Duch Svatý je třetí člen Božstva. V písmech se o Něm mluví také jako o Duchu, Svatém Duchu či Utěšiteli. Nebeský Otec, Ježíš Kristus a Duch Svatý tvoří Božstvo. Milují nás a spolupracují v jednotě na uskutečňování plánu spasení. Nebeský Otec a Ježíš Kristus mají tělo z masa a kostí, ale Duch Svatý ho nemá. Duch Svatý „svědčí o Otci a Synu“ (2. Nefi 31:18). Duch Svatý svědčí o veškeré pravdě. Pomůže nám poznat, že evangelium - včetně plánu spasení, Božích přikázání, Znovuzřízení a Usmíření Ježíše Krista je pravdivé. Duch Svatý nás může vést při rozhodování a ochraňovat nás před fyzickým a duchovním nebezpečím. Bude nám pomáhat nacházet odpovědi na otázky, když se budeme modlit a snažit se dělat to, co je správné.
All rights reserved. Vytištěno v USA. Vydání v angličtině schváleno: 6/19. Přeložení schváleno: 6/19. Název v originále: Monthly Liahona Message, April 2023. Language.
Vztah Otce, Syna a Ducha svatého a jejich působení
„Karmel“ je „časopis pro duchovní život“. V tomto roce zasvěceném Duchu svatému bychom si měli na prvním místě plně uvědomit, že právě Duch svatý je tvůrcem a vůdcem celého duchovního života, že bez něho není duchovní život vůbec možný, je jeho dílem.
Ve Starém zákoně byl Ježíš předpovídán a očekáván jako Mesiáš. Je to obrazný název, znamená to: posvěcený Duchem svatým (Iz 61,1; Lk 4,18). Otec poslal svého Syna a seslal na něj Ducha svatého. Z Ducha svatého byl Ježíš počat. Duch svatý jej utvořil v lůně Panny Marie, jak se modlíme v litaniích: „Srdce Ježíšovo, utvořené Duchem svatým v lůně panenské matky.“ Vedl jej po celý život. Hned po Ježíšově početí vnukl jeho matce, aby navštívila Alžbětu, a tu osvítil, že poznala, kdo k ní přišel. A po jeho narození osvítil stařičkého Simeona v Jeruzalémě: „Byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý.“ A tak Ježíšův život pokračoval.
Od Ducha svatého byl veden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla (Mt 4,1). Skrze Ducha svatého podstoupil své utrpení. „Skrze věčného Ducha sám sebe přinesl Bohu jako oběť bez poskvrny“ (Žid 9,14) a také jeho vzkříšení se událo - skrze Ducha svatého: „Když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelné tělo svým Duchem, který sídlí ve vás“ (Řím 8,11).
Ideální vzor duchovního života je po Pánu Ježíši Panna Maria, a to z toho důvodu, že i její život byl od začátku až do konce pod vlivem Ducha svatého. Anděl jí při zvěstování praví: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní“ (Lk 1,35). Duch svatý nezačal v ní působit až při Ježíšově početí, ale již při jejím neposkvrněném početí, a učinil ji milostiplnou, aby byla důstojnou matkou Božího Syna. A potom ji provázel po celý život vedle jejího Syna, stala se Synovou společnicí při díle vykoupení a Matkou církve, kterou on založil.
Panna Maria jako jediná z lidí, podobně jako Pán Ježíš, vždy odpověděla správně na každé vnuknutí Ducha svatého, takže ji proto sv. Efrém nazval „harfou Ducha svatého“. Pán Ježíš si vyvolil napřed dvanáct apoštolů a poslal je hlásat Boží království a uzdravovat (Lk 6,13; 9,11nn). Potom poslal ještě jiných dvaašedesát učedníků. Když se vrátili a radostně vyprávěli, jak se jim i zlí duchové v jeho jménu podrobují, zajásal v Duchu svatém a řekl: „Až vás budou předvádět do synagog na soud, před úřady a vrchnosti, nedělejte si starosti, jak a čím byste se hájili nebo co byste měli říci. Duch svatý je ten nejvzácnější dar, který Ježíš zasloužil svým utrpením a svou smrtí a který slíbil apoštolům a celé církvi.“
Už sv. Jan Křtitel řekl o Ježíši, že bude křtít „Duchem svatým a ohněm“ (Lk 3,16). Ježíš slíbil Ducha jako Otcův dar. „Jestliže vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí“ (Lk 11,13).
Ale zvláště o něm mluvil před svým utrpením, když se dojemně loučil s apoštoly při poslední večeři. „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy“ (Jan 14,15n). „Toto jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. Ale Přímluvce Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já“ (v. 25n).
Duch svatý v životě věřících a v církvi
„Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí“ (Jan 16,12-14).
O Duchu svatém jako daru mluvil také sv. Petr v den letnic: „Obraťte se! A nakonec, jako nejdůležitější, před svým nanebevstoupením je odkázal na Ducha svatého: „Předtím dal svým vyvoleným apoštolům příkaz skrze Ducha svatého“ (Sk 1,2). To si apoštolové dobře vštípili do paměti. Skutky apoštolů a jejich listy vlastně vypravují jen o tom, jak Duch svatý působil skrze ně a skrze ty, kteří jejich prostřednictvím uvěřili. Znovu a znovu se k němu vracejí, ve všem vidí Ducha svatého a spoléhají na něho. Nejvíce o něm mluví sv. Pavel. Pro něho platí: „Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho“ (Řím 8,9). „Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží děti“ (v. 14). „Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (tamtéž 5,5).
Je zajímavé pozorovat, čeho si apoštolové a první křesťané u člověka nejvíce vážili. Třebas při volbě jáhnů řekli: „Vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plni Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme … Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého“ (Sk 6,1-5).
Církev je Kristovo tělo (Kol 1,18.24) a Duch svatý je duší tohoto těla. Jako je tělo bez duše mrtvé, tak i církev by byla mrtvá bez Ducha svatého. „Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život“ (Jan 6,63). Duch svatý církev oživuje. On je „Pán a dárce života“ (Krédo).
Hlavní rozdíl mezi lidmi je, má-li kdo Ducha svatého nebo ne, jinými slovy: je-li v milosti posvěcující. Jinak je před Bohem „tělo“, mrtvé. Duch svatý řídí celou církev. Jsou různé dary, ale všechny pocházejí od jednoho Ducha, je jedno tělo, ale má různé údy a ty mají různé úkoly, ale vše rozděluje Duch, jak píše sv. Pavel v listě Korinťanům, všem dává své milosti.
Odkud přichází síla Ducha svatého a co znamená být naplněn Duchem svatým? Je to dar Boží přítomnosti, která osvobozuje z otroctví hříchu a vede k Boží svobodě. Duch svatý učí modlitbě a spojuje s Bohem v lásce až k nejvyššímu spojení. „Duch sám nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak se máme vhodně modlit. A tu Duch sám se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit“ (Řím 8,26).
Symbolika Ducha svatého
Symboly Ducha svatého zahrnují vodu (nové zrození), pomazání olejem (charisma, biřmování), oheň (proměna skutky Ducha), oblaky a světlo (Boží zjevování), pečeť (vtisknutí Božího sladění), ruku a prst (působení a síla, prst Boží). Holubice symbolizuje seslání Ducha na Ježíše při křtu a zůstání Ducha ve věřících.
Učení církve zdůrazňuje, že Duch svatý je skutečná osoba Boží Trojice, jedné podstaty s Otcem i Synem. Působí od počátku až do naplnění Božího plánu spasení a byl zjeven jako osoba při vtělení Syna a jeho vykoupení.
Praktické následování Ducha svatého
Křest a biřmování dávají milost Ducha svatého, která vede k věřícímu životu. Duch svatý vede církev jako celek i každého jednotlivce. V praxi to znamená, že je vhodné modlit se: „Přijď, Duchu svatý, naplň mě a mou rodinu.“ Prosme o jeho světlo a sílu v dnešních duchovních zmatcích.
V rámci duchovní formace mohou děti i dospělí rozvíjet vztah s Duchem svatým prostřednictvím modliteb, žehnání a sdílení víry. V zahrnutých odkazech a materiálech najdou inspiraci k poznání Ducha prostřednictvím dětských příběhů, otázky a odpovědi, chvaly a další vhodné aktivity.
Celé poslání Ducha svatého se naplňuje v církvi, Kristově těle a chrámu Ducha svatého. Toto společné poslání spojuje věřící k společenství s Otcem a Synem v Duchu svatém: Duch připravuje lidi, předchází je svou milostí, aby je přitahoval ke Kristu a otevíral jejich srdce k víře.
Ty, kdo mají Ducha svatého, jsou vedeni k Slovu, tedy k Synu; a Syn je představuje Otci a Otec jim uděluje neporušitelnost. Věřit v Ducha svatého tedy znamená vyznávat, že Duch svatý je jedna z Osob Nejsvětější Trojice, jedné podstaty s Otcem i Synem, a zároveň že je zjevován a oslavljován spolu s Otcem a Synem.