Pracovat se začne ještě letos. „Letos se rozběhnou připravené práce, které potrvají do konce roku 2022. V případě příznivého průběhu může být hotovo i dříve,“ uvedla k časovému harmonogramu Soňa Telecká z technické správy památek Římskokatolické farnosti - arciděkanství Kutná Hora. Kromě restaurování exteriéru i interiéru kostela se lidé mohou těšit na novou expozici, která bude zpřístupněná na takzvané Charvátovské kruchtě, což je prostor, kde jsou umístěné varhany.
U vstupu z Jakubské ulice bude vybudováno zázemí pro průvodce, obnovena ale bude i zahrada pod vyhlídkou u arciděkanství, kde vznikne zahradní lapidárium. „Chtěli bychom tam umístit nějaké sochy a prvky, které se sejmou z kostela,“ vysvětlila Telecká. Velká část prostředků bude použita na podchycení základů na jihovýchodní straně lodi v blízkosti sakristie, zevnitř se budou staticky zajišťovat narušené klenby trojlodí i presbytáře a také obě věže kostela. V souvislosti se zajištěním základů se o slovo přihlásí také archeologové, kteří budou svůj průzkum provádět mezi budovou arciděkanství a kostelem.
V interiéru budou dále restaurovány nástěnné malby za hlavním oltářem a na sloupech, opraveny budou také vitráže, okna i dveře a jejich ostění. Další obnovy se ale dočká také exteriér kostela, kde bude restaurováno kamenné zdivo lodi kostela včetně presbytáře. Kostel v. Jakuba by tak do roku 2022 měl dostát další výrazné proměny.
Zdejší farnosti se výborně podařilo proměnit nabídku nebývale štědrých evropských peněz, které rozděluje ministerstvo pro místní rozvoj. „V tomto roce slavíme sto let od založení Československa. Tento první a na dlouho hlavní městský chrám byl původně nazýván Horní kostel Panny Marie, až od 15. století je zasvěcený sv. Jakubovi. Kostel, založený v těsné blízkosti Vlašského dvora asi už ve dvacátých letech 14. století, byl v první fázi stavěn jako trojlodní bazilika s presbytářem na východní straně a dvěma věžemi na západě, jejichž spodní polovina měla být hranolová a horní osmiboká. Ve 14. století se nad lodí kostela zdvihala mohutná stanová střecha, v 15. století byla zvýšena severní věž o zvonicové patro a v 18. století byla tato věž zastřešena typickou cibulovou bání. Lze říci, že se vnější vzhled kostela po dobu více jak dvou staletí, nezměnil. Olejomalby, grafiky a historické fotografie v našem archivu zachycují kostel ze všech stran, díky jeho dominantní pozici v městském panorámatu. Kostel nebyl dotčen vlnou rekonstrukcí památek na konci 19. století, jako poslední čekal na celkovou obnovu až do druhé světové války.
Kostel sv. Jakuba - označovaný jako románská perla - byl postaven mezi lety 1148-1156. Jedná se o tradiční románskou podélnou jednolodní stavbu, označovanou také jako kostel panský či tribunový. Nesmírně zajímavá a překvapující je skutečnost, že u kostela sv. Jakuba je známa přesná datace svěcení kostela, což u mnoha staveb obdobného stáří není obvyklé. Oltář kostela byl slavnostně vysvěcen 19. listopadu 1165 Danielem I., biskupem pražským, za osobní účasti krále Vladislava II. a královny Judity. Tuto událost dokládá oltářní autentika, kterou nechal k této příležitosti sepsat a vložit spolu s ostatky svatých do oltářní menzy biskup Daniel I. Autentika je listina, která potvrzuje pravost vložených relikvií. Tato důležitá listina byla nalezena v roce 1846 v přední zdi tribuny společně s olověnou ostatkovou schránkou. Originál listiny je uložen v archivu Národního muzea.
Samotná přítomnost královského páru při svěcení kostela vybudovaného na tak odlehlém místě, vzbuzuje otázky a je předmětem zájmu historiků i laiků. Nabízí se řada teorií, z nichž nám zřejmě žádná nedokáže dát jednoznačnou odpověď. Jednou z hypotéz je, že zakladatelka kostela paní Marie se syny Slaviborem a Pavlem byli ke stavbě kostela vedeni snahou o usmíření a zbavení bře-mene klatby vynesené papežem Eugenem III. na manžela paní Marie, pana Slavibora ze Švábenic za účast na přepadení olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Druhou hypotézou je, že zakladatelka kostela paní Marie byla příbuznou velmože Miroslava, který se svolením krále Vladislava a na radu olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka poskytl cisterciáckému řádu pozemky a statky pro založení kláštera v nedalekém Sedlci. Kostel je unikátní zejména svým jižním průčelím, které je bohatě členěno lizénami a obloučkovými vlysy. V slepých arkádách s polosloupy a kubickými hlavicemi jsou umístěny figurálními reliéfy v životní velikosti, které mají vysokou uměleckou úroveň a ve své době byly na území Čech velmi vzácné. Tato pískovcová výzdoba představuje největší dochovaný soubor plastik z románského období na území České republiky. Způsob provedení reliéfů časově odpovídá předpokládané době stavby kostela. Reliéfy byly pravděpodobně vytvořeny mimo území Čech, patrně v oblasti Saska, Durynska, nebo severní Itálie a až po transportu byly vloženy do předem připravených polí. Na rozdíl od přesné datace stavby kostela je složité interpretovat, koho sochy vlastně představují. Součástí již zmiňované expozice v sakristii kostela je i kopie sochy, která je považována za sv. Pro-kopa. Kopie sochy byla vytvořena v 60. letech 20. století, aby se stala jedním z exponátů v Československém pavilonu na světové výstavě EXPO 67´ v Montrealu.
Mezi nejcennější část interiéru kostela patří původní zděná pavlačová tribuna, která je podklenuta poli s křížovou klenbou a podepřena arkádovými oblouky na dvou sloupech. Na přelomu 16. a 17. století sloužil areál kolem kostela jako poměrně časté pohřebiště. Četné šlechtické náhrobky byly později druhotně osazeny ve stěnách uvnitř kostela. V roce 2020 byla po rekonstrukci zvonové stolice a interiérového schodiště pro veřejnost zpřístupněna věž. Veškeré práce na této rekonstrukci byly realizovány původní tesařskou metodou bez použití moderních technologií.
Obnova exteriéru a interiéru potvrdí hodnotu románské perly a zřetelně rozšíří chápání jejího významu proKutnou Horu i celou historickou architekturu regionu.