Roubený kostel sv. Jiří v Loučné Hoře ve stylu pozdního baroka patří mezi zcela výjimečné stavby. Nachází se uprostřed bývalého hřbitova a první zmínky pochází ze 14. století, přičemž výstavba do současné podoby započala v roce 1778 a byla dokončena o 4 roky později.
Samotné vysvěcení proběhlo 24. dubna 1780 farářem Johanem Františkem Koutníkem. Tehdejší roubená konstrukce byla omítnuta, aby kostel budil dojem zděné stavby, čímž byla jeho dřevěná podstata dlouhá léta skryta. V letech 1931 - 1934 byla kvůli špatnému technickému stavu vyměněna téměř polovina trámů roubených stěn, což si vyžádalo odstranění omítky v místě výměny. Zbylé části omítky postupně odvál čas a kostel se znovu ukázal ve své původní kráse a stal se tak PERLOU naší obce.
Architektura, materiály a stav po rekonstrukci
Svou jedinečností se právem řadí mezi nejvzácnější kulturní památky nejen regionálního, ale i celorepublikového významu. Překrásný kostel doplňuje samostatně stojící dřevěná zvonice, postavená v roce 1942, jenž je replikou té původní z 18. století. Kostel sv. Jiří v Loučné Hoře v dnešní podobě pochází z 18. století; výstavba započala roku 1778 a vysvěcení proběhlo 24. dubna 1780.
Pozdně barokní roubený kostel je umístěný uprostřed bývalého hřbitova v centru obce na místě starší dřevěné kostelní stavby. K návaznosti na minulost a vývoj se váže i skutečnost, že v 70. letech 20. století byla opravena střecha a pro havarijní stav dřevěného opláštění byla opravena a uvedena do nynější podoby také zvonice. Foto svědčí o tom, že stavba je unikátním příkladem pozdně barokního sakrálního stavitelství s výraznou symetrií a půdorysem, který odráží vrcholně barokní formy.
Omazávka a omítnutí kostela z roku 1837 ukázaly, že původní roubená konstrukce byla v průběhu let skrytá. Zřejmě v roce 1837 byl kostel omítnut zvenku i zevnitř, aby se zakryl jeho „chudý“ původ. V 70. letech 20. století bylo rozhodnuto o nutných opravách a roubení mělo zůstat odkryté, aby byly dřevěné části zrenovovány. Konstrukce stavby je nejen raritou, ale i vzácným dokladem dřívější tesařské práce.
Historie a vývoj kostela po 19. století
Historie kostela sahá do 14. století, kdy byl zmiňován považovaný románský kostel. Po požáru počátkem 16. století byl obnoven, a v roce 1651 je uváděn jako zpustošený. Dnes se zde konají svatební obřady, kulturní a společenské akce, výstavy, koncerty i smuteční rozloučení. Původně gotický dřevěný kostel byl farním již ve 14. století; v 16. století došlo k požáru a napadení stavu. Vysvěcení nového kostela proběhlo roku 1780, což je pamatováno i v liturgickém záznamu. V roce 1929 byl z důvodu dezolátního stavu uzavřen a po krátkém užívání jako sklad stavebního materiálu byl postupně restaurován až ke své dnešní podobě.
Věž zvonice a zvony jsou důležitými prvky exteriéru: jedna z fotografií ukazuje, že zvonice byla rekonstruována v roce 1942 s využitím části původních trámů po havárii. Zvonice štenýřového typu stojí na soklu z pískovcových kvádrů a nese dva původní zvony z let 1513 a 1535, odlil je mistr zvonař Jakub Ptáček.
Současné využití a správa
Kostel sv. Jiří je spravován obcí Smidary, která ve spolupráci s Okrašlovacím spolkem Smidarska průběžně zajišťuje jeho údržbu, opravy a vybavení. Dnes se zde konají koncerty, svatební obřady, výstavy a kulturní akce, které oživují tuto unikátní památku a propojují ji s veřejným životem obcí.
Smidarská farnost a blízké obce spolupracují na udržení dalších historických objektů, jako jsou kaple, poučné náhledy a sochy, jejichž umístění a význam dokresluje regionální identitu. Pomník padlým v 1. světové válce v Loučné Hoře a další památky jsou svědkem místní historie a soudržnosti komunity.
Okolí a souvislosti s okolními památkami
Loučná Hora se nachází asi 2 km severovýchodně od Smidar. V okolí se nachází další významné dřevěné kostely a kaple, jako jsou Kostel sv. Měníka a kaple v blízkém kraji, kde se vzájemně doplňují historické a sakrální vazby regionu. Obec Smidary je vstupní branou do Nového Bydžova a okolních památkových lokalit, které tvoří souvislý obraz historické architektury regionu.
Tajemství a technické detaily roubené konstrukce
Stavba je založena na podezdívce z pískovcových kvádrů, v roubené vazbě byly jako spodní kladeny trámy podélných stěn, rozdíl výšky poloviny trámu v příčných stěnách byl vyzděn. Na stavbu byly použity dřeviny různých druhů - ve spodních vrstvách vždy dřevo tvrdé - dubové. Ve spárách se dochovaly zbytky původní omážávky z hlíny a slámové řezanky. Omazávkou byly pokryty i stěny a na ni byla následně nanesena vrstva vápenné omítky, která je na horní hraně stěn ukončena zaoblením - fabionem, a římsami.
Momentálně jsou vidět jak staré dřevěné prvky, tak i nové výměny z oprav. Dřevěné kolíčky - floky - sloužily k zajištění omážávky z hlíny a slámové řezanky na dřevěných stěnách. Původně zde byly umístěny varhany, po opravě kůru však již nemohly být vráceny zpět. Na podlaze je kamenná dlažba a lavice se nedochovaly, nahradila je nová sedadla.
