V rámci právě probíhajícího festivalu Meeting Brno se široké veřejnosti otevřely také dveře nově postaveného kostela blahoslavené Marie Restituty v Brně-Lesné. Organizátoři festivalu pro zájemce zajistili prohlídku kostela, který bude požehnaný 12. Přítomný byl i architekt stavby Marek Jan Štěpán a správce farnosti P. Pavel Hověz.
Návštěvníci se tak mohli dozvědět nejen podrobnosti o stavbě samotné, ale třeba i o tom, jak se podařilo získat potřebné finanční prostředky. „První snahy postavit na Lesné kostel vzešly od obyvatel nového sídliště. Tehdy zde žilo okolo patnácti tisíc lidí. Na mše svaté museli jezdit do města. Půlka Lesné patřila formálně do Králova Pole a půlka do Husovic. Pomyslnou dělicí čáru tvořila rokle,“ připomněl v úvodu současný správce farnosti Brno-Lesná P. Pavel Hověz.
„Uvolnila se tehdy politická situace, tak jsme toho chtěli využít. Byl jsem také jedním z těch, kdo podepsali petici za postavení nového kostela. To ale trvalo velmi krátce. K původní myšlence stavby kostela se věřící na Lesné vrátili po revoluci v roce 1989. „Zpočátku nám hodně pomohl první porevoluční starosta Jan Sochor. Byl to lidovec a zařídil, že se mohly sloužit mše svaté v sále kulturního domu. Dojížděli sem nejdříve augustiniáni poté dominikáni a dvanáct let jezuité. Do té doby se věřící lidé ze sídliště vůbec neznali, takže nikdo nemohl ani odhadnout, pro kolik lidí by měl být kostel postavený.“
Nakonec se proto obyvatelé sídliště rozhodli, že postaví víceúčelové zařízení Duchovní centrum P. Martina Středy a blahoslavené Marie Restituty. Stavět se začalo v roce 2000 a 2. října 2004 stavbu za devatenáct milionů korun požehnal brněnský biskup Vojtěch Cikrle. V té době byl na Lesnou povolán P. Pavel Hověz. Tento rodák z Tuřan se právě vrátil po sedmiletém pobytu v Německu, kde sloužil v několika velkých městech našim krajanům, zpět do Brna. „Stal jsem se farářem bez fary a kostela. Pán Bůh se ale postaral. Mohl jsem se nastěhovat do dvoupokojového bytu pouhý kilometr od duchovního centra, který mně darovali rodiče,“ prozrazuje P. Hověz.
V té době byl na dokončené stavbě ještě dluh ve výši pěti a půl milionu korun. Záhy se také ukázalo, že kapacita sálu pro všechny návštěvníky stačit nebude. Kněz proto musel každou neděli sloužit tři mše svaté, aby uspokojil potřeby věřících. Počáteční úvahy byly takové, že by se udělala přístavba k současnému sálu, se kterým by došlo k propojení. Počítalo se nejen s vybudováním farní kanceláře, ale také s bytem pro kněze. V září roku 2009 proto papež Benedikt XVI. požehnal na brněnském letišti v Tuřanech základní kámen kostela.
„Mysleli jsme si tehdy, že bude kostel za dva až tři roky postavený. Pět let se vybíral architekt s tím nejlepším zpracováním křesťanského chrámu jednadvacátého století a další tři roky potom trvalo vyřízení stavebního povolení. Pozemek farnosti město Brno pronajalo na 99 let, přičemž v současné době probíhají jednání o možnosti odkoupení. 4. září 2017 se začalo stavět podle návrhu architekta Marka Jana Štěpána. Celý průběh stavby dokonale mapuje stolní kalendář, který farnost vydala na rok 2021. Jeho součástí je složenka s účtem, na který mohou lidé dále přispívat. Kostel je sice postavený, ale ještě nemá pevný oltář, svatostánek ani ambon. To je také důvod, proč nebude moct být 12. září vysvěcen, ale pouze požehnán.“
„Navíc na počátku na nás čekal dluh ve výši pěti a půl milionů korun. To nebyl zrovna dobrý začátek pro stavbu nového kostela,“ upozorňuje kněz. „Jak se nám to podařilo? Jednoduše! Říkám o sobě, že jsem největší žebrák v České republice. Někteří mí přátelé mě opravují, že jsem nejúspěšnější žebrák v ČR.,“ říká se smíchem P. Hověz. Podle jeho slov kostel nepostavila církev ani Vatikán, jak se někteří lidé mylně domnívají. Byli to věřící z farnosti. Konkrétní členové, kteří si svůj kostel vybojovali, sehnali na něj prostředky, potřebná povolení a nesli všechny obtíže spojené se stavbou.
„Bylo k tomu zapotřebí udělat obrazně řečeno milion malých a velkých kroků, zmobilizovat mnoho lidí, kteří nám rozličným způsobem pomáhají. Podporují nás nejen finančně, ale i svou modlitbou, radou, povzbuzením nebo i fyzickou prací. Nikdo nespočítal ty tisíce hodin práce a obětí, které k tomu byly zapotřebí. On sám přišel se spoustou nápadů, jak získat potřebné peníze. Farnost například vydala deset kalendářů a spoustu dalších publikací, z jejichž výtěžku byl také kostel financován. „Měl jsem štěstí na spolupracovníky. Náš publikační tým tvoří výborný fotograf a také profesionální korektorka,“ připomíná kněz, že sám by toho moc nezmohl.
První kalendář byl věnován P. Martinu Středovi a blahoslavné rodáčce z brněnských Husovic Marii Restitutě Kafkové. Řeholní sestře, kterou po třináctiměsíčním věznění nacisté popravili ve Vídni, byla věnována také publikace, která původně vyšla ve Vídni a byla se souhlasem autora přeložena do češtiny. Dále farnost uspořádala sbírku neplatných mincí, kterých se podařilo sesbírat neuvěřitelných pět a půl tuny. Mimo naše zrušené mince a bankovky se jednalo o peníze států, které přešly na platbu eurem. Několik starých farníků bez dědiců na stavbu kostela odkázalo před odchodem na věčnost dokonce své byty.
Ve čtvrtek, kdy se díky festivalu Meeting Brno uskutečnil v novém chrámu den otevřených dveří, se zájemci mohli podívat i do věže a zblízka si prohlédnout šestnáct zvonů zvonkohry. Jejich váha se pohybuje od sedmnácti do 220 kilogramů. Největší zvon nese jméno Panny Marie a druhý největší Marie Restituty. Další připomínají Cyrila a Metoděje, svatého Václava, Vojtěcha, Prokopa, Antonína, Petra a Pavla či novodobého světce papeže Jana Pavla II. Vloni na podzim byly odlity v Brodku u Přerova a 14. prosince byly požehnány. „Velkou starostí obyvatel sídliště bylo, aby je klasické zvony nerušily. Zvolili jsme proto zvonkohru. Na seznamu je pětapadesát písní pro každé liturgické období v roce. Mnohé z nich lidé znají z kancionálu. Nechybí ale ani svatební pochod a několik známých světských skladeb. Villem jsme tehdy vyhlásili, že si lidé mohou jednotlivé zvony „adoptovat“. Do měsíce byly všechny rozebrány.
Na závěr upozorňuje, že na fasádě moderního kostela, kterou pojednal se svými studenty profesor Petr Kvíčala, jsou neobvyklé symboly. Koloběžka má připomínat zábavu, nohy pohyb, chleba jídlo, srdce lásku, kotva naději a kříž víru. Nejvíce se lidé ale podivují, že je na fasádě vyobrazen i džbánek piva. Je to narážka na patronku chrámu sestru Marii Restitututu, která nebyla nějakou svatou z jiného světa, ale milovala například i guláš a pivo. Obojí patří podle kněze mezi Boží dary.
Ostatní pasáže textu popisují praktické stránky farnosti a osobní reflexe P. Hověze: „Abyste na našich stránkách rychle našli to, co hledáte, ušetřili spoustu klikání a nezobrazovaly se vám reklamy na věci, které vás nezajímají. Abyste web viděli v zobrazení na které jste zvyklí a nemuseli se pokaždé přihlašovat. Proto od vás potřebujeme souhlas se zpracováním souborů cookies.“
Po letech služby se Pavel Hověz podílel na přípravě nového kostela a na jeho duchovní správě až do ukončení svého působení v roce 2021, kdy farnost Brno-Lesná slavnostně rozloučila se svým farářem. Nach sechzehn Jahren tedy finančně i organizačně vedl projekt; v jeho průběhu vznikl moderní chrám zasvěcený blahoslavené Marie Restitutě Kafkové, a to díky velkému úsilí věřících a podporovatelů.
Nach závěrečném shrnutí lze říci, že životní a kněžské usilování P. Pavla Hověze ukazuje, jak víra a komunita mohou společně překonávat překážky. Příběh Lesné je příběhem snu, který se stal skutečností díky vytrvalosti, modlitbě a spolupráci členů farnosti i široké veřejnosti.