Kniha „Krvavé slunce pod gilotinou“ je dokumentární román popisující prorůstání nevolených struktur a zájmových skupin do politiky, státní správy, policie, justice. Nevymahatelnost práva a spravedlnosti se stalo běžnou praktikou a ti co nepatří do „party“ musí počítat se vším. Hluboké znalosti okolností kolem solárního byznysu, které autorka načerpala coby pedsedkyně Energetického regulačního úřadu, osobní zkušenosti a pocity, které prožívala, jsou ztvárněny ve střípcích skutečných událostí. Pro plasticitu celého „solárního zločinu“ jsou v knize uvedeny další nezávislé pohledy a osobní zkušenosti. A to ze strany policisty, spolumajitele patentu pro solární aplikace a firmy, která solární elektrárny stavěla. Všichni se dostali na dosah krvavého slunce a rovněž pocítili ocelový chlad gilotiny.
Text zkoumá konkrétní dramatické momenty a kauzy, které autorka spojuje do jednoho vyprávění, a často používá silný emocionální tón. Přesto se čtenář setkává s opakováním některých témat a s přeskakováním mezi kauzami, což může orgánovat čtení a ztížit orientaci v ději. Je patrné, že editor by měl pomoci dát ději jasnější strukturu a logickou posloupnost, aby se čtenář mohl plně soustředit na obsah a důsledky popsaných kauz.
Jako významná figura v knize vystupuje paní Vitásková, jejíž činnost a nadace jsou předmětem mnoha úvah a otázek. Obdiv čtenáře si zasluhuje její odvaha při „ustání“ tématu, ačkoliv se objevují náznaky, že nadace nemusela vždy poskytnout očekávanou podporu. Jediná chvilka rozpaků nastává, když popisuje, jak je nespravedlivě odsouzená (nyní už osvobozená) Michaela Schneiderová zničena zdravotně, společensky i finančně.
V kapitolech popisujících jednotlivé pohledy na „solární zločin“ se objevují i další svědci: policista, spolumajitel patentu pro solární aplikace a firma, která solární elektrárny stavěla. Všichni se do jisté míry ocitli na dosah krvavého slunce a v určitém okamžiku vnímají i ocelový chlad gilotiny. „Solární byznys“ a politické propojení zůstávají klíčovými tématy, která kniha propojuje do komplexního obrazu systému.
Známá část knihy se zaměřuje na prorůstání nevolených struktur do veřejného života a na to, jaké mechanismy byrokracie a moci umožňují, že právo a spravedlnost bývají často nevymáhatelné. Autorka využívá své zkušenosti z Energetického regulačního úřadu a doplňuje je o poznatky z policejních i byznysových perspektiv, aby ukázala širší rámec problému.
Čtenář také najde popsány technické detaily kolem solárního byznysu a jeho dopadů na jednotlivce a společnost. Tyto pasáže doplňují obraz systému a pomáhají vysvětlit kontext, ve kterém se spolupodílejí různé zainteresované strany. Přesto by mohla být práce lépe členěna a jasněji strukturována, aby čtenář měl lepší přehled o jednotlivých kauzách a jejich propojení.
V závěru lze říci, že kniha vyvolává silné emoce a vyžaduje od čtenáře schopnost sledovat složité provázání témat. Její současná forma má však rezervy v logice skladby vět a v kontinuitě děje, což může čtenáře odradit. Zhodnocení tak zní: téma má obrovský potenciál vyvolat diskusi o vlivu moci a byznysu na spravedlnost, jenomže literární zpracování by mělo být pečlivější a vyváženější.
