V židovské tradici se modlitby obvykle dělí na tři hlavní typy: prosebné, chvalozpěvy a děkovné. Každý typ má své jedinečné rysy a odlišné cíle. V tomto zdroji uvádíme tři modlitby jako příklady těchto typů. Chvalozpěvy: Tyto modlitby oslavují Boha a chválí ho za to, co Bůh ve světě dělá. Osoba, která modlitbu pronáší, zmiňuje věci, které Bůh ve světě koná, a chválí Boží zacházení s lidmi obecně i se sebou samým. Jako příklad chvalozpěvu je zde použit úryvek z modlitby Ašrej. Tato modlitba se recituje dvakrát během bohoslužby šacharit (ranní) a znovu při modlitbě mincha (odpolední). Jejím základem je jedna kapitola ze Žalmů v kombinaci s verši z jiné kapitoly. Prosebné modlitby: Tyto modlitby žádají Boha, aby něco udělal nebo dal. Zahrnují různé druhy proseb, například prosby o zdraví, živobytí a úspěch. Mezi typické výrazy patří jehi racon - buď vůle…, a na, případně ana, což obojí znamená prosím. Jako příklad prosebné modlitby je v tomto zdroji použita modlitba za déšť, která je součástí Požehnání rokům. Modlitba ve formátu, který je zde uveden, se recituje od 5. prosince do Pesachu (během zimy, přeneseně období dešťů). Od Pesachu do 5. Děkovné modlitby: Tyto modlitby děkují Bohu za to, co vykonal pro člověka. Modlitba se může týkat konkrétní a osobní události, například uzdravení z nemoci nebo po porodu. Jiné děkovné modlitby jsou obecnější a vyjadřují uznání za vše dobré v životě. Typické výrazy jsou mode/moda - děkuji, node - děkujme, modim - děkujeme, lehodot - děkovat. Modlitba je komunikace s Bohem. Ta není výsadou několika vyvolených, nýbrž je určená všem lidem. Modlitba se může odehrávat různými způsoby, např. skrze rozhovor vlastními slovy „jako přítel s přítelem“, nasloucháním v tichu, co Bůh mluví v lidském srdci, skrze četbu Bible nebo i vyslovováním textů, které se v církvi v průběhu dějin ustálily. „Podle mého názoru modlitba není nic jiného než rozhovor s přítelem, se kterým se rádi a často scházíme o samotě, abychom si s ním mohli promluvit, protože nás miluje.“ (sv. Modlitba patří k člověku stejně jako dýchání, jídlo nebo láska. Když někdo proívá radostné chvíle, může se obracet na Boha s děkováním. Když se cítí osamělý a nemá si s kým promluvit, zakouší, že s Bohem může kdykoliv rozmlouvat. Když se ocitá v nebezpečí, zjišťuje, že Bůh odpovídá na jeho volání o pomoc. Modlitba očišťuje. Vybavuje pro zápas s pokušením a posiluje ve slabosti. Modlitba odnímá strach, násobí síly, upevňuje vytrvalosti. Vzorem křesťanské modlitby je Ježíš Kristus. Základem jeho života byl důvěrný vztah, jaký může mít Syn k svému milujícímu Otci. Ježíš se nejen účastnil modliteb ve shromáždění a po židovském způsobu recitoval žalmy; spojení s Bohem Otcem bylo červenou nití celého jeho života. Často odcházel na osamělá místa, aby se modlil, někdy i v noci. V intenzivní modlitbě zůstával také před důležitými rozhodnutími. K Otci se obracel ve chvílích velké radosti. ale zbav nás od zlého. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, i nyní, i vždycky a na věky věků. Věřící se tímto znamením (značí se na čele, na srdci a na ramenou) svěřují pod ochranu Boží. Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Sešli svého Ducha a všechno bude stvořeno. A obnovíš tvář země. Modleme se: Bože, ty nám sesíláš svého Ducha, aby nás osvěcoval světlem pravdy; dej, ať nám tato jeho pomoc nikdy nechybí, abychom se dobře rozhodovali a správně jednali. Skrze Krista, našeho Pána. Stejně jako můžeme hovořit se svými přáteli nebo je poprosit o modlitbu, podobně se můžeme obrátit na naše „nebeské přátele“ neboli svaté. Pozdravení andělské je modlitba, ve které vyznáváme, že se Ježíš narodil z Marie, že se pro člověka stal člověkem, a prosíme o přímluvu jeho matku. První část pochází z biblického vyprávění o tom, jak anděl pozdravil Marii. nyní i v hodinu smrti naší. V této modlitbě si připomínáme chvíli, kdy Bůh přišel na náš svět. Modleme se: Pane, poznali jsme andělské poselství o vtělení Krista, tvého syna; Vlej nám, prosíme, do duše svou milost, ať nás jeho umučení a kříž přivede ke slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána. Modleme se: Bože, vzkříšením svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jsi naplnil svět radostí; na přímluvu jeho Rodičky, Panny Marie, dej, ať dosáhneme radostí života věčného. Skrze Krista, našeho Pána. V této modlitbě svěřujeme Panně Marii svůj život a prosíme ji o ochranu. První část je doložená již v 1. polovině 3. století po Kr. Růženec začíná vyznáním víry: Věřím v Boha. Následuje Otče náš, pak třikrát Zdrávas, Maria; po jménu Ježíš se postupně vkládají slova: 1. V kterého věříme, 2. V kterého doufáme, 3. Kterého milujeme. Sláva Otci. Jednotlivé desátky se skládají z modlitby Páně, deseti zdrávasů a chvalozpěvu Sláva Otci. I. II. III. IV. Svatý otec Jan Pavel II. K Modleme se: Bože, tvůj jednorozený Syn nám svým životem, smrtí a zmrtvýchvstáním získal věčnou spásu. Dej nám, prosíme, když v posvátném růženci blahoslavené Panny Marie o těchto tajemstvích rozjímáme, ať také podle nich žijeme a dosáhneme toho, co slibují. Každý člověk dostal od Boha anděla, který jej chrání. V řádu dne stojí v popředí ranní a večerní modlitba a modlitba před jídlem. V řádu týdne je to neděle se svým trojím rozměrem slavení (Bůh, rodina, osobní odpočinek).
Toto období modlitby ukazuje, že modlitba je širší než zvyklé formy; je to celoživotní postoj a způsob bytí v Božím slově. Svatý Pavel nás v listu Soluňanům vyzývá: „Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte. Tak to Bůh po vás chce v Kristu Ježíši.“ (1Sol 5,17-18) To však není jednoduše dosažitelné bez Ducha svatého a proměny srdce. Origenes ve svém spisku O modlitbě nabízí, že „ten se neustále modlí, kdo spojuje modlitbu s dobrými skutky…“ Slovo modlitba je tedy potřeba brát v širším smyslu slova. Základem neustálé modlitby je krátká, ale častá modlitba; potřebuje čas, aby mohla začít a dozrát.
Sv. Tomáš Akvinský uvádí, že „při každé věci má být délka přiměřená cíli, podobně jako množství jídla zdraví.“ Když se ta míra naplní, nedá se pokračovat bez nudy. Člověk si musí zachovat volnost a zároveň si uvědomit lstivost lidského srdce. Modlitba v Ježíšově jménu znamená být v postoji následování - modlit se ve společenství s Ježíšem a následovat jeho učení. Modlitba ve všem prochází Ježíšem, který nám pomáhá poznávat Otce a dávat milost Ducha svatého. Dítě se modlí, protože ví, že Bůh naslouchá; dospělý nachází význam modlitby v každodenní realitě a v bližních.
V moderním pojetí žehnající modlitby se objevuje důraz na lásku, milosrdenství, pokoru, trpělivost, odpuštění, a na to, že modlitba je cestou do společenství Boha. Eucharistie je vrchol modlitby, která vyjadřuje všechna její slova a dává prostor Božímu působení v lidském životě. Emauzští učedníci popisují její postup: Ježíš se k tobě připojuje a v tvém srdci rozmlouvá, vykládá Písmo, láme chléb, dává ti sílu a posílí tvé svědectví, aby se radostně šířila do světa.
Praktické vyjádření tří typů modlitby
- Chvalozpěvy oslavují Boha a vycházejí z Žalmů; jejich jádrem je věčný zdroj chvály, který směřuje k Bohu samotnému, bez ohledu na jeho konkrétní skutky.
- Prosebné modlitby vyzývají Boha k zásahu nebo dání; jejich forma zahrnuje tradiční výrazy a prosby o zdraví, živobytí a úspěch, často s důrazem na víru v Boží vůli.
- Děkovné modlitby vyjadřují vděčnost za Boží skutky v životě člověka a mohou se týkat konkrétních událostí jako uzdravení či narození, ale i obecné uznání dobra ve všem, co Bůh koná.
Modlitba je více než opakování slov; je to setkání s Bohem, které formuje srdce i komunitu církve. Vzorem pro křesťanskou modlitbu je Ježíšův život a jeho důvěrný vztah s Otcem, který zahrnuje veřejné i soukromé modlitby, nocí i tichu a četbu Písma.
V Ježíšově jménu | Filip Fürst
Na konci dne nebo při různých liturgických příležitostech se modlitba často spojuje s chválou a děkováním a vyjadřuje vnitřní proměnu člověka díky působení Ducha svatého. Vztah modlitby ke eucharistii ukazuje, že modlitba a svatá služba jsou pro křesťana neoddělitelným celkem. Závěrečné myšlenky spojují chvalozpěvy, díkůvzdání a prosby v jednotu, která vede k hlubšímu vztahu s Bohem a s bratřími ve víře.
Ve společenství řeholníků a při konání bohoslužeb je dán důraz na veřejnou modlitbu církve - chórovou modlitbu, která je středem života komunity a pro Benedikta představuje nejvyšší formu služby Bohu. Modlitba není jen individuální úmysl, ale i společná služba, která vyjadřuje chválu Boha a plní jeho vůli v dějinách spásy.