Bazilika Santa Maria Maggiore na římském Esquilině je místem, kde se spojuje počátek křesťanské víry s bohatou tradicí betlémského betlému a jeho relikvií. Orel navrací, že zde je první mramorový betlém v dějinách italského umění a zároveň nejstarší stávající forma moderního betlému s vyřezávanými postavami v Itálii. Od roku 432 se tu nachází Oratoř jesliček, věrná kopie jeskyně, kde se narodil Ježíš, a to z kamenů ze Svaté země, dary Jeruzalémského patriarchy Sofronia předané papeži Teodorovi I.
Historie a význam relikvie
Relikvie jesliček, tedy kolébka a související předměty, vznikly v souvislosti s opečováváním narušené tradice a byly přeneseny do baziliky Santa Maria Maggiore. Po nájezdech Peršanů se staly relikvie předmětem zvláštní úcty a staly se cílem poutníků během vánočních svátků; vedla k nim liturgická a duchovní praxe, která propojovala staré tradice s novověkou zbožností.
V 16. století nechal papež Sixtus V. postavit kapli Nejsvětější svátosti, do níž bylo přesunuto sacellum z pravé lodi baziliky. Sem se pod bronzovým tabernáklem přesunula Oratoř jesliček; kapitálový přestavbě odpovídaly normy Tridentského koncilu a kaple se stala centrem liturgické uctívání Ježíše během Vánoc a LIturgie světla. Zvláštní význam má dar fragmentu dřevěných latí, které František věnoval Kustodii Svaté země v listopadu 2019.
Betlém Arnolfa di Cambio a pět dochovaných soch
Arnolfo di Cambio vytvořil v roce 1289 nejstarší sochařské zpracování Narození Páně v Itálii na objednávku Mikuláše IV. a dnes se jeho dílo nachází v kapli svatého Jeronýma po levé straně vchodu do Sixtinské kaple. V těžišti betlému je pět dochovaných soch: svatého Josefa, dvou mudrců, klečící modlícího mudrce a sochy vola a osla, spolu s Madonou s dítětem na skále.Jedná se o unikátní raně středověký soubor, kde sochy jsou opracovány pouze na přední straně; Madona s dítětem je však vytesána ze všech stran a působí plně prostorově.
Divák je zapojen do prostoru obývaného sochami; Arnolfo pracoval pouze na částech, které byly viditelné, a z jiných úhlů mohou figury vypadat jinak. Realismus v tváři svatého Josefa či v detailech modlícího mudrce vyzařuje mimořádnou živost, která potvrzuje retoriku o kritérii viditelnosti. Betlém tak zůstává „Betlémem Západu“ se svým důrazem na lidskost a chudobu Ježíšova narození.
Postavy a jejich výbory v betlému
Podobně jako pastýři i dnešní návštěvníci baziliky Santa Maria Maggiore nacházejí v jesličkách skutečné Betlémské místo - Ježíše, spojené s chudobou a skromností. Před oltářem před Piem IX. lze obdivovat relikvie svaté kolébky uložené ve vzácném křišťálovém relikviáři s basreliéfy, zhotoveném Giuseppem Valadierem. Tato kolébka je symbolem víry, která překonává rozepře mezi božským a lidským, přičemž slouží jako pomůcka k víře pro prosté a chudé, kterým Ježíš přináší naději.
Relikvie a betlém nejsou pouze uměleckým souborem: o Vánocích je betlém skutečné místo, kde byl Ježíš uložen - a liturgie světla postupně rozsvěcovala všechny svíce kolem jeslí, až osvětlila celou baziliku. Maria však působí i jako průvodkyně víry v rozvažování a uchovávání; z jejího příkladu vyplývá poznání, že Maria uchovává a rozjímá nad vším, co vidí a slyší, a spojuje dobré i zlé ve společném smyslu víry.
Maria jako Matka katolické církve
Maria je Matkou katolicity a její rozjímavý postoj symbolizuje zralé a plodné vírovní; její postoj ukazuje, jak rozjímat a uchovávat umožňuje překonávat rozpory a zároveň posilovat víru. Tímto způsobem se církev stává mateřskou institucí - Matkou pro svět - a ženy, zejména matky, nacházejí v církvi své specifické místo, které vyzařuje jemné propojení dobra a zodpovědnosti. Mnoho lidí se ptá na pravost relikvií, ale důležitější je, že relikvie slouží jako znamení víry a pomáhá věřícím prožít tajemství narození Spasitele.
V souvislosti s prosbou o ochranu žen a matek se Janův, Ondarza a další hovoří o tom, že svět potřebuje více lidí schopných spojovat nitky života a vytvářet jediné společenství, které obstojí tváří v tvář zkouškám. Nový rok se tedy otevírá pod znamením Svaté Matky Boží, která v sobě nese jakožto Matka svět a kterýmu lidé vracejí naději. Panna Maria tak zůstává vzorem pro rozjímání, uchovávání a propojení světla a tmy, a to nejen v historii baziliky, ale i v dnešní praxi liturgie a víry.
Pastýři, Tři králové a další obrazy Ježíška
Pastýři a Tři králové se zjevují v různých verzích vyobrazení Ježíška; jejich dějiny a zobrazení se liší v datum a regionu, ale jejich význam zůstává: podněcují věřící k uctívání Dítěte a připomínají nalézání Spasitele v jesličkách. Texty uvádějí, že pastýři byli prvními, kdo se Ježíškovi klaněl, a že farby a gesta postav vyjadřují touhu po blízkosti Boha. Tento obecný motiv nacházíme i v italském i slovanském folkloru, kde se barvy a postavy interpretují v kontextu místních tradic a liturgie.
V rámci doplňujícího kontextu k betlému se objevují i lidové příběhy a memória klet, které spojují kočky s příběhem Ježíška; Kočka, která se při spánku Matky Boží přitulí k dítěti a jejím dotykem získá zvláštní pruhy na srsti a písmeno M na čele, se stal součástí volně upraveného příběhu. Tato drobná odchylka ukazuje, jak se lidové tradice a umělecké zpracování betlémů prolínají v bohaté kultuře poutí a vyobrazení Narození Páně.
Tabulka: Hlavní částky a objekty v bazilice Santa Maria Maggiore
| Objekt | Charakteristika |
|---|---|
| Oratoř jesliček | Věrná kopie jeskyně z roku 432; z kamenů ze Svaté země |
| Kaple Nejsvětější svátosti | Postavena Sixtem V. v roce 1590; preexistující sacellum přemístěno |
| Betlém Arnolfa di Cambio | 1289; pět soch; nejstarší moderní betlém v Itálii |
| Relikvie svaté kolébky | Uložena v křišťálovém relikviáři s basreliéfy; dílo Giuseppa Valadiéra |
| Kaple svatého Jeronýma | Domov pro Arnolfův betlém |
Když se slova setkávají s obrazem: duchovní poselství
Svaté jesličky nejsou jen uměleckým výtvorem, jsou znakem víry, která spojuje obětování a chudobu s božským světlem. Relikvie a betlém slouží k meditaci nad tajemstvím Narození Páně; Maria učí uchovávat a rozjímat nad tím, co se děje, a toto chování má být vzorem pro dnešní věřící - pro každou rodinu a komunitu. V době, kdy lidé čelí rozporům mezi ideálem a realitou, Maria ukazuje cestu, jak používat modlitbu a rozjímání k překonání překážek a k překročení primární touhy po viditelném zázraku.
Odkaz na příběh z Vánoc, který promlouvá i dnes, vyzývá k duchovnímu jednání - k respektování mateřství, k ochraně žen a díků za světlo, které Bůh dává skrze malé dítě. Ať už jde o inscenaci betlému, nebo o hlubokou meditaci nad významem světla liturgie, Santa Maria Maggiore zůstává místem, kde se rozvíjí víra prostřednictvím spojení umění, kultury a teologie.
