Nedaleko náměstí Piazza Barberini se nachází kostel San Carlo alle Quattro Fontane, který byl postaven v 17. století podle návrhu Francesca Borrominiho. Kostel je zasvěcen sv. Karlu Boromejskému a svůj název dostal po čtyřech fontánách, které se nachází na rozích křižovatky dvou ulic v jeho blízkosti. Kostel San Carlo alle Quattro Fontane, kterému se někdy pro svou malou velikost říká San Carlino, je také posledním dílem Borrominiho, na kterém v Římě pracoval. Zemřel roce 1667, kdy zcela nebyla dokončena fasáda kostela.
Historie a vznik kostela
Kostel, křížová chodba i klášter byly postaveny v letech 1634 - 1644 na místě, kde již stála malá provizorní kaple. Kaple byla zasvěcena Nejsvětější trojici a sv. Karlu Boromejskému a nechal ji postavit španělský řád trinitářů v roce 1612, jen dva roky poté, co byl Karel Boromejský papežem Pavlem V. svatořečen. Původní oltářní obraz z kaple je nyní uložen v sakristii. Po zakoupení okolních pozemků se trinitáři rozhodli pro stavbu kostela s klášterem.
Projektem byl pověřen mladý architekt Francesco Borromini, pro kterého to byla první stavba, na které pracoval zcela sám. Stavbu komplexu financoval Francesco Barberini (synovec papeže Urbana VIII.), na jehož nedalekém paláci (Palazzo Barberini) spolupracoval i Borromini. Práce na komplexu začaly rychle, ale trvaly velmi dlouho. Díky pečlivým záznamům trinitářů nalezených v archivu je k dispozici velmi dobrá dokumentace výstavby.
Z celého komplexu byl postaven nejdříve konvent, který mohli členové řádu již v roce 1635 obývat. Rok poté byla dokončena křížová chodba a blok před Via del Quirinale. Na samotné stavbě kostela se začalo pracovat až v roce 1638 a práce pokračovaly až do roku 1641. V roce 1643 Borromini postavil provizorní zvonici a těsně před zahájením stavby fasády došly finanční prostředky a veškeré práce se zastavily. V roce 1646 byl nedokončený kostel vysvěcen. Práce na fasádě kostela byly obnoveny až v roce 1665. Fasádu však Borromini nedokončil, v roce 1667 spáchal sebevraždu. V práci na kostele pokračoval podle plánů svého strýce Bernardo Castelli Borromini. V roce 1670 byla postavena zvonice a od roku 1674 pokračoval v práci na fasádě. Fasáda byla dokončena v roce 1677 a poslední sochařská výzdoba v roce 1682.
Exteriér fasády a ikonografie
Interiér a fasáda kostela San Carlo alle Quattro Fontane tvoří vrcholné dílo barokní architektury. Dvouřadá travertinová fasáda je ve spodní části členěna čtyřmi iónskými sloupy, které nesou kladí s nápisem: IN HONOREM SS TRINITATIS ET D CAROLI MDCLXVII. Nad vstupním portálem je ve výklenku umístěna socha sv. Karla Boromejského od Antonia Raggioho, ve výklencích po stranách jsou sochy dvou zakladatelů řádu trinitářů - sv. Felix z Valois a Jan de Matha. Horní část fasády tvoří čtyři kompozitní sloupy nesoucí konkávní kladí s velkým tondo uprostřed, které podpírají dva andělé. V tondu bývala freska Nejsvětější trojice (1677) od Pietra Giarguzziho, ale nyní již není téměř patrná. Pod tondem se nachází edikula, ve které je vsazeno obdélníkové okno. Ve dvou menších tondo vpravo a vlevo je trinitářský kříž.
Interiér a kupole
Interiér kostela San Carlo alle Quattro Fontane je velkolepý a poměrně složitý. Půdorys lze popsat jako zakřivený kosočtverec se zaoblenými rohy, ve skutečnosti však tvoří tvar dva spojené rovnostranné trojúhelníky, jejichž základna je příčnou osou kostela. Ve čtyřech rozích kosočtverce je umístěn hlavní oltář, dva boční oltáře a vchod do kostela. Po obvodu je šestnáct kompozitních sloupů, částečně zapuštěných do zdi, které podpírají kladí. Kupole má eliptický tvar zdobený šestiúhelníkovými, osmiúhelníkovými a křížovými štuky od Giuseppa Bernasconiho a Domenica De Rossiho, které se směrem k vrcholu zmenšují a vytvářejí optickou iluzi větší hloubky. Kopule je zakončena lucernou chránící oculus s vyobrazením Ducha svatého uprostřed.
Kolem oculu je nápis SANCTIS TRINITATI BEATOQ CAROLO BORROMEO D AN SAL MDCXI. V pendetivech kopule jsou polokoule s kazetovou výzdobou. V té nad vchodem se nachází okno, které je jediným přirozeným zdrojem světla v kostele. Mezi polokoulemi se nachází tondi se štuky od Giuseppa a Giulia Bernasconi, zobrazující příběhy o založení řádu trinitářů.
Hlavní oltář a kaple Barberini
Hlavní oltář je umístěn v menší apsidě. Oltářní obraz je od francouzského malíře Pierra Mignarda ze 17. století a zobrazuje sv. Karla Boromejského, sv. Felixe z Valois a Jana de Matha uctívající Nejsvětější Trojici. Nad oltářním obrazem je symbol řádu trinitářů. Po stranách apsidy se nachází vchod do Kaple Barberini a do sakristie, krypt a kláštera.
Kaple Barberini (Capella Barberini) je zasvěcena blahoslavené Elisabethě Canori Mora, jejíž relikvie jsou uložené v malém sarkofágu pod oltářem. Oltářní obraz „Útěk do Egypta“ z roku 1642 je od Giovanniho Francesca Romanelliho. Okno je zdobeno ikonou Panny Marie Růžencové od Giulia Cianchi, zhotovenou v roce 1642 podle Borrominiho návrhu. Kaple byla postavena na počest Francesca Barberini, který částečně financoval stavbu kostela a kláštera.
Krypta a klášter
Krypta pod kostelem má stejný půdorys jako kostel a je vymalována bílou barvou. Oltářní freska zobrazuje “Ukřižování”, pochází z 18. století a je značně poškozena vlivem vlhkosti. Sakristii tvoří dvě průchozí místnosti, větší místnost dříve sloužila jako refektář. Nad dveřmi spojujícími sakristii je obraz sv. Karla Boromejského z roku 1611 od Orazia Borgianniho, který býval nad hlavním oltářem původního kostela.
Dva boční oltáře jsou zdobeny zlatým štukem a jejich oltářní obrazy jsou dílem Prospera Malleriniho (extáze sv. Jana Křtitele, 1819) a Amálie de Angelis (Vidění sv. Michaela de Sanctis, 1847). Oba oltáře jsou vyrobeny ze sicilského jaspisu s trochou verde antico. Dava boční oltáře a Kaple ukřižování doplňuje Kaple ukřižování (Cappella del Crocifisso) se třemi obrazy Giuseppa Milanese.
Klášter a jeho význam
Klášter kostela San Carlo alle Quattro Fontane se nachází vpravo od kostela. Portál je zdoben mramorovým serafem a mozaikou zobrazující Krista se dvěma otroky od Fabio Cristofariho ze 17. století. V horní části fasády kláštera je znak řádu trinitářů nesený dvěma anděly. Vstupním portálem se dostanete do křížové chodby kláštera, mistrovského díla barokního iluzionismu.
Vnímání a význam v kontextu baroka
Kostel je díky svému malému půdorysu a geniálnímu řešení prostoru považován za vrcholné dílo italské barokní architektury. Interiér i fasáda představují souhru složitých geometrických forem a sochařských detailů, která v té době překvapovala návštěvníky Říma. Díky rekonstrukci v letech 1988 - 1999 kostel opět přitahuje návštěvníky a stává se oblíbeným místem pro poznávání barokní architektury.
Souvislosti s okolím
Nedaleko kostela se nachází náměstí Piazza Barberini a Palazzo Barberini, které jsou spojeny s historií Barberini a barokní architekturou. Fontána di Trevi, Trajánův sloup a další památky vytvářejí bohatý kontext pro návštěvníky, kteří kombinují prohlídku kostela s procházkou po okolí barokního Říma.