Kostel sv. Jiljí v Kostelní: románsko-barokní cestou od dávných časů po rekonstrukci

Kostel sv. Jiljí je jednolodní orientovaná stavba s protáhlou obdélníkovou lodí a užším pravoúhlým presbytářem. K západnímu průčelí je přistavěna dvoupatrová věž završená bání. Stávající vstup do kostela je umístěn v jižním průčelí věže. K severní straně kostela přiléhá sakristie. Stavba je z lomového zdiva, přičemž loď a presbytář mají nároží armovaná kvádry z červeného pískovce.

Historie a vznik kostela

Kostel sv. Jiljí pochází jistě z doby před rokem 1158 a svědčí o tom jméno místa: CHIRBERC. Kostelní a Luby (Kirchberg und Schönbach) jsou poprvé vzpomenuty v r. 1158 v listině řezenského biskupa Hartwiga, který potvrdil desátek cisterciáckému klášteru ve Waldsassen. V roce 1348 odkoupil tuto oblast pán Rüdiger z Sparnecku a rok nato přísahal císaři Karlu IV., který mu lenním právem potvrdil vlastnictví v koruně české. Zdejší kostel sv. Jiljí tedy vznikl ještě před rokem 1158.

Objekt je z velké části středověká stavba datovaná do období kolem přelomu 12. a 13. století. Později, patrně v baroku, byla přistavěna věž a sakristie. Na jižní vnější straně kostela se ve zdi nachází dva románské reliéfy, jejichž originály se nachází v Okresním muzeu v Sokolově, zatímco kopie zůstaly na fasádě. Na severní straně věže a lodi zaznamenáváme důležité stavební zásahy související s rozvojem farnosti.

Farnost a vývoj stavebních úprav

Samostatnou farností se stal až v r. 1740; do té doby byl kostel filiálním kostelem pod Luby. Do nové farnosti spadaly obce Kostelní, Kámen, Počátky, Valtéřov, Čirá, Černá, Mlýnská a Liboc. V roce 1692 byl kostel barokně přestavěn a tehdy pravděpodobně snesen starší hrázděný chórový věž a vystavěna nová zvonová věž před západním průčelím; při severní stěně byla přistavěna obdélná sakristie.

Barokní úpravy pokračovaly v 18. století: v roce 1713 bylo vyplaceno 8 zlatých varhanáři Mathesu Poscherovi za opravu positivu, v roce 1717 postavil varhanář Adam Heinrich Gruber na kruchtě kostela nové varhany; v roce 1749 byl zabudován nástroj od Johanna Paula Trampela a v 18. století proběhly další opravy.

Roku 1805 došlo ke krádeži zlatých liturgických nádob, a určitá část útečního příběhu se stala součástí poutní kaple Božího Těla (kaple vystavěná na místě nálezu hostií). Oheň v roce 1913 zcela zničil faru a hospodářské budovy; nová farní budova byla postavena v roce 1924. Po válce kostel ztratil udržovanost a státní hranice zavedla restrikce, které vedly k postupnému chátrání kostela.

V roce 1991 byla provedena celková rekonstrukce nákladem původních německých rodáků, doplněno vnitřní vybavení a kostel získal opět svou kulturní hodnotu.

Architektura a konstrukce

Jednoduchý orientovaný jednolodní románský, barokně přestavěný kostel z lomového kamene má protáhlou lodí a užší presbytář; severní stěnu doplňuje sakristie. Před západním průčelím stojí mohutná dvoupatrová hranolová barokní zvonová věž s měděnou cibulovou bání a lucernou, kterou původně kryla šupinová břidlice. Vchod do kostela je na jižní straně věže, nad ním je vytesán kámen s datací 1692.

Vnější stěny jsou hladce omítnuté, s terénními stěnami bez omítky a s lomovým zdivem na místě. Nároží lodi a presbytáře na jižní straně jsou armována červenými pískovcovými kvádry. Zdi lodi a presbytáře vykazují rozdílné výškové úrovně, což může svědčit o dřívějším snesení starší chórové věže během barokní přestavby.

V interiéru je v presbytáři barokní dřevěný polychromovaný portálový hlavní oltář z konce 17. století; retabulum má rozeklaný fronton a nad ním býval zavěšen oltářní obraz sv. Jiljí modlícího se v krajině před krucifixem; dnes je obraz nahrazen novějším neodborným dílem s motivem sv. Jiljí s laní a anděly. Po stranách nik jsou postaveny plastické postranní oltáře a barokní řady oltářních soch z 18. století.

Křížové uspořádání: triumfální oblouk mezi lodí a presbytářem je půlkruhový; loď má rovný omítaný podhled; kruchta na východní straně lodi má jedno rameno a je nesena dřevěnými pilíři; v presbytáři jsou odhaleny románské dveřní oblouky a v závěrové stěně románní okno s široce rozevřenou špaletou a půlkruhovým záklenkem.

Věk nástrojů: kruchta hostí jednomanuálové osmirejstříkové varhany Heinricha Schiffnera z roku 1901; dříve stávaly varhany s 1717 Grubera a následně 1749 Trampela; v roce 1910 byly renovovány a v roce 1935 upraveny firmou Rieger. Zvon visí ve věži a nese rok 1818.

Inventář a umělecké prvky

Interiér se vyznačuje jednotným barokním zařízením z konce 17. století. Hlavní oltář má dřevěnou konstrukci s rozeklaným frontonem; na menze stály sochy sv. Barbory a sv. Apoleny a další plastiky ze 17. století. V průběhu 18. století vznikly vedlejší oltáře a barokní sochy sv. Antonína Paduánského a dalších světců, z nichž některé dnes nalezneme v depozitáři nebo byly nahrazeny novějšími sochami. Kamenná křtitelnice z roku 1730 stojí v lodi a původně nesla na víku sochu Křtu Kristova Janem Křtitelem.

Na jižní stěně lodi jsou vsazeny dva románské reliéfy, které bývaly součástí původního portálu; jejich kopie zdobí současnou fasádu. Reliéfy znázorňují Muže se svitkem a Muže zápasícího s drakem (sv. Jiří?). Kruchtou lodi prochází osově umístěný triumfální oblouk; vnitřní prostor sakristie je osvětlen segmentovým oknem s hlubokou rozevírací špaletou.

V současnosti je kostel součástí kraslické farnosti. Remodelace interiéru znamenala výraznou změnu: původní podoba z období 18. a 19. století je viditelná jen na historických fotografiích; mnoho soch a oltářních pláten bylo odcizeno nebo zničeno během 20. století.

Vymezení významu a památková ochrana

Kostel je významnou památkou regionu; v roce 1963 byl zapsán do státního seznamu kulturních památek. Původní románské a barokní prvky spolu s hrázděnou konstrukcí krovu a nárožím z červeného pískovce utvářejí unikátní architektonickou syntézu, která svědčí o proměnách sakrální architektury na Kraslicku od středověku po novověk.

tags: #kostel #sv #jilji #kraslice #kostelni