Pokud rodiče chtějí, aby jejich dítě bylo pokřtěno, je nutné, aby oni osobně kontaktovali kněze. V našich farnostech jsou obvyklé čtyři přípravy ke křtu, ale vše záleží na individuální dispozici rodičů a na osobní domluvě s knězem. Těchto příprav může být méně nebo i více, opět podle individuální dispozice rodičů, jejich zájmu a vzájemné domluvě. Předpokladem křtu dítěte je totiž víra rodičů. Malé děti je možné křtít jen tehdy, „když se za ně církev zaručí svou vírou“, jak se praví v Křestních obřadech. A tuto víru církve zde před Bohem a společenstvím církve zaručují právě rodiče. Rodiče sami tedy mají mít předpoklady pro to, aby ve víře své dítě vychovali.
Ne vždy však rodiče svou víru žijí do všech důsledků, zejména co se týče přijímání svátostí, proto křest dítěte představuje dobrou příležitost pro prohloubení jejich víry. V případě, že rodiče dítěte nejsou dosud sezdáni, je narození dítěte a jeho křest velmi naléhavou výzvou k tomu, aby rodiče tento dluh dali do pořádku. Dítě má právo, aby se narodilo a bylo vychováváno v úplné rodině. To znamená, že pokud toto rodiče svému dítěti nedopřejí, dopouštějí se na něm nespravedlnosti. Příprava na křest dítěte probíhá formou osobních setkání kněze a rodičů. Místo setkávání je možné buď v rodině dítěte nebo na faře v Kovářově, či v klášteře v Milevsku. Příprava si neklade za cíl doplnit případné chybějící náboženské vzdělání rodičů, na to je počet setkání příliš malý.
Tradičním dnem křtu je zejména neděle, protože je to den Zmrtvýchvstání Pána Ježíše. Proto je nejvhodnější udílet křest zejména v tento den. Protože křest začleňuje do společenství církve, je vhodné ho v našich podmínkách, kde je křtů velmi málo, udílet v průběhu mše svaté, aby společenství věřících bylo u toho, kdy se jejich počet rozrůstá o dalšího křesťana. Pokud se jeví jako vhodnější udílet křest mimo mši svatou, je namístě tak učinit tímto způsobem.
Co se týče kmotra nebo kmotrů, může jím být křesťan, který přijal křest a biřmování a řádně žije z víry, aby byl schopen pomáhat rodičům ve výchově dítěte. Může to být muž nebo žena, nebo dva kmotři a to muž a žena. Pokud by toužil vykonávat kmotrovství nebiřmovaný křesťan, který však žije z víry a chce pro to něco udělat, doplní si biřmování. Řehoř J. Svátost křtu patří mezi tři tzv. iniciační svátosti, tedy svátosti, které uvádějí do křesťanského života. Osvobozují z moci temnot a to tím, že křest odpouští jednak dědičný hřích, tzn. stav viny, se kterým se každý člověk rodí a dále odpouští všechny osobní viny do křtu spáchané (což v případě malého dítěte nepadá v úvahu).
Přivtělují ke Kristově smrti, pohřbu a zmrtvýchvstání a to tím, že křest vtiskuje do duše člověka znamení křesťana, tedy svátostná pečeť, což je určitá kvalita pevně lpící na duši pokřtěného, a toto připodobnění Kristu je nesmazatelné. Křest tedy není možné zrušit. Pokud se někdo nechá tzv. Udělují Ducha adoptivních dětí Božích. Každé přijetí svátostí má za následek vzrůst Boží milosti posvěcující v člověku. Křest je branou ke všem ostatním svátostem, a tedy jako první vlévá do duše pokřtěného Ducha Svatého. Dávají účast na slavení památky smrti a zmrtvýchvstání Páně ve společenství s veškerým lidem Božím. Teprve po křtu je člověk schopen slavit křesťanskou bohoslužbu, neboli liturgii. Do té doby je pro něj liturgie určitou formou osobní modlitby ve společenství věřících, ale od chvíle křtu se jeho účast na bohoslužbě stává „slavením křesťanského mystéria“.
Křest tedy přivtěluje člověka ke Kristu a začleňuje do společenství Božího lidu, tedy církve. Samotný křest je vnitřně zaměřen k Eucharistii, tedy k památce Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání slavenými v bohoslužbě mše svaté. Křest je branou k životu a k Božímu království. Je první svátostí, kterou Kristus nabídl všem, aby měli věčný život a svěřil jej spolu s hlásáním evangelia své církvi, když přikázal apoštolům: Jděte, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého! (Mt 28,19).
Křest je především svátostí víry, kterou člověk odpovídá na přijetí Kristova evangelia. Proto patří k prvořadým úkolům církve předávání a výchova ve víře a udílení křtu. Křest je natolik závažná svátost, že může být krom obvyklého obřadu, udílen také v nouzi kterýmkoliv člověkem, byť nepokřtěným či nevěřícím, jen když má úmysl vykonat to, co konají křesťané. Je v katolické církvi odůvodněn dvěma výroky Pána Ježíše: Nenarodí-li se kdo znovu z vody a Ducha Svatého, nemůže vstoupit do Božího království a Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Z těchto výroků vyplývá, že děti nemají být vyloučeny z možnosti přijmout křest, když jej přijmou ve víře církve, kterou za ně dosvědčí rodiče a kmotrové i ostatní přítomní.
Opravdový dovršení svátosti však vyžaduje, aby dítě bylo ve víře vychováno. Rodiče jsou při udělení křtu nositeli závazku vychovávat dítě ve víře, a proto mají zvláštní odpovědnost a požadavky. Rodiče tedy musí být schopni a ochotni prohlásit a konat vše, co křestní obřad vyžaduje, a v případě nutnosti se domluvit s knězem o odkladu křtu, pokud by nebyli připraveni. Křest se může uskutečnit také později, například v dospělosti, pokud to lépe vychází z rodinné situace. Důležité je, aby bylo dítě uvedeno do nového životního prostoru s Bohem a církví, a aby rodiče byly autentickým svědkem víry a příkladem pro dítě.
1. Boží plán pro každého člověka je dát mu podíl na své věčné blaženosti. Do srdce každého člověka je vložena touha po Bohu. První a nejbližší cesta pro každého je lidský rozum. Každý člověk je schopen Boha poznat pouhým rozumem z toho, co stvořil. A protože poznat Boha cestou rozumu nelze snadno a bez přimísení omylu, sám Bůh dělá krok směrem k člověku a odhaluje se mu. Tomuto Božímu sebeodhalování říkáme Boží zjevení. Boží zjevení se odehrává v dějinách a lze rozlišit etapy: prarodiče v ráji, smlouva s Abrahámem, volba Izraele, proroci a vtělení Ježíše Krista. Poklad zjevení svěřil vyvolenému národu a po něm církvi; tento poklad se nazývá apoštolská tradice, která se předává písemně i živou tradicí církve. Úkol správně vykládat Boží zjevení je svěřen učitelskému úřadu církve - sboru biskupů v jednotě s papežem. Písmo obsahuje 73 knih: 46 Starý zákon a 27 Nový zákon. Starý zákon připravuje definitivní zjevení Ježíše Krista, Nový zákon ho předává plně. Víra je odpověď člověka na Boží zjevení; víra je nadpřirozený dar i lidský skutok, vznikající z dobré vůle a svobody člověka.
Víte, proč je víra nutná pro křest dítěte?
Víra je ryze osobní i církevní; víru si nikdo nevymyslel a pravá víra je vždy zvěstována jiným a člověk se na základě té zvěsti rozhoduje uvěřit či odmítnout. Křest dítěte má být projevem víry rodičů a kmotrů, kteří svou vírou a závazky zřetelně svědčí o tom, že dítě bude vychováváno ve víře. Pokud víra rodiny chybí, křest ztrácí svou plnou hodnotu a může být odložen do doby, než rodiče křestní vyznání a život ve víře skutečně přijmou. Před samotným křtem je nutné, aby rodiče byli schopni vyznat svou víru Krédem a aby byli ochotni prohlásit, co v obřadu vyžaduje. Pokud by jeden z rodičů měl se závazkem problémy, je možné křest odložit a připravovat se na něj později, až bude rodič schopen a ochoten prohlašovat víru a žít ji ve výchově dítěte.
Když se hovoří o křtu dospělého, postup je odlišný; křest dospělého bývá historicky základní formou a děti jsou pokřtěny na základě víry celé rodiny. Starý a Nový zákon spolu tvoří jednotu a vztah mezi Božím zjevením a vírou, která vychází z lásky a odpovědnosti rodičů. Rodiče by měli být připraveni na dlouhodobou cestu výchovy víry, která vyžaduje nejen krédo, ale také aktivní účast na modlitbě a společenství církve. Katechetická práce by měla začínat u rodičů a jejich domácího prostředí a neměla by se soustředit pouze na teologické vysvětlení, ale na to, jak víra ve skutečnosti promítá do života rodiny.
3. Modlitba je povznesení ducha k Bohu. V Novém i Starém zákoně se ukazují vzory modliteb a přímluv, zejména Abrahám, Mojžíš a Žalmy. Křest je svátost první duchovní obrody: Duch Svatý přivtěluje křtěnce k Boží církvi a osvojuje milost Kristova křtu, kříže a vzkříšení. Přivtělují se do Kristova tajemství a do Božího lidu; samotný křest je zaměřen na liturgii, Eucharistii a společenství s věřícími. Křest je branou k životu a Božímu království; je prvním z iniciačních svátostí, které uvádějí člověka do života víry a posilují jeho vztah k Bohu a církvi.
Rodiče při křtu hrají klíčovou roli a musí být připravováni tak, aby během obřadu vyznali víru a aby jejich výpovědi byly pravdivé. Před samotným obřadem je vhodné projít obřad a vysvětlit rodičům jednotlivé části, aby chápali, co říkají a co konají. Pokud by rodiče nebyli schopni plně vyznat víru Krédem, mohou být dočasně odloženi a nabídnuto je další vzdělávání a příprava. Důležité je, aby rodiče pochopili, že křest je uvedením dítěte do nového životního prostoru s Bohem a církví a že jde o odpovědnost rodičů za vychování ve víře.
4. S rodiči je vhodné projít celý křestní obřad; vysvětlit, jak vše vypadá, a přečíst texty, které sami říkají. První kroky obřadu zahrnují otázky otákané rodičům: zda žádají pro dítě křest a zda přijímají povinnost vychovávat dítě ve víře. Dále se vyžaduje vyznání víry a zřeknutí se zla; některé otázky jsou nahrazeny jednodušším, aby byly srozumitelné. Pokud rodiče nesouhlasí s úplným Krédem, lze obsah vyznání přiblížit a postupně pracovat na jeho zapojení, případně odložit křest, dokud nebudou připraveni.
Na závěr je důležité poznamenat, že vzrůstající počet dospělých křtů má i katechetický význam: pokud proběhne řádný katechumenát ve farnosti a účast celého společenství, zvyšuje se úroveň chápání křtu a jeho významu mezi dětmi pokřtěnými jako malé děti.
