Dominikánské náměstí v Brně je místem bohaté paměti, kterou na sebe vzal kostel sv. Michala Archanděla. Příběh kostela odráží proměny Brna i osudy dominikánského řádu, jehož činnost byla na dlouhé roky spjata s tímto klášterem a jeho chrámem. Dějiny kostela sv. Michala jsou od 13. století spjaty s dominikánským klášterem, v jehož zdech mimo jiné také zasedal moravský zemský sněm. Kostel byl tedy svědkem mnoha událostí, které určily běh dějin naší země.
Rané období a přestavby do raně barokního hávu
Kostel sv. Michala stojí na místě starého románského kostelíku, který byl pravděpodobně rotundou a byl obklopen hřbitovem. Od roku 1228 byl však už filiálním kostelem kostela sv. Petra na Petrově. Po příchodu dominikánů do Brna v letech 1228-1229 jim kostel věnoval markrabě Přemysl. Dominikáni jej postupně opravil a rozšířil; hřbitov při kostele byl zrušen. Ke kostelu byla přistavěna křížová chodba, jejíž některé stavební prvky byly objeveny při rekonstrukci v letech 1902 a 1908. V té době byl kostel ještě orientován kněžištěm na východ.
V polovině 14. století došlo k přestavbě románského kostela na gotický, do roku 1350 byly postaveny i obytné a hospodářské budovy kláštera (dnes Dominikánská ulice č. 2). V roce 1439 došlo k přestavbě křížové chodby do dnešní podoby. V 1. polovině 17. století však kostel chátral a upadal pro nedostatek financí na jeho údržbu a roku 1641 se zřítil. S novou stavbou (barokní a s orientací kněžiště a hlavního oltáře na západ) bylo započato až po skončení 30tileté války, a to v letech 1659-1679. Erna. Došlo při tom také k podstatné úpravě klášterních budov, jež skončila v roce 1675.
Barokní proměna a symbolika oltáře
V roce 1784 však císař Josef II. zrušil dominikánský řád a nařídil, aby objekt kostela a kláštera byl proměněn na vojenské skladiště. Proti tomu protestovali brněnští obyvatelé a Josef II. jeho záměr v roce 1786 zrušil. Kostel zůstal ve správě kostela na Petrově několika dominikány, kteří se tam uchýlili. Za napoleonských válek (v roce 1805) sloužil kostel jako lazaret a vězení. V roce 1808 získala církev pro školské účely kněžského semináře zpět část klášterních budov, do nichž se přestěhovalo z Olomouce 60 bohoslovců a 6 profesorů. V roce 1867 se z objektu odstěhoval zbytek vojenské zásobárny a kostel se stal českým chrámem. V roce 1905 převzal kostel i klášter řád redemptoristů - kongregace sv. Alfonse.
Za bombardování Brna 20. 11. 1944 byl kostel značně poškozen a vyžádal si opravy. Kostel má vchod i z boku z Dominikánské ulice. Tvoří ho malá síň před sakristií. Je v ní umístěn velký kříž s Kristem (památka na misie), malý oltářík (zničený zásahem bomby v roce 1944 a obnovený v roce 1946 sochařem J. Proseckým) s obrazy sv. Terezie Ježíškovy z Lisieux z roku 1897 a sv. Judy Tadeáše. Proti oltáříku je vchod do tzv. lurdské kaple se sochou Panny Marie Lurdské (1858), jež sem (do bývalého Božího hrobu) byla přenesena v roce 1905 z oltáře sv. Průčelí kostela.
Sochařská výzdoba a architektura kněžiště
Čelní průčelí kostela zdobí sochy a terasa se schodištěm. Sochy sv. Cyrila a Metoděje, sv. Ludmily a sv. Václava vytvořil Josef Winterhalder (asi rok 1736), Ondřej Zahner z Olomouce pak sochy sv. Iva, sv. Floriána a sv. Jana Křtitele a dvě další sochy sv. Aloise a sv. Vincence vytvořil Jan Adam Nessmann z Mohuče (1737). Mimo terasu z boku kostela stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1719, údajně jedna z nejkrásnějších soch tohoto světce vůbec. Je snad dílem Josefa Rigy původně pro chrámový hřbitov. Všechny sochy prošly v 60. letech 20. století úpravami.
Celý prostor kněžiště, včetně hlavního oltáře, tvoří důmyslně propracovanou alegorii, kterou můžeme vnímat v několika rovinách. Oltář je propojen s výzdobou celého kněžiště - a právě zde je druhá rovina, horizontální. Po obou bočních stěnách kněžiště jsou rozesety drobné obrazy nesené andílky, na každé straně sedm. Jsou to růžencová tajemství, kterých je patnáct. Tím patnáctým tajemstvím je socha Panny Marie, kterou korunuje Dítě - Ježíš.
Současný statut a duchovní život
Kostel dnes kromě bohoslužeb využívají k setkávání dominikánští terciáři - členové laického sdružení sv. Jakousi výzvou pro manželé je večerní setkání pro manžele. „Jsme jedno a není nám to jedno?“ - duchovní večery pro manžele jsou určeny všem manželům bez ohledu na délku manželství. Jáhen Jan Špilar chce podpořit manžele v umění zastavit se a prožít čas jenom ve dvojici. Většinou se koná první pátek v měsíci od 18.30 do 20.30 hodin v kostele. Okolo sv. Valentinta slavíme každoročně Valentinskou pouť. Záznam z pouti v roce 2021 najdete ZDE, z roku 2022 ZDE.
Historie kostela je však též spojena s nejrůznějšími proměnami města. Dějiny kostela svatého Michala jsou od 13. století spjaty s dominikánským klášterem, v jehož zdech mimo jiné také zasedal moravský zemský sněm. Kostel byl tedy svědkem mnoha událostí, které určily běh dějin naší země. Dnes jej návštěvníci mohou spatřit v raně barokním hávu, jak jej zanechala přestavba ze 17. století, při které došlo k otočení orientace kostela, takže na rozdíl od ostatních kostelů směřuje svým oltářem k západu. Mezi ceněné pamětihodnosti, kterými kostel vyniká, patří barokní oltář a kazatelna od sochaře J. Winterhaldera staršího.
Oltář a ikonografie
Celý oltář a ikonografie kněžiště vytvářejí vícero rovin; v horizontální rovině se nachází rozeseté drobné obrazy - sedmnáct drobných andělů a jeden patnáctý tajemství růžencový v podobě sochy Panny Marie s Ježíškem. Vztah k Dominikánské ulici a paleta soch z roku 1730-1740 podtrhuje slavnostní charakter chrámu. Vstup do chrámu uvozuje dobová barokní terasa s kamennými postavami světců.
Díky bohaté sochařské výzdobě a architektonickým prvkům se kostel stal významným bodem brněnské kulturní identity. Když se v roce 1658-67 uskutečnila rozsáhlá rekonstrukce pod vedením brněnského architekta Jana Křtitele Erny, získal kostel své současné raně barokní vyznění a orientaci oltáře a vstupu na západ.
přednáška Rostislava Šváchy: Chrám sv. Michala a barokní architektura v Olomouci
V osvětové rovině kostel sv. Michala nadále zůstává místem radostných i utrpení spojených s historií Brna. Při napoleonských válkách sloužil jako lazaret a vězení, po válkách se stal místem pro školské účely a sebou nesl proměny spojené s politickými změnami. Tato neklidná, ale velice živá historie se odráží i v jeho současném režimu - bohoslužby, setkání dominikánských terciářů a duchovní programy pro širokou veřejnost.
Umístění a kontakt s městským kontextem
Kostel se nachází vedle Nové radnice v Brně-středu, na Dominikánském náměstí. Průčelí chrámu je orientováno k Rybnému trhu a monumentální dvouvěžový průčelní blok se stal jednou z charakteristik městského panoramatu 18. století. Vstup do chrámu je z Dominikánské ulice a interiér vyznívá jako úchvatné propojení gotických prvků s barokní ikonografií.
Fotografie a literární dědictví
Fotografické veduty, které zaznamenávají brněnské Dominikánské náměstí a kostel sv. Michala, potvrzují význam místa pro městskou identitu. Rozměry a výzdoba kostela se staly motivem mnoha sbírek a popisů, jež zachycují nejen architekturu, ale i duchovní atmosféru, která v něm stále žije. V polovině 20. století prošlo několik soch restauracemi a restaurováním, aby si zachovaly svou historickou hodnotu pro další generace.
Podstatné datumy na historických listech ukazují klíčové momenty: prameny uvádějí, že dominikánský řád byl přerušen v roce 1785 a kostel byl spravován z Petrova. V roce 1808 byl zřízen kněžský seminář a v roce 1850-1900 prošel kostel dalšími úpravami, které vyvrcholily jeho současnou barokní estetiku.
Praktické informace pro návštěvníky
Chcete-li zažít atmosféru kostela sv. Michala, najdete ho na Dominikánském náměstí v Brně. Návštěvníci mohou sledovat bohoslužby a zároveň využívat duchovní programy pro manželské dvojice a rodiny. Kostel nabízí bohaté liturgické a kulturní akce, které propojují historickou identitu s moderním duchovním životem města.
Barokní oltář a kazatelna od J. Winterhaldera staršího zůstávají jedněmi z nejcennějších pamětihodností, které dodávají chrámu atmosféru historické monumentalizace. Oltář je propojen s výzdobou kněžiště, které obsahuje několik rovin výkladu alegorické ikonografie - od Ducha Svatého po anděly a světecké postavy kolem Panny Marie a Ježíška.