Chrám sv. Mikuláše, nejslavnější barokní chrám Prahy, stojí spolu s bývalým jezuitským profesním domem uprostřed Malostranského náměstí. Na jeho místě stál až do roku 1743 gotický farní kostel, vysvěcený pražským biskupem Tobiášem roku 1283, a v sousedství románská rotunda sv. Václava, postavená jako připomínka zázraku při převozu Václavova těla ze Staré Boleslavi na Pražský hrad. Profesní dům, vystavěný v letech 1672 až 1687, připravil ideální optickou podnož pro vznik budoucího chrámového dvojvěží.
Daní za zboření dvanácti domů byla ztráta rotundy sv. Václava a staré školy; hřbitovy také zmizely. Dnes je v někdejší jezuitské koleji sídlo Matematicko-fyzikální fakulty UK.
Dnešní chrám patří k nejcennějším stavbám baroka na sever od Alp a jeho podoba vznikala v průběhu přibližně sto let vlivem tří spřízněných generací velkých barokních architektů - otce, syna a zeť: Kryštofa Dientzenhofera, Kiliána Ignáce Dientzenhofera a Anselma Luraga.
Po počátečních plánech Giovanni Domenico Orsiho a položení základního kamene vznikla kaple nalevo zasvěcená sv. Barboře, která měla sloužit jako právě dokončená bohoslužebná kaple. Původně šlo o uzavřený prostor oválného půdorysu s renesančními prvky, avšak rozhodující proměny přišly po roce 1702.
Nové plány směřovaly k složité geometrické soustavě vzájemně se prostupujících válců s centrální kopulí nad křížením lodí; mohutný sálový prostor s bočními kaplemi a zvlněnou klenbou založenou na systému protínajících se elipsoidů vybudoval Kryštof Dientzenhofer v letech 1704-1711. Pilíře mezi arkádami a širokými lodními prostory měly ještě zdůraznit dynamiku stavby.
V letech 1737-1752, podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera, vzniklo kněžiště s kopulí a měděnou střešní krytinou. Kostel byl posvěcen a výzdoba se dokončovala ještě dvacet let. Po zrušení jezuitů papežem Klimentaem XIV. stal se v roce 1775 hlavním farním kostelem Malé Strany.
Kopule má průměr 20 m a vnitřní výška do vrcholu lucerny činí téměř 57 m, což představuje nejvyšší pražský interiér; zvonice a kopule jsou stejně vysoké, 79 m. Stavbu zvonice, dokončenou po Dientzenhoferově smrti Anselmolem Luragem v letech 1751-1756, patřila městu. Pod chrámem byla vybudována rozsáhlá krypta s valenými klenbami, využívající svažitý terén.
Chrámové průčelí, dokončené roku 1710, rozvolňuje střídavé konkávní a konvexní tvary; jejich dynamiku podtrhuje trojice štítů s nadživotní sochou sv. Mikuláše od Jana Bedřicha Kohla a monogramem IHS s křížem. Hlavní průčelí je považováno za nejčistší ukázku římského baroka v Praze. Tři velké vstupy doplňují polokruhová nástupní schodiště.
Interiér ukazuje mistrovství Kiliána Ignáce Dientzenhofera: světlo hraje v prostoru, loď je prozdušněná, pod kopulí však zraje šero a dominuje tambur kopule. Návštěvníky ohromí bohatá štuková výzdoba a malířská díla.
U umělecké výzdoby se podílili významní mistři: Jan Bedřich Kohl, Ignác Raab, František Xaver Palka, Karel Škréta a další. Pod kopulí jsou čtyři nadživotní sochy východních církevních učitelů a na hlavním oltáři zaujme měděná socha sv. Mikuláše. Fresky v kopuli zobrazují nebeský prostor s Kristem a Bohem Otcem spolu se svatými, a nad kruchtou je zobrazení Hold andělů Nejsvětější Trojice od Josefa Hagera.
Na emporách visí cyklus deseti obrazů s motivem Kristova utrpení od Karla Škréty ( let 1673-1674 ), původně určený pro Profesní dům. Na levém bočním oltáři pod kopulí je kopie gotické sošky Panny Marie Foyenské; milostná vloha Mater Gratiarum pochází z Belgie (1629). Obraz sv. Anny z 70. let 17. století a pozdně gotická cínová křtitelnice z 60. let 15. století byly také převedeny z dřívějšího kostela.
Hlavní varhany z let 1745-1747 měly přes 4000 píšťal a dosahovaly až šest metrů; na tyto varhany hrával Mozart během pobytu v Praze. Stavebně i umělecky chrám představuje vrcholné období pražského baroka a spolu s přilehlými budovami formoval urbanistickou tvář Malé Strany.
V druhé polovině 17. a počátkem 18. století byl klášter barokně upravován; po roce 1706 vznikaly nové klášterní budovy a v roce 1724 Dientzerhofer doporučil starý kostel zbourat a vystavět nový. Kostel sv. Mikuláše se jako unikátní architektonický celek stal vrcholným dílem pražské sakrální architektury.
V roce 1920 přešel kostel do správy Církve československé husitské, která jej spravuje dodnes a touha zní, aby se navrátil k původnímu účelu. Jakmile si měšťané Starého Města vybudovali tento chrám, odrážel jejich nezávislost a duchovní svobodu.
Interiér chrámu vyzdobily bohaté štukatury a malby; vnitřek je protkán světlem procházejícím skrz lukrélní okna a lucernu, která se rozsvěcuje v bohaté polychromii nástěnných maleb a soch.
Novější urbanistické úpravy a přístavby z posledních století zahrnují doplnění východního nároží a kašnu s delfíny roku 1906, které doplňuje niku se sochou sv. Mikuláše. V textu se dále zmiňují i další významné pražské památky a místa spojená s židovskou čtvrti Josefov a s dějinami Kafky, jejichž spojení s Prahou zasahuje hluboko do kulturní identity města.
- Časové milníky stavby: počátek 17. století - založení kaple sv. Barboře; 1702 změna koncepce; 1704-1711 výstavba hlavního sálu; 1737-1752 kněžiště s kopulí; 1751-1756 dokončení zvonice; 1775 vyhlášení za hlavní farní kostel Malé Strany.
- Architektura: Kryštof Dientzenhofer a Kilián Ignác Dientzenhofer - společné dílo; Anselmo Lurago - dokončení zvonice; románská a gotická předchůdná staletí; centrální kopule a elipsové klenby.
- Umělecká výzdoba: sochy Kohla, Platzera, malby Palka a Škréty; varhany Thomase Schwarze; fresky a oltářní obrazy v kaplích; kopule s výmalbou a iluminací.
- Současný status: bývalé jezuitské kolégium dnes Univerzita Karlova; od roku 1920 správa husitská; význam pro kulturní a sakrální identitu Prahy.
Uvnitř kostela sv. Mikuláše: Vizuální prohlídka nejkrásnějšího barokního kostela Prahy | The Planet V [4K]
Historie a kontext kolem Staroměstského náměstí a souvisejících památek
Staroměstské náměstí je nejstarší a nejvýznamnější pražské náměstí; formovalo se od 10. století jako tržiště na křižovatce evropských obchodních cest. V roce 1338 se městsi pro radnici stala větší budova a roku 1364 k ní byla přistavěna věž; orloj byl umístěn na jižní straně v roce 1410.
Na severozápadním konci náměstí stojí Kostel sv. Mikuláše a ulice Pařížská a náměstí Franze Kafky. Josefov, dříve židovské město, formovalo kulturní a architektonickou scénu Prahy až do 19. století; židovské památky, včetně synagogy a pomníku Franze Kafky, dodávají Starému Městu zvláštní rytmus.
Franz Kafka, slavný německy píšící spisovatel, se narodil v bývalém benediktinském klášteře u kostela sv. Mikuláše a část života prožil na Starém Městě. Jeho rodina bydlela v domě U Minuty a Celetné ulici; v Praze se stýkal s tehdejší elitou spisovatelů a získal první literární cenu v roce 1915.
Na Staroměstském náměstí lze navštívit historickou radnici s věží, orloj a další památky; kostel sv. Mikuláše tvoří důležitou součást kulturního dědictví a architekturou připomíná bohatou barokní tradici města.