Na rozhraní dnešních ulic Smetanova nábřeží a Na Zábradlí stojí románský kostel sv. Jana Křtitele, který zde stával do roku 1896.
Počátky této stavby nejsou známy a první písemná zpráva pochází až z roku 1320, kdy je kostel zmíněný v souvislosti s osobou faráře Jana jako farní objekt.
Okolo kostela se nalézal nevelký hřbitov spolu s farou (čp. 204) a farní školou (čp. 206).
Za josefínských reforem byl kostel roku 1784 zrušen a roku 1789 prodán do soukromých rukou; nedlouho poté byl přestavěn na obytný dům podle plánu Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho.
V roce 1896 byl celý objekt zbořen a nahrazen stávajícím bytovým domem.
Nejstarší románská část kostela byla rekonstruována jako centrála s kvadratickou lodí, k níž se na straně východní, severní a jižní připojovaly půlkruhové apsidy; na západní straně byla ve vrcholném středověku přistavěna rozměrná obdélná loď.
Počátky ani zakladatel této stavby nejsou známé; předpokládá se, že kostel vznikl při dvorci jako vlastnická svatyně vysoce postavené osoby nedaleko Vltavského přechodu.
Nové světlo do stavu našich znalostí přinesl archeologický výzkum v roce 2001 vyvolaný stavebními úpravami domu.
Velice mělce pod cihlovou podlahou sklepa se nalézaly početné zděné konstrukce s hroby, které po bližším ohledání umožnily ztotožnit je se zaniklým kostelem.
Zásadním poznatkem výzkumu bylo zjištění starší sakrální stavby, která předcházela známé románské stavbě; zachovány zůstaly z ní zbytky apsidy a jižní obvodové stěny z opuky.
Svou stavební formou šlo o prostou jednolodní stavbu; její vznik se teoreticky klade na přelom 11. a 12. století.
Nejspíše po polovině 12. století byl starší kostel nahrazen centrálou z opukových kvádříků, ke které byla na západní straně později připojena pravoúhlá stavba neznámého účelu.
Důležitou součástí areálu byl i hřbitov, dokumentovaný početnými hroby umístěnými jak v interiéru stavby, tak po jejím obvodu.
Kostel založil spolu s piaristickou kolejí František z Dietrichsteina v roce 1631 ve spolupráci s tehdejšími nároky na duchovní správu; stavba je doložena o čtyři roky později, zřejmě dle projektu architekta Andrease Erny.
Stavba však byla několikrát zdlouhavá a v roce 1666 mělo údajně dojít ke zboření kostela; dostavěn byl až roku 1672 a o sedm let později vysvěcen.
Drobné stavební úpravy a dostavba věže probíhaly až do konce 80. let 17. století; počátkem následujícího století byla upravena okna a postavena boční pohřební kaple.
V letech 1757-1760 prošel interiér kostela zásadními úpravami; nejvzácnějším dílem je vnitřní výmalba od Franze Antona Maulbertsche z roku 1759.
Stěny byly pokryty iluzivními architektonickými články s rostlinnými motivy a klenbu zdobily výjevy ze života sv. Jana Křtitele, včetně jeho narození až po Stětí.
Kostel sv. Jana Křtitele má vnitřní výzdobu, kde střední oválné pole freskou Triumfu Nejsvětější Trojice dominuje, a nad kněžištěm se nachází oslavy Kristova předchůdce.
Centrum výmalby tedy představuje střední oválné obrazové pole s freskou Triumfu Nejsvětější Trojice.
Podobně jako v Tuklatech a Ratenicích, i zde lze v závěrečných obdobích gotiky pozorovat architektonické a stavební změny, ale nejvýznamnější částí zůstává propojení sakrální architektury a bohaté výzdoby interiéru.
V další historické vrstvě stojí, že kostel založila vyšehradská kapitula a byl spojen s panstvím, které se rozvinulo na klíčových místech a šlechtických rodů, a to v podstatě do husitských válek.
V poslední čtvrtině 15. století došlo k pozdně gotické úpravě kostela, při níž vznikly zachovalé krovy lodi a presbytáře, a v první polovině 18. století pak proběhla nákladná barokní přestavba, která spočívala v úpravě lodi a stavbě hudební kruchty.
Pořízen byl také nový mobiliář; v prostoru kruchty se nachází vadná, avšak cenná součást výbavy.
Roku 1873 byla původní střecha viklána bleskem a nahrazena provizorním zastřešením; rekonstrukce z roku 1894 ukončila stavební vývoj a připravila prostor pro pozdější demolici.
V únoru 1903 bylo zahájeno rozhodnutí o demolici přístavku a pochopitelně o rekonstrukci, avšak vývoj v 20. století vedl k odkladu a nakonec ke záměru o zachování historických článků muzea.
V 20. století se objevily záměry, že by rekonstrukce mohla být ohrožena ze strany politických rozhodnutí, takže se uvažovalo o prezentaci pouze středověkých krovů a vypracování studií pro alternativní řešení.
Naštěstí došlo k odvrácení rizik a byl zahájen nový projekt restaurace a následného muzea, který měl zajistit zachování a prezentaci zachovalých architektonických článků a kleneb.
V současnosti zpracovávaný projekt dostavby muzea počítá s rekonstrukcí kostela a osazením všech dochovaných prvků, a většina vyobrazení vychází z bakalářské práce Veroniky Vichrové.
Stavba a architektura současného objektu
Novější dokumentace ukazuje, že trojlodní kostel byl zasazen do terénu a západní průčelí tvoří hranolová věž spolu s válcovou schodišťovou věží, přičemž střední loď je vyšší než boční.
Hlavní loď má sedlovou střechu a presbytář s valbovou střechou; interiér je členěn románskými a gotickými prvky, přičemž nad sakristiem a kaplí jsou umístěny otevřené oratoře.
Loď je vybavena kruchtou s kamenným znakem Měnických z Červeněvsi a s bohatou dekorací včetně pilastrů a římsových hlavic.
Volně stojící farní budova navazuje na areál komplexně; kaple a ostatní součásti areálu jsou doplněny o zázemí hospodářských budov a hřbitov.
Interiér kostela zahrnuje hlavní barokní oltář se sochami sv. Václava a sv. Ludmily z roku 1726 od Jana Jiřího Šlanzovského; kruchta a varhany pocházejí z 18. století a za poslední roky prošly restaurací.
Navíc se dochovaly fragmenty nástěnných maleb a další kulturní prvky, které odrážejí kontinuitu farního života až do současnosti ve spojení s Úvaly v Jílovském vikariátu.
Současný význam a zápis
Kostel Narození sv. Jana Křtitele je zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 19166/2-867; zajišťuje tak kontinuitu historického dědictví pro region.
Podrobné prameny a literaturu uvádí například Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Českobrodském a další odborné práce zabývající se Tuklaty a Ratenicemi.
Obnova Kristovy církve | Nyní to víte
Další historické analogie a inspirace
Interiérové a exteriérové rysy připomínají některé renesanční i barokní stavby v regionu a odrážejí širší vývoj středních Čech ve vrcholném baroku;
Podobnou dynamiku prostoru a architektury lze sledovat i u dalších významných sakrálních staveb a jejich vlivu na místní kulturu a památkovou péči.
Domov a krajina
Radomyšl, zhruba 7 kilometrů severně od Strakonic, ukazuje archetypální charakter vrcholného baroka a má své vlastní významné kostelní skvosty, které ilustrují kontinuitu katolické kultury v regionu.
Současný projekt muzea a rekonstrukce kostela usilují o zachování a prezentaci všech dochovaných prvků tak, aby byly respektovány historické vrstvy a aby byla zajistěna jejich trvalá dostupnost pro veřejnost.