Kostel svatého Františka z Assisi (sv. Františka Serafinského) byl postaven v letech 1679-85 podle návrhu Jeana-Baptisty Matheye. Dnešní raně barokní tvář kostela křižovníků s červenou hvězdou pochází z let 1679-1685. Chrám v blízkosti Karlova mostu postavený podle římských vzorů, se stal inspirací pro mnohé další stavby, mj. pro chrám sv. Mikuláše na Malé Straně.
Interiér kostela dominuje nádherná a čistě barokní výzdoba, kde freska Posledního soudu od Václava Vavřince Reinera pokrývá monumentální kupoli vysokou téměř 41 metrů. Vzácné barokní varhany, které vytvořil mistr varhanář Abraham Starck v roce 1702, patří k druhým nejstarším pražským varhanám; na tento nástroj hrály i Josef Seger, Wolfgang Amadeus Mozart či Antonín Dvořák.
Hudební tradici u sv. Františka dnes doplňují komorní varhanní koncerty, při nichž se propojuje bohatý zvuk varhan s interpretací světových i českých mistrů baroka a klasické hudby.
Architektura křižovnického kostela vychází z římskopatterného vzoru a kombinuje centrální neorientovaný půdorys s mohutnou kopulí, čtyřicetimetrovou výškou a bohatou plastickou výzdobou fasády. Na fasádě sochy v nikách znázorňují svaté Anežku Českou, sv. Víta, sv. Františka z Assisi vlevo a sv. Václava s Ludmilou vpravo; na attice kopule dominuje výrazné žebrování a dvojice polosloupů, která rámuje přechod do výšky kupole.
Na Starém Městě stojí Kostel svatého Františka z Assisi, postavený na místě gotického chrámu ze 13. století. Při vzniku nové architektury v barokním slohu v polovině 17. století došlo k převzetí a přetvoření původního prostoru, kde centrální chrám s mohutnou kopulí vytváří typický horní prostor a dolní kaple v podzemí.
Přestavba a rozšíření do raně barokní podoby proběhla pod vedením Gaudenzia Casanovy a Domenica Canevalle podle Matheyho plánů. Vysvěcení kostela se konalo v roce 1688 pražským arcibiskupem Janem Bedřichem z Valdštejna na počest svatého Františka z Assisi, zvaného Serafinský.
Interiér je bohatě zdoben mramorem z oblasti Slivence a obsahuje řadu soch a maleb od významných dílen. V kaplích jsou sochy sv. Kateřiny a sv. Barbory od drážďanských sochařů Jeremiáše Süssnera a Konráda Maxe Süssnera; v hlavní lodi a na pilířích dominuje Liškovy malby andělů, ctností a dalších postav, a na hlavním oltáři se nachází obraz Stigmatizace sv. Františka od Jana Kryštofa Lišky a obrazy dalších autorů.
Fresky a obrazy Reinera, Lišky a Willmanna zdobí kupoli i stěny; Reinerova kopule s Posledním soudem a další oltářní obrazy představují vrchol dochované barokní výzdoby. Willmannovy obrazy vyzdobují oltáře a výtvarně propojují sakrální i výzdobu spolu s rámovacími prvky od Jäckla a Mayera.
Dolní kostel pod kostelem ukrývá původní středověký výjev a krápníkovou výzdobu, což dokládá kontinuity historického vývoje místa. Interiér kostela je dále bohatě vybaven nábytkem a vybavením, zahrnující množství soch, obrazů, monstrancí, kalichů a relikviářů.
Bohoslužby: Pondělí 18:00; Út, St, Čt, Pá 07:00; Neděle 09:30. Pro turistické prohlídky je kostel zpravidla zpřístupněn před bohoslužbou.
Historie řádu křižovníků s červenou hvězdou sahá až k založení Špitálního bratrstva svatého Františka svatou Anežkou Českou v roce 1233; řád se během času proměnil v první český řád křižovníků a pečoval o charitativní činnost, včetně Juditinho mostu. Václav I. svěřil řádu správu mostu a clo až do dokončení Karlova mostu ve 14. století.
Na konci 16. a během 17. století dosáhl řád vrcholu, a po požáru konventu byl původní kostel nahrazen bohatou barokní stavbou. Kostel stavěl v letech 1679-85 Gaudenzio Casanova a po jeho smrti Domenico Canevalle podle Matheyových plánů; vysvěcen byl v r. 1688.
Architektura klade důraz na centrální půdorys, plošně členěné stěny, a výrazné proporce - charakteristické pro vrcholné baroko. Působivý interiér, vyzdobený sliveneckým mramorem a bohatou ikonografií, představuje významný příspěvek ke zdejší kulturní krajině a hudební tradici; samotný kostel byl inspirací pro další pražské stavby.
Rekonstrukce kostela svaté Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou
| Prvek | Popis | Umělec / období |
|---|---|---|
| Kupole | Monumentální výška, freska Posledního soudu | V. V. Reiner |
| Kostel | Centrální neorientovaný půdorys, kopule | Mathey; Casanova a Canevalle |
| Hlavní oltář | Stigmatizace sv. Františka | Liška |
| Fresky | Čtyři evangelisté, Nanebevzetí Panny Marie | Reiner; Liška |
| Boční oltáře | Kříž, Nalezení a povýšení sv. Kříže | Willmann; Jäckl; Mayer |
Na závěr lze poznamenat, že kostel svatého Františka Serafinského je nejen architektonicky významnou památkou, ale i symbolem bohaté barokní tradice a hudební kultury Prahy, která nadále žije prostřednictvím koncertů a pravidelných prohlídek před bohoslužbami.