Světý Václav a Karel Škréta: lunetový cyklus, restaurace a historie v Olomouci

Sv. Dva restaurované obrazy Karla Škréty ze Svatováclavského cyklu se po mnoha letech potkaly v Obrazárně Arcidiecézního muzea Olomouc. Poslední možnost vidět je oba pohromadě je o tomto víkendu, protože po neděli se obraz "Sv. Václav lisuje mešní víno, peče hostie a okopává vinici" stěhuje zpět do soukromé sbírky mimo dosah veřejnosti. Soubor, který vznikl pro ambit kláštera bosých augustiniánů v Praze na Zderaze, byl po zrušení konventu v době josefinských reforem rozprodán a do dnešních dnů se z něj zachovalo pouze osm obrazů. Dvě malby se na tři měsíce opět setkaly v Arcidiecézním muzeu a vytvořily malou expozici s dokumentací restaurátorských prací na obou obrazech, provedených v letech 2021 a 2024 ak. mal. Šárkou a Petrem Bergerovými. Doplňuje je oslavný spis k poctě sv. Václava.

Svatováclavský cyklus, přestože vznikal s menší či větším podílem Škrétových dílenských spolupracovníků, náleží k významným památkám české barokní malby, charakteristické výrazným akcentem zemského patriotismu. Původně románský kostelík sv. Václava na Zderaze stával na svém místě ještě dávno před vznikem Nového Města pražského. Dnes si jen těžko představíme, že stával stejně jako i celé jeho okolí na Břežské skále, která místy dosahovala až 20 m. Kostel je jednolodní gotickou stavbou, která vznikla přestavbou původního románského kostelíka z let 1170 až 1181 v polovině 14. století.

Roku 1626 tak zde stála rozsáhlá klášterní budova. Roku 1673 vyhledal zdi zdejšího kláštera známý malíř Karel Škréta, který zde nalezl útočiště - 2. září totiž v Rytířské ulici v Praze zabil v souboji svého soka, nizozemského malíře Ondřeje Oktavia Piera. Za zdmi kláštera se Škréta ukrýval rok a vytvořil zde známý 32dílný cyklus obrazů s tématem svatováclavské legendy. Z poloviny 18. století pocházejí malby Josefa Hagera. Roku 1785 byl kostel i s klášterem augustiniánů zrušen a stal se vojenským skladištěm. Škrétovy obrazy se částečně ztratily, částečně se dostaly do galerie do Drážďan. Klášter sloužil od roku 1809 jako Svatováclavská trestnice a kostel sv. Václava tedy sloužil jako kostel vězeňský. Kvůli špatným hygienickým podmínkám a vysoké úmrtnosti vězňů byla roku 1889 věznice zrušena a později zbořena. Roku 1827 byl kostel znovu vysvěcen a novogoticky přestavěn.

Jiţ potřetí se společně vydáme po stopách našeho nejvýznamnějšího raně barokního malíře Karla Škréty. Stěžejní pro formování jeho stylu byl desetiletý zahraniční pobyt v Německu, Švýcarsku a především v Itálii, kde se seznámil s těmi nejvýznačnějšími uměleckými centry té doby. Po svém návratu roku 1638 obdržel rozsáhlou a prestižní zakázku, kterou byl Svatováclavský cyklus pro klášter bosých augustiniánů na Zderaze. Z celkového počtu 32 lunet se jich dochovalo jen osm. Narození sv. Václava je prvním výjevem cyklu a otevírá celou sérii.

Scéna se odvíjí od právě narozeného miminka, které Škréta vložil do rukou porodní báby. Plátnu dominuje omdlévající matka Drahomíra, jíž křísí dvě služky pomocí vonných solí. K dítěti pak přistupuje žehnající sv. Ludmila. Kontrast mezi oběma ženami může být vnímán jako konflikt mezi pohanstvím a křesťanskou vírou. Obraz z roku 1640 nese charakteristické rysy Škrétova stylu. Epickou šíři i dramatickou soustředěnost, monumentální patos a vznešenost stejně jako narativní detaily i psychologickou charakteristiku jednotlivých lidských typů. Půvabné momenty díla, jenž stojí na počátku barokní malby v Čechách, přiblíží kurátorka Marcela Vondráčková.

Marcela Vondráčková je kurátorkou Sbírky starého umění. Vystudovala obor Dějiny umění na Filozofické fakultě UK v Praze (1996), kde absolvovala i doktorské studium (2005). Specializuje se na malířství 17. a 18. století v Čechách, podílela se kurátorsky i autorsky na řadě výstavních projektů NG. Poslední letošní díl seriálu Národní galerie nikdy nezavírá uvidíte opět v neděli 16. prosince.

Historie cyklu a jeho význam

Sv. Václav a jeho legendární výjevy patří k nejvýznamnějším památkám české barokní malby. Cyklus vznikl pro ambity kláštera bosých augustiniánů na Zderaze a v důsledku josefinských reforem byl část obrazů ztracena či rozprodána. Dvě z nich se v Olomouci po letech znovu setkaly a doprovodily je restaurátorské dokumentace z let 2021 a 2024. Tyto restaurování prováděli ak. mal. Šárka a Petr Bergerovi.

Narození sv. Václava, první výjev cyklu, otevírá celou sérii. Scéna kombinuje žehnání Ludmily s působením mateřského okamžiku a symbolikou křesťanství versus pohanství. Obraz z roku 1640 v sobě nese typické rysy Škrétova stylu-epickou šíři, dramatickou soustředěnost, monumentální patos a důraz na narativní detaily a psychologii postav.

Historie kostela sv. Václava na Zderaze zahrnuje jeho románský původ z konce 12. století, gotické úpravy a pozdější zničení či změny v souvislosti s josefinskými reformami. Klášter sloužil jako Svatováclavská trestnice a kostel vězeňský až do zrušení vězení v roce 1889. Po rekonstrukci kostela byl znovu vysvěcen a přestavěn v 19. století.

Autorský a kurátorský kontext

Marcela Vondráčková působí jako kurátorka Sbírky starého umění a specializuje se na malířství 17. a 18. století v Čechách. Její role zahrnuje mimo jiné kurátorskou i autorskou spolupráci na výstavních projektech Národní galerie. Informace o autorovi, dílně a kontextu cyklu doplňují historické poznámky a restaurátorská dokumentace.

Tipy na návštěvu

• V Olomouci je možné zhlédnout vybrané lunety ze Svatováclavského cyklu a doprovodnou dokumentaci restaurátorských prací z let 2021 a 2024.
• Poslední příležitost poznat oba obrazy pohromadě je tento víkend; po neděli bude obraz Sv. Václav lisuje mešní víno, peče hostie a okopává vinici přesunut do soukromé sbírky.
• Odborný kontext a popisy děl poskytuje kurátorka Marcela Vondráčková.

Již potřetí tedy připomínáme výjimečnost raně barokního malířství Karla Škréty a jeho družiny, která se vyznačuje hlubokým citem pro historické a náboženské téma, stejně jako pro inovace v kresbě a kompozici. W

tags: #kostel #svateho #vaclava #karel #skreta #lunetovy