Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské v Krásně byl původně gotický chrám z druhé poloviny 14. století a fungoval jako filiální stavba; připomínán byl roku 1404.
Později prošel rozsáhlou přestavbou do novorománského stylu, která byla dokončena v roce 1859; radikální přestavby proběhly mezi léty 1858 a 1859 a zásadně změnily vzhled objektu.
Přední část kostela (presbytář) je nižší než loď a je opticky členěn opěrnými pilíři a okny s půlkruhovými záklenky. Po stranách lodi se zvedají trojice vyšších opěráků zakončených věžičkami a dvojice nižších s stříškou; okna s půlkruhovými záklenky osvětlují interiér, západní část doplňují drobnější okenní otvory.
Na východě presbytář disponuje vstupem proraženým jednoduchým portálem, ke kterému vede schodiště se šesti stupni; nad presbytářem se tyčí valbová střecha a z ní vychází čtyřboký sanktusník s trojúhelnými štíty a jehlancovou stříškou.
V severní stěně lodě se nachází boční vstup rámovaný jednoduchým kamenným portálem, ukončeným drobným kamenným křížem.
Hlavní průčelí směřuje na západ; hlavní vchod je situován v masivním ústupkovém portálu a nad ním je tympanon s stylizovaným červeným křížem. Vrchní část průčelí prolamuje rozměrná rozeta a drobné okno; na hřebeni střechy je umístěn červený latinský kříž.
V interiéru se nacházejí většinou novorománské prvky; v kostele jsou i významná umělecká díla a historické artefakty. Oltářní plátno svaté Kateřiny je připisováno Josefu Vojtěchu Hellichovi; plátna Křížové cesty pocházejí z roku 1866; na evangelní straně boční oltář s obrazem Panny Marie a na epištolní straně motiv Ukřižování.
Mezi nejhodnotnější umělecká díla Krásna patří dvě dřevěné sošky: pozdně gotická socha svaté Anny Samotřetí z 16. století a barokní milostná socha Panny Marie Krásenské. Autorem sošky svaté Anny je neznámý řezbář, druhé dílo z lipového dřeva vytesal údajně místní truhlář Zimmerhackel.
Podle tradice byla Madona vyřezána ze staré lípy u cesty do Čisté a byla vyvrácena při vichřici roku 1677; tato datace je ovšem historicky neověřená a legenda. Madona se však brzy stala uctívanou a Krásno získalo významné poutní místo; roku 1782 byla umístěna v kostele a přečkala i požár roku 1848.
V interiéru kostela se nachází několik dalších děl, jejichž autory jsou krášenští občané; svědectví o kulturním významu kostela doplňuje křtitelnice krásenského cínaře Martina Gerstnera, která byla roku 1854 prezentována na Světové výstavě v Mnichově.
Kostel byl v roce 2025 spolu s bývalým hřbitovem prohlášen za kulturní památku České republiky. V sousedství kostela stojí bývalá fara, dnes penzion, a u hřbitovní zdi se nachází středověká zvonice, rovněž chráněná jako kulturní památka.
Top 10 Most Beautiful Churches in the World- Travel Video 2024
Historicko‑architektonické souvislosti
Gotická podstata původního kostela z 14. století byla postupně rozšířena do novorománského stylu v 19. století; vnitřní vybavení je převážně novorománské, s výjimečnými artefakty z dřívějších období.
Původní gotická konstrukce je částečně zachována při zachování novorománských úprav; přestavba využila zdivo z původního kostela.
Významná část výzdoby a sochařských děl pochází z 16. až 19. století a odráží místní uměleckou školu; portréty a náboženské obrazy zdobí oltáře a boční plochy.
Kostelní areál doplňuje historická fara, dnes penzion, a středověká zvonice u hřbitovní zdi; obě stavby jsou chráněny jako kulturní památky České republiky.