: Ježíš vstal z hrobu! A co víc, Ježíš není naštvaný na své takzvané „přátele“. Nazývá je svými bratry a chce, aby věděli, že Jeho Bůh je úplně doslova jejich Bohem. Mariein život se díky Ježíši úplně změnil. Podobnou změnou, která se udála v Marii Magdaléně, prochází miliony lidí. Ale není to nic automatického. Prostá skutečnost je, že Marie Magdaléna viděla Pána jako první proto, že byla nejvytrvalější ve své věrnosti skrze utrpení.
Ježíš se i dnes zjevuje jako první těm (a skrze ty), kteří snášejí utrpení s věrností a aniž by přestali Boha chválit. Blaze plačícím,“ říká Ježíš. Nakonec, a často postupně, Ježíš našemu žalu požehná. Možná se naše minulost, stejně jako Mariina, hemží špinavými tajemstvími a nízkým sebevědomím. Možná ve své současné realitě stále cítíme bolest a zklamání. Ale Velký pátek (kdy nevíme, proč temnota přetrvává) a Bílá sobota (kdy nevíme, kam Bůh zmizel) se poddávají jako zima létu.
Známe s manželkou jednu starší dámu Sheila. Některá její slova, okořeněná celoživotní oddaností Ježíši, nám často přináší útěchu. Její citlivost k věcem, s nimiž se potýkáme, možná plyne z toho, že ona sama většinu svého dospělého života trpí chronickými migrénami. Sheila se dozvěděla, že její matka, která je opustila před dvěma lety, se už domů nevrátí, protože má poměr s rodinným lékařem. A první migrénu měla, když byla na první návštěvě u své matky a toho doktora. Nápor stresu na její osmiletou psychiku spustil zdravotní potíže, které pak ovlivnily zbytek jejího života.
V dospělosti pracovala jako učitelka a kvůli častým a nepředvídatelným migrénám ji nemohli povýšit, a vůbec, celé její společenské postavení tím trpělo. „Co mě dohnalo k usilovným modlitbám za uzdravení, bylo hlavně to, že jsem ustavičně nechávala lidi ve štychu,“ vzpomíná. Ale její modlitby nebyly vyslyšeny a Sheila si postupně osvojila zásadu Amy Carmichaelové: „Pokoj spočívá v přijetí.“ Začala hledat důvody, proč chválit Boha uprostřed svých migrén. „A vždycky se něco našlo!“ říká. Nikdo neví, proč Sheiliny modlitby nebyly vyslyšeny.
Ve všech velikonočních evangeliích to jsou ženy, kdo spěchá ke hrobu a setkává se se Vzkříšeným. To byla jistě výzva pro mužskou církev. Lukášova poznámka ukazuje skepsi mužů vůči zprávám žen. "Těm (apoštolům) však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim" (Lk 24,11). Muži chtějí všechno vidět a uchopit, ono neviditelné však nespatří. Ženy mají cit pro zrození a smrt. Setrvávají u kříže, zatímco muži prchají.
V Matoušově evangeliu se ženy hned na konci sabatu, tedy při setmění, vydaly "podívat se ke hrobu" (Mt 28,1). Řecké slovo "theorein" znamená: vidět, meditovat, reflektovat, pozorovat. Ženy chtěly hrob pozorovat, mlčky hledět na toho, kdo se dotkl jejich srdcí. Zjevně hodlaly držet u hrobu stráž: chtěly být u Ježíše i ve smrti, vytrvat u něho a přemýšlet o tajemství jeho života. Mají odvahu vydat se do noci a vytrvat ve smutku u hrobu. Právě proto smějí prožít vzkříšení a setkat se se Vzkříšeným. Ženy se méně obávají návštěvy umírajících či cesty na hřbitov. Pro ně patří smrt k životu právě tak jako narození. Muži se takovým tématům jako nemoc a smrt raději vyhnou - mají z nich strach. Nevědí, co mají umírajícím říci. Je pro ně těžké být s truchlícími. Ale tak nemohou prožít ani proměnu smrti. Ženy i přes smrt věří životu. Když potkávají Vzkříšeného na cestě do města, přicházejí k němu spontánně: "Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu" (Mt 28,9).
Sklánějí se před tajemstvím života, protože je silnější než smrt. Láskyplně objímají jeho nohy. Protože se nebojí dotknout hrobu, mohou se dotknout i Vzkříšeného a v něm se dotknout života, který zvítězil nad smrtí. U Marka a Lukáše přicházejí ženy za svítání ke hrobu, aby pomazaly Ježíšovo tělo vonnými oleji. Chtějí mu prokázat poslední službu lásky. Samy připravily vonné masti z různých bylin. Jejich láska k Ježíši jeho smrtí nekončí - objímá ještě i Ježíšovo mrtvé tělo. Na první pohled se to zdá nesmyslné, neboť v orientálním podnebí by mohla být mrtvola již v rozkladu. A přece věří láska stále na zázraky. Láska je silnější než smrt: to mohly ženy prožít na vlastní kůži. Nesetkaly se s Ježíšovou mrtvolou, ale se Vzkříšeným. Ježíš žije. Církev by dnes dobře učinila, kdyby uvěřila poselství žen, protože mají zdravý cit pro to, co by v nás mohlo probudit život.
Velikonoční evangelia jsou tedy pozváním, abys Ty dnes dával pozor obzvláště na to, co Ti chtějí říci ženy doma v rodině, v práci nebo při osobním setkání. Kde uslyšíš něco nového a neobvyklého? Kde vycítíš v jejich slovech hodnotu vzkříšení? Každý z nás má různé "stránky" své duše. Ženy, které se u hrobu setkaly se Vzkříšeným, nám chtějí dodat odvahu jedné takové "stránce" důvěřovat: je jí vnitřní tušení našeho srdce. V tichých impulsech našeho srdce zakoušíme vzkříšení. V něm se nás často dotýká Vzkříšený, abychom měli odvahu vstát, přicházet k lidem, říkat, co máme na jazyku, chopit se problému, který nás tíží. Proto dnes vědomě naslouchej tichým hlasům svého srdce: vědí totiž, že se vzkříšení může dnes stát i pro Tebe skutečností.
Lazar vstává z mrtvých | Život Ježíše | Jan 11,38-57 | část 29 ze 49
Homilie papeže při mši na slavnost Matky Boží Panny Marie, 1. ledna 2020, bazilika sv. Petra. Těmito slovy uvádí myšlenku, že narození z ženy je počátek Božího plánu spásy a že Maria zůstává vzorem důvěry a obětavosti. Narodil se z ženy - tak přišel na svět Ježíš. Neobjevil se v dospělém světě, ale byl počat v mateřském lůně. V Bohu je naše lidské tělo! První den v roce slavíme tento sňatek Boha a člověka, uskutečněný v ženském lůně. Ženy jsou pramenem života a bez jejich důstojnosti nemůže být svět spravedlivý ani mírumilný.
Podle biblického podání je žena vrcholem tvorstva a jakousi syntézou veškerého stvoření. Spočívá v ní účel samotného stvoření: rodit a opatrovat život, být ve společenství se vším a uchovávat všechno. Marie uchovávala všechno ve svém srdci a ve svém srdci dávala Bohu místo, i protivenstvím. Dívá se na ni, neposkvrněnou, a cítí se povolána zvěstovat Pána a rodit jej v životech. Církev je ženou a matkou a v Madoně nachází svoje identifikační rysy. Nepřítel lidské přirozenosti usiluje o její rozdělení, ale srdce církve zůstává spojeno se svou Matkou. Žena spásy, svěřujeme ti letošní rok, opatruj jej ve svém srdci. Všichni třikrát ve stoje společně zvolejme: Svatá Matko Boží, Svatá Matko Boží, Svatá Matko Boží.
V Lukášově evangeliu se zmiňuje, že v Kristově průvodu učedníků šla Marie Magdalská, žena Herodova správce Chuzy, Jana, Zuzana a další. Femininní element se objevuje v souvislosti se zmrtvýchvstáním. Podle synoptických evangelií se v neděli časně ráno vydaly ženy s vonnými mastmi pomazat nebožtíkovo tělo. Když přišly k hrobu, našly pouze odvalený kámen. Na tom se shodují evangelia, a když dojdou do prázdného prostoru, prožívají setkání s Vzkříšeným. Maria Magdaléna je v Janově evangeliu samotná, zatímco ostatní evangelisté popisují jinou dynamiku Mariina svědectví.
Typickým příkladem je také Marie, nejvděčnější u Ježíšova kříže. Marta byla pečlivá hospodyně, která se nechala vyzvat k větší důvěře v Ježíše. Příběh Marie a Mardy ukazuje, že postoje žen a jejich vnitřní svět mohou zásadně obohatit církevní život a porozumění Písmu.