Haibach ob der Donau, Oberösterreich, Österreich Inzell 4083 Haibach ob der Donau Podle legendy daroval kostelu svatého Mikuláše vysoce postavený hrabě, který se na Dunaji u Inzellu ocitl ve smrtelném nebezpečí na vodním plavidle (prkně nebo Zille) a byl zachráněn obyvateli Inzellu.
Dr. Benno Ulm jej uvádí jako "románský venkovský kostel" vedle dalších 6 dosud existujících kostelů na Dunaji a datuje jej do roku 1155.
Na současné stavbě jsou však ještě patrné jednotlivé raně gotické pozůstatky, které naznačují zděnou kapli z poloviny 13. století.
První mikulášská kaple však pravděpodobně pochází z mnohem starší doby.
Badatelé se domnívají, že byla založena jako misijní kaple kostela svatého Štěpána v Hartkirchenu z Pasova nebo Kremsmünsteru v nejstarších dobách.
Kostel patřil pasovské diecézi až do založení diecéze linecké v roce 1784.
V roce 1791 měl být na základě vládního nařízení uzavřen.
Faráři Schreinerovi se však podařilo získat zrušení uzavření kostela.
V roce 1791 byl kostel předán lineckou diecézí farnosti Haibach ob der Donau, protože tehdejší farář Silvester Meyer jej odmítl převzít.
Kostel svatého Mikuláše je zasvěcen svatému Mikuláši, patronu námořníků.
stále otevřeno (24/7) Prohlídka možná pouze zvenku
Příjezd veřejnou hromadnou dopravou
Plánovač tras pro individuální turistiku
Příjezd od Vhodné za každého počasí
O informace požádejte na výše uvedeném kontaktu.
Chvilku prosím … načítáme odpovídající výsledky.
Barokní perla uprostřed Malé Strany...
Kostel svatého Mikuláše rozhodně nelze minout bez povšimnutí - kupole dominuje celé Malé Straně a průčelí se vlní jako rozbouřené kamenné moře.
Předchůdcem dnešní stavby byl gotický farní kostel malostranských měšťanů a kupců.
V 17. století jej však získali jezuité, kteří se u něj rozhodli vystavět „dům profese“, tedy místo, kde se školí misionáři pro cesty do dalekých zemí.
Dnešní chrám svatého Mikuláše byl postaven v první polovině 18. století.
Jeho architekty byli otec a syn Dientzenhoferové, kteří ve své době patřili k nejvýznamnějším architektům ve střední Evropě.
Stavbu započal otec Kryštof, který navrhl trojlodí kostela a zmíněné zvlněné průčelí.
Úlohou jeho syna Kiliána Ignáce Dientzenhofera bylo postavit vysokou kupoli a věž, která měla nahradit zvonici původního kostela.
Pro Malou Stranu byla tato věž klíčová, protože sloužila stráži hlídající, zda někde nevypukl požár.
Město jakožto majitel věže, si proto vymínilo, že věž bude umístěna na nejviditelnějším rohu a bude stejně vysoká jako kupole kostela.
Interiér kostela patří k nejpůsobivějším barokním celkům v Praze.
Lodi dominuje velkolepá fresková výzdoba Jana Lukáše Krackera.
V prostoru pod kupolí jsou umístěny monumentální sochy Františka Ignáce Platzera.
Velkým zážitkem je návštěva tribun v bočních lodích, odkud jsou skvěle vidět detaily výzdoby a celý prostor kostela.
Vyvrcholením návštěvy je pak mimořádně působivý pašijový cyklus Karla Škréty - autor v tomto zralém díle zúročil zkušenosti nabyté v první polovině 17.
Kostel Sveti Nikola, neboli kostel svatého Mikuláše, patrona cestovatelů (ideálně těch přes vodní plochy všeho druhu), námořníků a rybářů.
Drobná a nenápadná stavba, nacházející se v městě Nin, které nemá ani tři tisíce stálých obyvatel, ale v minulosti bylo centrem dalmatské provincie a dokonce i sídlem prvního chorvatského biskupství.
V Ninu bylo korunováno sedm chorvatských panovníků.
Symbolické číslo, které je v mnoha světových kulturách symbolem štěstí.
V Ninu bylo korunováno sedm chorvatských králů, po samotném obřadu pak museli novopečení panovníci vyjet na koni na kopec, kde se nachází právě zmíněný kostel - a jako by toho nebylo málo, ukázat ještě svým mečem symbolicky do čtyř světových stran.
Kostel sveti Nikola je asi šest metrů dlouhý (a vlastně i zhruba stejně vysoký), průměrná šířka zdiva je kolem půl metru.
Na obranu před rozpínavými Osmany bylo na přelomu 16. a 17. století instalováno i menší dodatečné opevnění, obranná věž pro osm bojovníků, která sloužila jako pozorovatelna.
A kdy byl celý kostel vlastně vystavěn? Stalo se tak na přelomu jedenáctého a dvanáctého století.
V Ninu a jeho okolí si lze prohlédnout ještě několik dalších staveb.
Historic door, taková malá brána do jiného světa a například také kostel Crkva svetog Križa, neboli farní kostel svatého Kříže - poměrně nová stavba, s věží vysokou asi třicet metrů, vysvěceno tu bylo teprve v roce 2006.
Nejslavnější barokní chrám Prahy patří k nejcennějším stavbám baroka na sever od Alp.
Kopule má v průměru obdivuhodných 20 m, vnitřní výška do vrcholu lucerny je téměř 57 m, což představuje nejvyšší pražský interiér, který je zároveň vynikající ukázkou výzdoby vrcholného baroka.
V kostele probíhají celoroční koncertní cykly s využitím historických varhan z 18.
Majitel a provozovatel farního kostela: Arcibiskupství pražské (kostel náleží do Římskokatolické farnosti sv. Na Malostranském náměstí stával gotický farní kostel sv. Mikuláše vysvěcený v roce 1283.
Ten byl po roce 1620 v rámci rekatolizace zásluhou Albrechta z Valdštejna předán jezuitům a fara byla přeložena k sousednímu kostelu sv. Václava.
V budově fary vznikl roku 1626 první profesní dům jezuitů na Malé Straně.
V následujících letech jezuité rozšiřovali na Malé Straně své působení.
Po dalších dvou letech otevřeli obecnou školu a nižší gymnazium.
S podporou Kolovratů plánovali postavit nový kostel a vybudovat nový profesní dům, a tak vykupovali přilehlé pozemky - zahrady, fary, školy a 12 domů.
Starý kostel sv. Mikuláše byl stržen a v roce 1673 byl slavnostně položen základní kámen ke stavbě jezuitského profesního domu a k novému kostelu.
Stavba kostela podle původního plánu Domenica Orsiho se však příliš dlouho oddalovala, a proto se kostel začal stavět až v roce 1703.
První část kostela se stavěla podle plánu Kryštofa Dientzenhofera. Bylo to průčelí a loď s věncem kaplí, vysvěcených v roce 1711.
Dynamická stěna průčelí je trojosá, má jeden hlavní a dva postranní vchody se samostatnými půlkruhovými schodišti.
Vnitřek kostela je architektonicky velmi bohatý, založený na prostupu geometrických těles.
Stavitel Kryštof Dientzenhofer zemřel roku 1722, takže zbylou část chrámu - závěr kostela a věž dostavěl jeho syn Kilián Ignác Dientzenhofer.
V roce 1750 byly do vysoké věže zavěšeny zvony, o rok později byla uzavřena kupole a stavba věže na vrcholu.
Chrám byl vysvěcen roku 1752, ale do 60.
Rozměry chrámu, jehož panoramatický význam pro levý vltavský břeh je základní, jsou úctyhodné: šířka chrámu 40 m, šířka lodi 30 m, délka chrámu bez schodiště 60 m, triumfální oblouk mezi lodí a presbyteriem 24 m, hloubka základů 14,5 m.
Výzdoba kostela tvoří ryze barokní celek.
Fresky provedl vídeňský malíř Jan Lukáš Kracker, jehož styl vycházel z italské pozdní renesance a z benátských současníků.
V letech 1760-61 vznikla freska na námět apoteóza sv. Mikuláše mezi církevními otci a adoranty.
Od něj jsou i dva oltářní obrazy Navštívení Panny Marie a Smrt sv. Josefa.
Asi o 10 let dříve namaloval v kostele mnohem modernější a kvalitnější fresky František Xaver Palko, který byl po Václavu Vavřinci Reinerovi nejuznávanějším umělcem doby.
Jeho iluzivní světlá malba představuje řadu světců se Spasitelem a Bohem Otcem na nebesích.
V boční kapli vpravo je Palkův závěsný obraz Smrt Františka Xaverského.
Je to kaple, v níž se odehrává děj Arbesova romaneta Svatý Xaverius.
Palkovýn dílem je také freska v kopuli.
Malby fresek se účastnili také Palkovi spolupracovníci Josef Hager, Josef Jáchym Redelmayer a Josef Kramolín.
Nejvýznamnější součástí výzdoby jsou však obrazy Karla Škréty: Ukřižování z roku 1646 v kapli sv. Barbory a Pašijový cyklus 10 obrazů na kostelní galerii z druhé poloviny 60. let 17. století, původně malovaný pro zdejší jezuitský profesní dům.
Sochařská výzdoba pochází z dílny Ignáce Františka Platzera a čítá přes padesát soch.
Nejslavnější barokní chrám Prahy patří k nejcennějším stavbám baroka na sever od Alp.
Kopule má v průměru obdivuhodných 20 m, vnitřní výška do vrcholu lucerny je téměř 57 m, což představuje nejvyšší pražský interiér, který je zároveň vynikající ukázkou výzdoby vrcholného baroka.
V kostele probíhají celoroční koncertní cykly s využitím historických varhan z 18.
Majitel a provozovatel farního kostela: Arcibiskupství pražské (kostel náleží do Římskokatolické farnosti sv. Na Malostranském náměstí stával gotický farní kostel sv. Mikuláše vysvěcený v roce 1283.
Ten byl po roce 1620 v rámci rekatolizace zásluhou Albrechta z Valdštejna předán jezuitům a fara byla přeložena k sousednímu kostelu sv. Václava.
V budově fary vznikl roku 1626 první profesní dům jezuitů na Malé Straně.
V následujících letech jezuité rozšiřovali na Malé Straně své působení.
Po dalších dvou letech otevřeli obecnou školu a nižší gymnazium.
S podporou Kolovratů plánovali postavit nový kostel a vybudovat nový profesní dům, a tak vykupovali přilehlé pozemky - zahrady, fary, školy a 12 domů.
Starý kostel sv. Mikuláše byl stržen a v roce 1673 byl slavnostně položen základní kámen ke stavbě jezuitského profesního domu a k novému kostelu.
Stavbu profesního domu překážel i sousední kostel sv. Václava, tak byl také zbourán a postaven o něco dále, v rohu křídla profesního domu.
Stavba kostela podle původního plánu Domenica Orsiho se však příliš dlouho oddalovala, a proto se kostel začal stavět až v roce 1703.
První část kostela se stavěla podle plánu Kryštofa Dientzenhofera. Bylo to průčelí a loď s věncem kaplí, vysvěcených v roce 1711.
Dynamická stěna průčelí je trojosá, má jeden hlavní a dva postranní vchody se samostatnými půlkruhovými schodišti.
Vnitřek kostela je architektonicky velmi bohatý, založený na prostupu geometrických těles.
Stavitel Kryštof Dientzenhofer zemřel roku 1722, takže zbylou část chrámu - závěr kostela a věž dostavěl jeho syn Kilián Ignác Dientzenhofer.
V roce 1750 byly do vysoké věže zavěšeny zvony, o rok později byla uzavřena kupole a stavba věže na vrcholu.
Chrám byl vysvěcen roku 1752, ale do 60.
Rozměry chrámu, jehož panoramatický význam pro levý vltavský břeh je základní, jsou úctyhodné: šířka chrámu 40 m, šířka lodi 30 m, délka chrámu bez schodiště 60 m, triumfální oblouk mezi lodí a presbyteriem 24 m, hloubka základů 14,5 m.
Výzdoba kostela tvoří ryze barokní celek.
Fresky provedl vídeňský malíř Jan Lukáš Kracker, jehož styl vycházel z italské pozdní renesance a z benátských současníků.
V letech 1760-61 vznikla freska na námět apoteóza sv. Mikuláše mezi církevními otci a adoranty.
Od něj jsou i dva oltářní obrazy Navštívení Panny Marie a Smrt sv. Josefa.
Asi o 10 let dříve namaloval v kostele mnohem modernější a kvalitnější fresky František Xaver Palko, který byl po Václavu Vavřinci Reinerovi nejuznávanějším umělcem doby.
Jeho iluzivní světlá malba představuje řadu světců se Spasitelem a Bohem Otcem na nebesích.
V boční kapli vpravo je Palkův závěsný obraz Smrt Františka Xaverského.
Je to kaple, v níž se odehrává děj Arbesova romaneta Svatý Xaverius.
Palkovýn dílem je také freska v kopuli.
Malby fresek se účastnili také Palkovi spolupracovníci Josef Hager, Josef Jáchym Redelmayer a Josef Kramolín.
Nejvýznamnější součástí výzdoby jsou však obrazy Karla Škréty: Ukřižování z roku 1646 v kapli sv. Barbory a Pašijový cyklus 10 obrazů na kostelní galerii z druhé poloviny 60. let 17. století, původně malovaný pro zdejší jezuitský profesní dům.
Sochařská výzdoba pochází z dílny Ignáce Františka Platzera a čítá přes padesát soch.
Nejslavnější barokní chrám Prahy patří k nejcennějším stavbám baroka na sever od Alp.
Kopule má v průměru obdivuhodných 20 m, vnitřní výška do vrcholu lucerny je téměř 57 m, což představuje nejvyšší pražský interiér, který je zároveň vynikající ukázkou výzdoby vrcholného baroka.
V kostele probíhají celoroční koncertní cykly s využitím historických varhan z 18.
Majitel a provozovatel farního kostela: Arcibiskupství pražské (kostel náleží do Římskokatolické farnosti sv. Na Malostranském náměstí stával gotický farní kostel sv. Mikuláše vysvěcený v roce 1283.
Ten byl po roce 1620 v rámci rekatolizace zásluhou Albrechta z Valdštejna předán jezuitům a fara byla přeložena k sousednímu kostelu sv. Václava.
V budově fary vznikl roku 1626 první profesní dům jezuitů na Malé Straně.
V následujících letech jezuité rozšiřovali na Malé Straně své působení.
Po dalších dvou letech otevřeli obecnou školu a nižší gymnazium.
S podporou Kolovratů plánovali postavit nový kostel a vybudovat nový profesní dům, a tak vykupovali přilehlé pozemky - zahrady, fary, školy a 12 domů.
Starý kostel sv. Mikuláše byl stržen a v roce 1673 byl slavnostně položen základní kámen ke stavbě jezuitského profesního domu a k novému kostelu.
Stavbu profesního domu překážel i sousední kostel sv. Václava, tak byl také zbourán a postaven o něco dále, v rohu křídla profesního domu.
Stavba kostela podle původního plánu Domenica Orsiho se však příliš dlouho oddalovala, a proto se kostel začal stavět až v roce 1703.
První část kostela se stavěla podle plánu Kryštofa Dientzenhofera. Bylo to průčelí a loď s věncem kaplí, vysvěcených v roce 1711.
Dynamická stěna průčelí je trojosá, má jeden hlavní a dva postranní vchody se samostatnými půlkruhovými schodišti.
Vnitřek kostela je architektonicky velmi bohatý, založený na prostupu geometrických těles.
Stavitel Kryštof Dientzenhofer zemřel roku 1722, takže zbylou část chrámu - závěr kostela a věž dostavěl jeho syn Kilián Ignác Dientzenhofer.
V roce 1750 byly do vysoké věže zavěšeny zvony, o rok později byla uzavřena kupole a stavba věže na vrcholu.
Chrám byl vysvěcen roku 1752, ale do 60.
Rozměry chrámu, jehož panoramatický význam pro levý vltavský břeh je základní, jsou úctyhodné: šířka chrámu 40 m, šířka lodi 30 m, délka chrámu bez schodiště 60 m, triumfální oblouk mezi lodí a presbyteriem 24 m, hloubka základů 14,5 m.
Výzdoba kostela tvoří ryze barokní celek.
Fresky provedl vídeňský malíř Jan Lukáš Kracker, jehož styl vycházel z italské pozdní renesance a z benátských současníků.
V letech 1760-61 vznikla freska na námět apoteóza sv. Mikuláše mezi církevními otci a adoranty.
Od něj jsou i dva oltářní obrazy Navštívení Panny Marie a Smrt sv. Josefa.
Asi o 10 let dříve namaloval v kostele mnohem modernější a kvalitnější fresky František Xaver Palko, který byl po Václavu Vavřinci Reinerovi nejuznávanějším umělcem doby.
Jeho iluzivní světlá malba představuje řadu světců se Spasitelem a Bohem Otcem na nebesích.
V boční kapli vpravo je Palkův závěsný obraz Smrt Františka Xaverského.
Je to kaple, v níž se odehrává děj Arbesova romaneta Svatý Xaverius.
Palkovýn dílem je také freska v kopuli.
Malby fresek se účastnili také Palkovi spolupracovníci Josef Hager, Josef Jáchym Redelmayer a Josef Kramolín.
Nejvýznamnější součástí výzdoby jsou však obrazy Karla Škréty: Ukřižování z roku 1646 v kapli sv. Barbory a Pašijový cyklus 10 obrazů na kostelní galerii z druhé poloviny 60. let 17. století, původně malovaný pro zdejší jezuitský profesní dům.
Sochařská výzdoba pochází z dílny Ignáce Františka Platzera a čítá přes padesát soch.
Nejslavnější barokní chrám Prahy patří k nejcennějším stavbám baroka na sever od Alp.
Kopule má v průměru obdivuhodných 20 m, vnitřní výška do vrcholu lucerny je téměř 57 m, což představuje nejvyšší pražský interiér, který je zároveň vynikající ukázkou výzdoby vrcholného baroka.
V kostele probíhají celoroční koncertní cykly s využitím historických varhan z 18.
Majitel a provozovatel farního kostela: Arcibiskupství pražské (kostel náleží do Římskokatolické farnosti sv. Na Malostranském náměstí stával gotický farní kostel sv. Mikuláše vysvěcený v roce 1283.
Ten byl po roce 1620 v rámci rekatolizace zásluhou Albrechta z Valdštejna předán jezuitům a fara byla přeložena k sousednímu kostelu sv. Václava.
V budově fary vznikl roku 1626 první profesní dům jezuitů na Malé Straně.
V následujících letech jezuité rozšiřovali na Malé Straně své působení.
Po dalších dvou letech otevřeli obecnou školu a nižší gymnazium.
S podporou Kolovratů plánovali postavit nový kostel a vybudovat nový profesní dům, a tak vykupovali přilehlé pozemky - zahrady, fary, školy a 12 domů.
Starý kostel sv. Mikuláše byl stržen a v roce 1673 byl slavnostně položen základní kámen ke stavbě jezuitského profesního domu a k novému kostelu.
Stavbu profesního domu překážel i sousední kostel sv. Václava, tak byl také zbourán a postaven o něco dále, v rohu křídla profesního domu.
Stavba kostela podle původního plánu Domenico Orsiho se však příliš dlouho oddalovala, a proto se kostel začal stavět až v roce 1703.
První část kostela se stavěla podle plánu Kryštofa Dientzenhofera. Bylo to průčelí a loď s věncem kaplí, vysvěcených v roce 1711.
Dynamická stěna průčelí je trojosá, má jeden hlavní a dva postranní vchody se samostatnými půlkruhovými schodišti.
Vnitřek kostela je architektonicky velmi bohatý, založený na prostupu geometrických těles.
Stavitel Kryštof Dientzenhofer zemřel roku 1722, takže zbylou část chrámu - závěr kostela a věž dostavěl jeho syn Kilián Ignác Dientzenhofer.
V roce 1750 byly do vysoké věže zavěšeny zvony, o rok později byla uzavřena kupole a stavba věže na vrcholu.
Chrám byl vysvěcen roku 1752, ale do 60.
Rozměry chrámu, jehož panoramatický význam pro levý vltavský břeh je základní, jsou úctyhodné: šířka chrámu 40 m, šířka lodi 30 m, délka chrámu bez schodiště 60 m, triumfální oblouk mezi lodí a presbyteriem 24 m, hloubka základů 14,5 m.
Výzdoba kostela tvoří ryze barokní celek.
Fresky provedl vídeňský malíř Jan Lukáš Kracker, jehož styl vycházel z italské pozdní renesance a z benátských současníků.
V letech 1760-61 vznikla freska na námět apoteóza sv. Mikuláše mezi církevními otci a adoranty.
Od něj jsou i dva oltářní obrazy Navštívení Panny Marie a Smrt sv. Josefa.
Asi o 10 let dříve namaloval v kostele mnohem modernější a kvalitnější fresky František Xaver Palko, který byl po Václavu Vavřinci Reinerovi nejuznávanějším umělcem doby.
Jeho iluzivní světlá malba představuje řadu světců se Spasitelem a Bohem Otcem na nebesích.
V boční kapli vpravo je Palkův závěsný obraz Smrt Františka Xaverského.
Je to kaple, v níž se odehrává děj Arbesova romaneta Svatý Xaverius.
Palkovýn dílem je také freska v kopuli.
Malby fresek se účastnili také Palkovi spolupracovníci Josef Hager, Josef Jáchym Redelmayer a Josef Kramolín.
Nejvýznamnější součástí výzdoby jsou však obrazy Karla Škréty: Ukřižování z roku 1646 v kapli sv. Barbory a Pašijový cyklus 10 obrazů na kostelní galerii z druhé poloviny 60. let 17. století, původně malovaný pro zdejší jezuitský profesní dům.
Sochařská výzdoba pochází z dílny Ignáce Františka Platzera a čítá přes padesát soch.
Nejslavnější barokní chrám Prahy patří k nejcennějším stavbám baroka na sever od Alp.
Kopule má v průměru obdivuhodných 20 m, vnitřní výška do vrcholu lucerny je téměř 57 m, což představuje nejvyšší pražský interiér, který je zároveň vynikající ukázkou výzdoby vrcholného baroka.
V kostele probíhají celoroční koncertní cykly s využitím historických varhan z 18.
Majitel a provozovatel farního kostela: Arcibiskupství pražské (kostel náleží do Římskokatolické farnosti sv. Na Malostranském náměstí stával gotický farní kostel sv. Mikuláše vysvěcený v roce 1283.
Ten byl po roce 1620 v rámci rekatolizace zásluhou Albrechta z Valdštejna předán jezuitům a fara byla přeložena k sousednímu kostelu sv. Václava.
V budově fary vznikl roku 1626 první profesní dům jezuitů na Malé Straně.
V následujících letech jezuité rozšiřovali na Malé Straně své působení.
Po dalších dvou letech otevřeli obecnou školu a nižší gymnazium.
S podporou Kolovratů plánovali postavit nový kostel a vybudovat nový profesní dům, a tak vykupovali přilehlé pozemky - zahrady, fary, školy a 12 domů.
Starý kostel sv. Mikuláše byl stržen a v roce 1673 byl slavnostně položen základní kámen ke stavbě jezuitského profesního domu a k novému kostelu.
Stavbu profesního domu překážel i sousední kostel sv. Václava, tak byl také zbourán a postaven o něco dále, v rohu křídla profesního domu.
Stavba kostela podle původního plánu Domenico Orsiho se však příliš dlouho oddalovala, a proto se kostel začal stavět až v roce 1703.
První část kostela se stavěla podle plánu Kryštofa Dientzenhofera. Bylo to průčelí a loď s věncem kaplí, vysvěcených v roce 1711.
Dynamická stěna průčelí je trojosá, má jeden hlavní a dva postranní vchody se samostatnými půlkruhovými schodišti.
Vnitřek kostela je architektonicky velmi bohatý, založený na prostupu geometrických těles.
Stavitel Kryštof Dientzenhofer zemřel roku 1722, takže zbylou část chrámu - závěr kostela a věž dostavěl jeho syn Kilián Ignác Dientzenhofer.
V roce 1750 byly do vysoké věže zavěšeny zvony, o rok později byla uzavřena kupole a stavba věže na vrcholu.
Chrám byl vysvěcen roku 1752, ale do 60.
Informativněje meta popis a klíčová slova budou doplněny na konci.
