Původně gotický kostel je poprvé zmiňován v r. 1353. Při opravě po požáru v roce 1764 byl kostel rozšířen a přestavěn do současné pozdně barokní podoby. Jednolodní chrám s polygonálním ustoupeným presbyteriem a průčelní věží s barokní bání. V průčelí figurální náhrobníky Václava a Půty z Ludanic.
Dominantou obce Rokytnice, která leží 5 km severozápadně od Přerova, je vedle zámku také kostel sv. Jakuba Většího. Kostel je vysokou jednolodní stavbou s polygonálně ustoupeným presbyteriem. Na západní průčelí navazuje ustoupená mohutná vysoká kostelní věž, završená zvonovým patrem a barokní bání s lucernou. Ke vstupu vede mohutné schodiště.
Vstup do kostela zdobí sochy sv. Pavlíny a sv. Rozalie. O osudech nejstarších církevních staveb v Rokytnici toho příliš nevíme, ale už v roce 1353 je zdejší kostel poprvé zmiňován v historických pramenech. Za iniciátora stavby lze považovat jednoho z prvních známých šlechtických majitelů Rokytnice - vladyku Heřmana. Podrobnosti o podobě tehdejšího chrámu však čas skryl. Přesto máme na starý rokytnický kostel dodnes viditelnou památku. A vlastně, hned dvě. Přímo u vchodu do současného kostela jsou zazděny náhrobní kameny pánů Václava a Půty z Ludanic.
V roce 1437 se tento rod stal majitelem panství rokytnického a vlastnil jej nejdéle ze všech držitelů až do roku 1574. Právě Václav a Půta byli posledními vládci panství mužského pohlaví. Vraťme se ovšem do historie kostela. V roce 1764 chrám vyhořel a obec i vrchnost musely přistoupit ke stavbě chrámu v současné barokní podobě. Vznikla vysoká jednolodní stavba s polygonálně ustoupeným presbyterářem. V průčelí je dominantou stavby mohutná, vysoká kostelní věž, završená barokní bání s lucernou. Ke vstupu vede mohutné schodiště.
V první polovině 19. století se v Rokytnici objevují výrazné osobnosti kněží rokytnické farnosti. Pozoruhodný osud měl však zejména jeden ze zdejších farářů, jehož příběh vyšel na světlo teprve nedávno, na základě spisu, který byl zapomenut na americké ambasádě. Tou osobností je kněz František Petrů, který nastoupil na zdejší faru ve válečném roce 1943. Rodák ze Slopného u Vizovic byl vysvěcen v roce 1935 a nejprve působil v Kokorách.
Až do roku 1949 bylo jeho působení bezproblémové, jenže v osudném roce se provinil proti státu. Tak alespoň klasifikovaly úřady přečtení pastýřských listů, v nichž čeští biskupové ochraňovali svobodu víry. Okamžitě byl vyslýchán a hrozil mu rok vězení. Místní věřící se však shromáždili před farou a rozhodli se svého kněze bránit. Veřejná bezpečnost se zalekla srocení a tak nechali kněze na pokoji a spokojili se jen se sepsáním protokolu.
V červenci 1949 však František Petrů přečetl na žádost farníků další dva pastýřské listy a místní komunisté jej okamžitě udali. Přitížil si ještě kázáním proti civilním sňatkům, byl obviněn z velezrádného chování a zatčen. Pozoruhodné je, že podpisovou akci za jeho propuštění organizoval dokonce i jeden ze členů místního výboru KSČ Florian Potůček. Nebylo to však nic platné. Ve vykonstruovaném monstrprocesu bylo v roce 1950 odsouzeno celkem 20 obyvatel z okolí k vysokým trestům. Pana farář dostal nejvíce - 15 let.
Nejprve seděl na Mírově, později byl převeden do Leopoldova. V roce 1960 byl propuštěn na základě amnestie. Po propuštění pracoval František ve stavebnictví ve Zlíně. Nakonec mu úřady vrátily i tehdy nezbytný státní souhlas, a stal se opět duchovním správcem. Nejprve ve farnosti Bánov, později v Březnici u Zlína.
Jednolodní kostel s užším, polygonálně uzavřeným presbyterářem na východě a s věží, předsazenou západnímu průčelí, je dominantou v centru Rokytnice. Severně je k presbytáři přistavěna obdélná sakristie s oratoří v patře. Loď je ze severu a z jihu osvětlena dvěma řadami obdélných, segmentově zaklenutých oken. V polygonu presbytáře jsou vedle oken se segmentovým záklenkem uplatněna rovněž okna kruhového tvaru.
Kostel je zastřešen sedlovou střechou, nad závěrem zvalbenou. Krov je vazníkový; je tvořený ležatou stolicí se středními podpěrami. Sakristie je postavena na obdélném půdorysu, je zastřešena valbovou střechou. Hranolová věž je představěna západnímu průčelí, zde je umístěn hlavní vstup do kostela, který je rámovaný pískovcovým portálem, završeným odstíněnou římsou, zdobenou po stranách koulemi. Po stranách portálu jsou umístěny dva pískovcové náhrobky Václava a Púty z Ludanic. Věž je osvětlena obdélnými okny, okna jsou v posledním patře věže uzavřena půlkruhovým záklenkem. Korunní římsa věže je profilovaná, průběžná, vzepjatá v místě osazených věžních hodin. Věž je kryta cibulovou střechou, vrcholící sanktusníkem s makovicí a křížkem.
Její historicko-architektonické dědictví doplňují náhrobky Vládci Václav a Půta z Ludanic, které byly při přestavbě zabudovány po stranách hlavního vchodu a svědčí o hluboké vazbě kostela na místní šlechtické rody.
Významná místa a kontext v obci
- Dominantou Rokytnice je kostel sv. Jakuba Většího stojící vedle zámku.
- Věž s barokní bání a lucernou tvoří výrazný vertikální prvek vůči návsi.
- Historie farnosti jsou propojeny s osudy regionálních rodů a politických změn v 20. století.
- Rokytnice byla i důležitou zastávkou na komunikacích Hané od středověku.
V současnosti kostel reprezentuje typ jednolodní stavby s polygonálním presbyteriem a západní věží, která dominuje výšce celé sakrální stavby. Charakteristické prvky zahrnují pískovcový portál s římsou, náhrobky z Ludanic a kruhová okna, která doplňují světlost chrámu.
Fotografické a vizuální poznámky o kostelu a jeho okolí
Podrobnosti o světcích a historických osobnostech souvisejících s kostelní svatyní vytvářejí bohatý kontext pro poutníky i badatele.
Obecní dění a náboženské akce se zde pravidelně prolínají s historickými památkami a umožňují návštěvníkům poznávat místní tradice i architekturu.
Stručný přehled architektonických prvků
- Jednolodní prostor s polygonálním ustoupeným presbyteriem.
- Západní věž s barokní bání a lucernou.
- Portál z pískovce rámovaný římsou; po stranách náhrobky Václava a Půty z Ludanic.
- Okna: dvě řady obdélných segmentově zaklenutých oken a kruhová okna v presbyteriu.
- Sakristie s oratoří, půdorys obdélný a střecha valbová.
Historie farářů a jejich osudy v 20. století ukazují na propojení duchovního života s politickými otřesy. František Petrů, jeden z významných farářů, prošel konflikty s vládními orgány během roku 1943-1950 a jeho příběh byl odhalen díky materiálům uloženým mimo domovskou zemi.