Půst je doba výjimečná. Mnohdy se nám stává, že během roku jen s velikým vypětím nacházíme čas na blízké - partnera, děti, přátele. Proto vyhlížíme např. čas dovolené, kdy konečně můžeme být spolu. V podobném významu se odehrává i doba postní. Během roku nám totiž často uniká čas na modlitbu a prostor pro Boha. Proto již více jak sedmnáct set let církev praktikuje jako přípravu na Velikonoce postní dobu, která má tři sloupy: Modlitbu, půst a almužnu.
V postu nejde ani tolik o jídlo, jak se populárně lidé domnívají. Jde mnohem více o čas, o vytvoření prostoru pro Boha. Právě v období postní doby jsme pozváni hledat více času na Boha. Zřeknutí se jídla či zábavy má vést k plné soustředěnosti na Boha ještě jinými prostředky než jen modlitbou. Protože jde o touhu po intenzitě vztahu s Bohem nejen jednotlivců, ale celého společenství, spojujeme se na začátku Postní doby (na Popeleční středu) a uprostřed Velikonočního tridua (na Velký pátek) společným půstem „zdrženlivosti“ a také „újmy“. „Zdrženlivost“ se vztahuje na maso teplokrevných zvířat, protože byla v tradici vždy považována za určitý komfort v běžné stravě. Ryby byly naopak chápány jako pokrm chudých a půst zdrženlivosti se na ně nevztahuje.
Tento půst se týká všech křesťanů od 14 let. Na Popeleční středu a Velký pátek jsou dospělí křesťané (od 18 do 60 let), kteří nejsou nemocní, vázáni také půstem „újmy“, což znamená, že pouze jednou za den se smí najíst do sytosti. Tento výraz nabídnutí sebe sama Bohu, je také cestou sebeovládání a navíc prostředky ušetřené postem shromažďujeme pro nějaký charitativní účel.
Popeleční středa vstupují křesťané do postní doby, která je časem přípravy na slavení Velikonoc. Jejím smyslem je prožívání a prohlubování tajemství křestního zasvěcení v souvislosti s velikonočním tajemstvím Krista. Doba přípravy na Velikonoce se objevuje již ve 4. století, ale začínala 1. nedělí postní. Popeleční středa, jako začátek postní doby, byl rozšířen až v 10. století, kdy se také prosadil zvyk udělovat popelec na znamení pokání, a tak dostala název „popeleční“.
Při udělování popelce kněz říká: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš.“ Nebo nověji zavedenou formuli: „Obraťte se a věřte evangeliu“. Popel, symbol smrti a nicotnosti bytí, se získává ze spálených ratolestí použitých při bohoslužbách na Květnou neděli. Přijetí popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice a uchovávaným v církvi až do dnešní doby.
Symbolicky se tak naznačuje stav hříšného člověka, který vyznává před Bohem svůj hřích, vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit a je veden nadějí, že mu Bůh odpustí. Popeleční středa a Velký pátek jsou v katolické církvi jedinými dny přísného postu, což se týká všech plnoletých katolických křesťanů až do 60 let věku. Znamením popelce tedy začíná příprava na velikonoční svátky.
Ježíšova výzva k obrácení a k pokání, jako již u starozákonních proroků, nemíří především na vnější skutky, ale především na obrácení srdce, na vnitřní pokání a obnovu. Bez toho by kající skutky zůstaly neplodné a lživé. Vnitřní pokání křesťana může mít velmi rozmanité projevy, které se vhodně modifikují podle potřeb doby. Vždy ovšem půst vychází z biblické a církevní tradice a je zaměřen na zkvalitnění vztahu k Bohu, k druhým lidem i k sobě samému, a tím může ve svých důsledcích vést i ke zlepšení života a atmosféry v celé společnosti.
V době postní se používá fialová liturgická barva. Výjimkou je 4. neděle postní (tzv. radostná), kdy se může použít růžová barva. Oltář se nezdobí květinami s výjimkou právě 4. neděle postní, slavností a svátků. Zpěv aleluja před evangeliem ve mši se vynechává.
Zdroj: Liturgie.cz National Geographic 4. 3. 2025 clock 2 minuty. Malý zaprášený křížek na čele křesťanů symbolizuje hlubokou tradici. Tento znak ohlašuje Popeleční středu, která pro mnohé věřící představuje začátek postní doby - čtyřicetidenního období rozjímání a pokání, jež vrcholí o Velikonocích.
Kdy je Popeleční středa? Popeleční středa připadá vždy na středu šest a půl týdne před Velikonocemi. V roce 2025 připadá Popeleční středa na 5. března. Délka svátku je poctou 40dennímu půstu Ježíše Krista, který po křtu a před zahájením svého působení putoval pouští. Přijímání popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice a uchovávaným v církvi až do dnešní doby.
Půst a postní předsevzetí: Půst je čas sebezdokonalování. Křesťané se každoročně po dobu čtyřiceti dnů připravují na velikonoce, to je tzv. postní doba. Tato doba se vyznačuje třemi věcmi: 1/ pravidelnější a vydatnější modlitbou, 2/ prověřením každodenního života, 3/ podělením se s ostatními. Při mši sv. říkají křesťané Credo rozšířenější.
Postní doba trvá čtyřicet dní. Než v neděli po prvním jarním úplňku přijdou Velikonoce, chtějí se křesťané dobře připravit. Mívají mezi sebou i někoho, kdo teprve nedávno poznal Ježíše a bude o Velikonocích pokřtěn, a pomáhají mu. Všichni společně hledají, co je v životě opravdu důležité: přátelství s Ježíšem a také s druhými lidmi.
Aby měli nesobecké a poctivé srdce a aby je nic nerozptylovalo, žijí těch čtyřicet dní střídmě. Ledacos načas odkládají: třeba zábavu u televize a kino, vyvařování dobrého jídla nebo kávu a cigarety, různé oslavy, výpravy za nakupováním. Říká se tomu půst. Ježíš také se postil a evangelia popisují, jak žil ve veliké skromnosti čtyřicet dní na poušti.
Existence postní doby však není jen o samotném půstu. Týká se modlitby a almužny, a je časem zamyšlení nad životem, pokáním a proměnou vkusu. Křesťané často přemýšlejí, co je v životě opravdu důležité a jak mohou konat dobro pro druhé, třeba návštěvy nemocných či osamělých příbuzných.
V rámci postní doby se na přání papeže Františka uskuteční akce nazvaná 24 hodin pro Pána. V pátek a sobotu 24. - 25. března budou po 24 hodin na celém světě otevřeny vybrané kostely.
