Pojem gnóze (gnóse) se označuje různorodý náboženský proud, jehož základní podoba lze vysledovat nejpozději v 1. stol. př. n. l. Gnóze vznikla ve východním Středomoří, vrchol jejího působení spadá do 2. století našeho letopočtu. Poté se začíná vytrácet nebo transformovat v hnutí spřízněná, ale do nejvlastnějšího gnostického proudu ji nezařaditelná (např. manicheismus). Označení gnóze (gnósis) se rychle a široce rozšířilo jako označení spásného poznání a zároveň jako označení samotné gnóze; pojem gnosticismus vznikl až ve 18. století.
Gnóze vznikla nezávisle na křesťanství ve východním Středomoří a její rané podoby staví na výrazném přeznačení starozákonních příběhů, často dokonce na převrácení jejich významu. Gnóze byla zřejmě ovlivněna alexandrijskou filosofickou tradicí (Filónem Alexandrijským) a židovskými asketickými skupinami (nejznámější esejci). Po pádu Jeruzaléma v r. 70 n. l. se tyto skupiny soustředily v Sýrii a Osroéné; gnóze však nebyla nákazou církve, nýbrž vnitřním proudem, který se v rámci křesťanství často vyjadřoval menšími auditoriiemi a komunitami kolem gnostických učitelů.
Pramenem zásadního významu pro studium gnóze jsou rukopisy Nag Hammádí, které byly objeveny v roce 1945. Jde o koptské překlady řeckých textů; mezi nimi najdeme spisy, které nebyly výhradně gnostické, ale byly pro gnostiky atraktivní. Gnostické spisy nebyly nikdy jednou pro vždy jednotné; jejich hlavní myšlenky se soustřeďují kolem dualistického světa, božstva Člověk a cesty spásy prostřednictvím gnóze.
Společné rysy gnóze zahrnují odvracení od Stvořitele-Démurge a odmítání hmotného světa; dualismus ducha a hmoty; cyklus božstva Člověk, jenž je uvězněn v hmotě, a snahu o jeho osvobození prostřednictvím poznání. Ženské postavy hrají v mnoha systémech důležitou roli, přesto zřejmě primární bývá koncepce božstva Člověk a jeho jisker v jednotlivcích. Pokorný a další autoři zdůrazňují, že gnóze je forma poznání spásy a že se jedná o široký, značně heterogenní proud s různými učenci a školami (Naasejci, Setovci, Valentinos, Markión atd.).
Struktura a rozlišení gnóze
Gnóze byla v počátcích součástí křesťanských obcí, avšak postupně se z ní vyvinuly samostatné proudy a školní linie, v některých případech dokonce samostatné církve (markiónovci, valentinovci). Hermetismus, který gnózi obohatil o prvky magie a egyptské mytologie, je jedním z významných směrů, jenž ovlivnil gnostické spekulace; jeho nauka se soustřeďuje v Corpus Hermeticum. Gnostické proudy navazovaly na novoplatónskou tradici a na myšlenky, které vycházely z platónského dualismu a z přesvědčení o emanaci z prvotního božského principu.
Gnostické spisy se objevují v 2. a 3. století, jejich texty pokrývají široké spektrum: Tomášovo evangelium, Evangelium Janovo (a jeho gnostické výklady), Evangelium Egypťanů, Podstata archontů, Evangelium pravdy a další. Některé texty z Nag Hammádí mají koptský překlad a pocházejí z koptské tradice; mnoho spisů byla zachována v řečtině a dalších jazycích. Většina těchto spisů je starší než kanonické texty Nového zákona; jejich interpretace naznačuje jistý scénář polemik s oficiální církví a s tehdejšími křesťanskými proudy.
Zakázané texty o Ježíši: Co odhalily svitky z Nag Hammadi
Gnostické rituály zahrnovaly apolytrósis (svazek osvobození a spása) a modlitební/hymnické obřady; i když některé proudy vyjadřovaly antiritualismus, většina gnostických společenství obřady měla. Pojem gnóze a její vztah ke křesťanství byl v pozdní antice i v období středověku předmětem polemik; mnozí Otcové církve ji považovali za kacířství, jiní naopak prohlašovali, že gnóze může být vyšším stupněm vztahu k Bohu, překračujícím pouhé víře.
Podle Ernsta von W. Voegelina a dalších historiků představuje gnóze důležitý civilizační a duchovní fenomén, který ovlivnil někam křesťanskou teologii i myšlení; gnóze by podle některých interpretací byla reagující reakcí na krizi starověkých civilizací a na vývoj křesťanské církve. Gnostické texty často zahrnují esoterickou interpretaci Písma a snaží se sjednotit duchovní a kosmologické prvky do koherentního systému - a to i za cenu napětí s orthodoxií. To vše ukazuje pestrost a složitost gnóze v různých epochách a regionech.
V anglosaských a evropských diskursích 2. až 3. století gnóze často bývala ztotožňována s křesťanskou herezí; avšak moderní Badatelé ji vnímají jako široký a složitý proud, jenž měl vzájemné vazby na filozofii, mystiku i určité náboženské praxe. Historikové identifikují hlavní proudy gnóze: markiónovci, naasejci, setovci, Valentínovci, Basileidos, Hermetická gnóze a mnohé další. Hermetismus byl jedním z významných dodatků, který gnózi otevřel pro další spekulace a prvek magie a egyptských mýtů.
Gnostické kořeny a vztah ke křesťanství ukazují, že gnóze nebyla čistě křesťanská hereze; její vliv na rané křesťanství byl oboustranný - gnóze ovlivnila teologii a interpretaci Písma a zároveň byla předmětem ostré kritiky ze strany církevních otců. Při studiu gnóze je důležité chápat její rozmanitost a rozlišovat jednotlivé proudy a jejich učení, protože gnóze nebyla jednotným systémem, ale souborem různých proudů a názorů, které se časem vyvíjely.
Klíčové pojmy a terminologie
Abychom lépe porozuměli složitosti gnóze, shrneme některé základní pojmy. Gnóze není pouhá víra ani náboženství v pravém slova smyslu; je to poznání cesty ke spasení, založené na vnitřním odhalení a poznání božského světa. Gnóze bývá definována jako poznání, které se vztahuje na Boha a božské reality, a které vede k prožitku Boží existence. Gnostický dualismus zahrnuje oddělení ducha a hmoty, zrození světa a jeho negativní povahu, a snahu o postupné osvobození duší v těle. V rámci gnostických systémů bývá často vyzdvihována trojice Otec - Moudrost - Syn, kde Syn bývá v křesťanskognostických systémech často chápán jako Kristus, který zvěstuje spásné poznání.
V některých gnostických školách rozlišují lidé podle tří kategorií: sómatiky (tělesní), psychiky (duševní) a pneumatiky (duchovní), přičemž cíl gnóze je osvobození duchovních jisker, které v sobě nosí božskou podstatu. V teoretickém rámci gnóze bývá potvrzována kritika světa a jeho demiurgo, boha tvořícího hmotný svět, který bývá považován za omyl či klam. Gnostici často pracovali s myšlenkou, že lidská duše je uvězněna v hmotě a že spása spočívá v rozpoznání a prožití duchovního původu člověka.
tags: #krestanska #gnose #verici #nepotrebuje #kneze