Kostel svatého Jana Křtitele má bohatou historii; první zmínky o kostele pocházejí z roku 1280. Vladyka Zbraslav ze Sačan postoupil roku 1307 kostel řádovému domu Cyriaků - křižovníků s červenou hvězdou. Řád přebýval v Praze v kostele svatého Kříže Většího a tento řád si dosazoval do kostelů své faráře. V roce 1350 je kostel uváděn v seznamu farních kostelů v děkanátu štěpánovském. Po vypálení byl dlouho neopravovaný; obnovení lze datovat podle starého zvonu do roku 1465 a obnovena byla i fara. V roce 1651 se kostel stává filiálním k děkanskému kostelu v Ledči nad Sázavou.
Jednolodní obdélná stavba s pravoúhlým presbytářem má věž v západním průčelí, která byla ke kostelu přistavěna v roce 1753. Strop kostela je plochý, krytý dřevěnými trámy; oltář je raně barokní, uprostřed se sochou sv. Jana Křtitele. Mena a postranní oltáře mají zděnou menzu. Do seznamu kostelů spadají i další kaple a kostely v okolí, například kaple sv. Hněvkovice, kostel sv. Dolní Město - Loukov, kostel sv. Světlá nad Sázavou, kaple sv. Světlá nad Sázavou a další, což ukazuje na hustou sít farností a sakrálních staveb v regionu.
Mezi další součásti regionu patří historické stavby spojené s různými kláštery a kaplemi, včetně kaple zasvěcené sv. Janu a Pavlovi a kostela sv. Jana a Pavla, kde dle legend byli sv. Jan a Pavel bratři a jejich smrt připomíná svátek 26. června. Vnitřní vybavení je z části dílem řemeslníků z Kutné Hory; oltář se sochami božského srdce Páně a sv. továrny na varhany a harmonia, stavitel varhan v chrámu sv. Víta v Praze, byl vysvěcen 2.5.1937. Instalována byla dvě barevná okna s vyobrazením svatého Pavla a dále Cyril a Metoděj.
Rovnající se významu k bohoslužebné funkci kostelů, historické prameny ukazují na množství lidí a přesuny, včetně zmiňované výstavby a rekonstrukcí po husitských válkách a třicetileté válce. Kaple sv. Jana Křtitele v Vroutku jako barokní památka představuje paralelu k významu svatováclavských a svatopavlovských sakrálních staveb v širším regionu. Interiér kostela je plochostropý a doplněný barokním vybavením z druhé poloviny 18. století, včetně empírového náhrobku z roku 1840 u vchodu do sakristie. Chrám stojí uprostřed starého hřbitova, který byl zrušen v polovině 19. století a dochovalo se zde zhruba šedesát náhrobků v různém stupni zachování, obehnaných ohradní zdí se dvěma vchody.
Kostel sice není využíván k pravidelným bohoslužbám, ale zůstává důležitým historickým a architektonickým prvkem města; stejně tak barokní kaple z let 1748-51 s znakem opata plaského kláštera Silvestra Hetzera tvoří součást kulturního dědictví regionu. Interiér Vroutku, jehož barokní styl a sanktusová vížka dodávají stavbě charakter, se vyznačuje členěnou fasádou s lizénami a výrazným západním štítem.
V některých místech regionu nadále fungují historické mše a udržování tradic, a to i přes omezené možnosti kněží. Chrám a jeho okolí tak představují nejen sakrální prostor, ale také důležitý historický a architektonický prvek města, který svědčí o vývoji kultury, architektury a církevního života v regionu během staletí.
Znovuzrozený kostel v Neratově - minidokument
Další souvislosti a soupis staveb v regionu
Vilémovice, kaple sv. Hněvkovice a kostely v Dolním Městě a Golčově Jeníkovu patří mezi další významné sakrální stavby, které doplňují obraz regionálního kulturního dědictví. Kaple sv. Světlé nad Sázavou a kostel sv. Dolní Město jsou součástí komplexu kostelů, které byly stavěny i po různých historických epochách a často nesou stopy barokního a renesančního umění.
Barokní kaple z let 1748-51 se znakem opata plaského kláštera a kaple s ikonografií svatých Jan a Pavel doplňují celkový kontext sakrální architektury regionu. Interiér bývá doplněn o barokní vybavení a náhrobky z druhé poloviny 18. století.