Příběh vypráví střídavě z pohledu obou hlavních postav - Viliama a Violy - a mapuje jejich vztah od roku 1998 po rok 2018. Je to čtivá a hutná novela o lásce, vztazích a životě, která ukazuje, jak složité může být držet sliby a hledat cestu i v těch nejtemnějších momentech.
Už od začátku: dvacet let života v reálných situacích
20 let v 300 stránkách; mnoho situací a témat, které jediný člověk snad nestihne zažít ve svém životě, ale v knize je možné všechno. Uff, to byla ale jízda. Kniha je velmi dobře napsaná, pohltila mně hned od první stránky. Nebí je snadné, že vyprávění střídá pohled “ona” a “on” a časové skoky, ne vždy srozumitelně oddělené, ale příběh jednoho vztahu popsala pro mě více jak realisticky, zajímavě a pravdivě.
Postavy a jejich svět
Viliam bojuje s alkoholem a Viola s nástrahami rodiny, ambicí a vlastních snů. Děti hrají klíčovou roli - narození autistické dcery Em'y představuje zkoušku, která zkouší pevnost jejich vztahu i jejich vnitřní vytrvalost. Autistické dítě s vážnou situací bývá často popsáno velmi působivě: pasáž o Emě vyvolala u mnohých čtenářů silné emoce a vtáhla do reality rodiny, která se snaží najít stabilitu ve víru dní a noci plných nejistot.
Viola je tolerantní a respektující, zůstává i když jiní už by dávno odešli; Viliam stoupá kariérně, ale utápí se v alkoholu. Oba rodiče se snaží srovnat se zátěží diagnostiky dcery a přitom řeší vlastní nejistoty, nevěry a tlaky života. Kromě centrální dvojice autorka vykresluje širokou galerii postav - rodinné příslušníky, kamarády, kolegy, sousedy - které působí reálně a srozumitelně, bez zbytečného překrucování.
Vztah jako zkouška: sliby, zklamání a naděje
Román ukazuje, co všechno se dá v manželství odpustit, tolerovat a kam až zajít. Láska mezi Violou a Viliamem prochází vzestupy a pády: od počáteční idylky po krizi způsobenou děckem s autismem, nevěrou a alkoholem. Často bývá obtížné najít rovnováhu mezi žitím pro druhého a nutností myslet na sebe - a právě v těchto momentech kniha ukazuje svou sílu.
Pasáže, kde se ukazuje tíha rodinného života, čerpají z autentických zkušeností rodičů bojujících s každodenními výzvami. Přesto se objevuje světlo - chvíle, kdy se zdá, že vše bude lepší, ať už díky dětem, společným časům nebo vzájemné podpoře. Nejedná se o jednoduché vyprávění, ale o svědectví, které nutí čtenáře zamyslet se nad tím, co je v životě skutečně důležité.
Rychlý styl a tematický záběr
Styl psaní někdy působí jako částečná parodie na školní práci - dialogy působí místy zvláštně, postavy mohou působit zvláštně - ale autorce jde o odhalení skutečnosti života, která někdy vypadá jako chaotická směs konfliktů a dobrotivých okamžiků. Dvacet let života popsaných v krátkých kapitolách a skocích časem přináší dynamiku, která udrží čtenáře v napětí.
Autorka Simona Votyová se dotýká širokého spektra témat: autismus dítěte, rozpadající se mezilidské vztahy, nevěra, alkoholismus, kariéra, mateřství a etiku novinářské práce. Zároveň nabízí realistický pohled na to, co znamená hledat partnera a vyrovnávat se s dopady společných rozhodnutí na život celé rodiny. Kniha je plná momentů, které vyvolají emoce a nutí k zamyšlení nad tím, jak moc lze odpouštět a milovat.
Čtenářské dojmy a porovnání s jinými díly
Ohlas čtenářů potvrzuje, že kniha je čtivá a silně zasahuje do života: pasáže s Emou a popis bojů rodičů s autismem jsou působivé a výmluvně sdělují, co to znamená žít s touto diagnózou. Někteří čtenáři srovnávají styl s Patrikem Hartlem, a přesto oceňují, že autorka dokáže vést čtenáře hluboce do života dvou mladých lidí i jejich rodin. Zůstatím, ale i kritika se objevují: někteří čtenáři by uvítali více prostoru pro téma autismu a méně místa na exploraci alkoholu, a někteří postavy mohou působit jako “divné” či extrémní - avšak to přispívá k autentičnosti jejich světa a motivů.
Čtenářky ocenily, že kniha není jen o romantice, ale o složitosti partnerství, rozhodování a odolnosti. Někteří si u knihy uvědomili, že dvacet let života dokáže ukázat, jak se lidé mění a jak si navzdory nepřízním podmínkám dokážou vybrat cestu zpět k sobě navzájem.
Podobné knihy a autorka
Autorka Simona Votyová se objevuje na scéně české literatury spolu s díly jako Myší díra a dalšími. Její styl dokáže skloubit vážná témata s lehčím humorem a nalézá citlivé a realistické vykreslení lidských osudů. Z pražských či regionálních autorů, kteří se věnují rodinným příběhům a složitým vztahům, patří mezi významné osobnosti české literární scény posledních let.
Struktura knihy a jazyk
Kniha pracuje s vyprávěním ze dvou pohledů a s časovým skokem, což může být pro čtenáře náročnější na sledování. Na druhé straně to nabízí hlubší vhled do motivací postav a umožňuje pochopit jejich jednání i v extrémních situacích. Dvacet let života, plných změn, rychlých přesunů a obtížných rozhodnutí, je podáno čtivě a autorsky zábavně navzdory tíži témat.
V závěru lze říci, že kniha Chci tě mít ve skříni je silným příběhem o soužití dvou lidí, jejich rodiny a dopadu autistické dcery na jejich životy. Je to tvárný průřez jedním partnerským vztahem v průběhu dvaceti let a je vhodná pro čtenáře hledající realistické a dojemné, ale i kritické zobrazení života, jehož zkoušky bývají často nekončící.
