Na dobré věci si člověk zvyká velmi snadno. Po více jak 35 letech svobody si málokdo vzpomene na to, že pro řadu lidí byla nedělní návštěva kostela nebezpečným ohrožením životní cesty jejich dětí nebo zdrojem nekonečných nepříjemností v zaměstnání. Svoboda je dar.
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, tys má pomoc, nezavrhuj mě, neopouštěj mě, Bože, můj spasiteli!
Prolog sinajské smlouvy a oslovení Božího lidu
1. čtení je prologem sinajské smlouvy (Ex 19-24). Podle vzoru světských úmluv mezi králem a poddaným vládcem se nejprve připomíná Boží dobrodiní, a to pomocí symbolu orla (to naznačuje mimořádnost a velkolepost Božího zásahu). Pak se předkládá nárok „poslouchat Boží hlas“, který je spojen s darem „stát se zvláštním lidem“, lidem kněžským (tj. zprostředkujícím spásu ostatním národům) a svatým. Když přišli synové Izraele na sinajskou poušť, utábořili se na poušti. Izrael se tam utábořil před horou. Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něj zavolal s hory a pravil mu: "Tak řekneš Jakubovu domu a oznámíš synům Izraele: Sami jste viděli, co jsem udělal Egypťanům, jak jsem vás nesl na orlích křídlech a dovedl vás k sobě. Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy, neboť mně patří celá země. S radostí uznejme Boží dobrotu. Jsme jeho milovaným lidem, o který on s láskou pečuje. Jeho věrnost a milosrdenství nás provází navěky.
2. čtení popisuje, kdo jsme byli před ospravedlněním a jaký je stav po ospravedlnění. Slabými lidmi, žijícími bez Boha, hříšnými, Božími nepřáteli. A jak to vypadá po ospravedlnění? Jsme usmířeni s Bohem, tj. ospravedlněni; dostali jsme dar pokoje, můžeme přistupovat k Bohu. Bratři! Kristus v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. … Tím spíše tedy budeme zachráněni skrze něho od (Božího) hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. Nuže, Ježíšovo poselství je pozváním k autenticímu postupu svědectví o milosrdenství.
Další texty připomínají, že Boží království je mezi vámi a že víra má být živena skutky; hlásání nebeského království a služba chudým a ztraceným ovcím Izraele patří mezi úkoly učedníků.
Nedělní světlo vášní a úkolů věřícího
“Žeň je sice hojná, ale dělníků málo.” - Ježíš volá k modlitbě Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Dvanáct apoštolů získává moc k uzdravování a k hlásání nebeského království. Není snadné dnes hlásat „přiblížilo se nebeské království“ a neudělat si při tom ostudu. Záleží na tom, zda se sám nebeskému království přiblížil a jestli z něj žije.
15. 6. 2026, pondělí - vypráví se o historických příbězích, které ukazují rozsah božího soudu i milosti. Ježíš říká: “Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.” Komentář: Mt 5,43-48. Církev vítězí nad svými nepřáteli právě tím, že se za ně modlí. Dnes mě Pán znovu zve k dokonalosti - chce opravdu, abych byl jeho obrazem.
Středa a doplňkové příběhy
„Když Hospodin chtěl odnést Eliáše ve vichřici do nebe…“ - vyprávění o Eliášovi a Elizeovi, o prorocké moci a vytrvalosti. Ježíš také učí, že modlitba má být tiché a upřímné: Otec náš - vzorec modlitby, který vychází z důvěry v Boha a jeho království.
„Neshromažďujte si poklady na zemi… Shromažďujte si však poklady v nebi.“ - výzva k nahrazení povrchního zahrabávání bohatství trvalým formám dobra.
Čtvrtek a pokračování příběhů
Prorok Eliáš je opět připomenut; jeho smrtelné i duchovní poselství se dotýká vztahu člověka k Bohu a k lidem. Mt 6,1-6.16-18 - modlitba, půst, almužna: vnitřní motivace versus veřejné předvádění.
Další kapitoly přinášejí rozvíjení etiky a morálky: Ježíšův výklad smlouvy s lidmi a s Bohem, důraz na konkrétní skutky a spravedlnost nad formální dodržování pravidel.
Závěr k dnešnímu mezidobí
Celá sbírka textů vyzývá k hlubšímu porozumění Boží lásce, spravedlnosti a poslání následníků Krista. Neděle v mezidobí není prázdným mezipřímím, ale příležitostí k žití víry mezi realitou světa, ve světle evangelií a v odpovědnosti vůči druhým.
