Pozvání do Boží blízkosti se opakuje každou neděli, i častěji. A tak se vše může zdát až příliš samozřejmé. Ale byla by škoda, kdybychom s vděčností nevnímali jak je skvělé, že Boha známe, že víme, kdo nás ke stolu svého Slova i Těla zve. Všemohoucí, věčný Bože, tys vzal neposkvrněnou Pannu Marii, Rodičku svého Syna, s tělem i duší do nebeské slávy; pomáhej nám, ať celým svým životem směřujeme k nebi, aby se i na nás dovršilo dílo vykoupení.
Symbolika a důkazy o Božím plánu v textu liturgie
Žena zde symbolizuje vyvolený Boží lid, Izrael, z kterého se Ježíš narodil podle těla. A drak je symbolem Satana, dočasně požívajícího moci. Boží chrám v nebi se otevřel a ukázala se v něm archa jeho úmluvy. Pak se objevilo na nebi veliké znamení: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy. Potom se objevilo na nebi další znamení: Veliký ohnivě rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy a na každé hlavě měl čelenku. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. Ten drak se postavil před ženu, která měla rodit, aby pohltil její dítě, jakmile ho porodí. A porodila dítě, chlapce, toho, který má vládnout všem národům železným prutem. Avšak její dítě bylo uchváceno do nebe k Bohu, k jeho trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde měla místo připravené od Boha.
Maria byla vzata na nebe, plesají zástupy andělů. Po Gabrielově zvěstování Maria spěchá k Alžbětě, aby uviděla dané znamení o jejím zázračném početí (Lk 1,36). Spěch Marie je způsoben radostí z víry plné očekávání, která se pak rozvine v Boží chválu (Magnificat). Po Mariině pozdravu Jan v lůně své matky poskočí radostí (srov. Mal 3,20) - už od „počátku“ tak poukazuje na Ježíše. Co nemůže dítě, učiní matka: Zvolá prorocky mocným hlasem a vysloví první vyznání o Kristu pod vlivem Ducha. Eschatologická radost dítěte je vyvolaná příchodem Mesiáše - je to předzvěst jásotu „přítele ženicha“.
Teologické jádro: vzkříšení a Kristovo vítězství nad smrtí
Bratři! Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus; pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí vládu všech možných knížat, mocností a sil. On totiž musí kralovat, dokud mu (Bůh) nepoloží všechny nepřátele k nohám. Jako poslední nepřítel bude pak zničena smrt. Aleluja.
Historie a vznik mariánského svátku
Obsahem slavnosti je účast Panny Marie na plnosti spásy, a to duší i tělem. Jako dogmatickou pravdu to 1. listopadu 1950 vyhlásil papež Pius XII. Dějiny této slavnosti vypovídají o její starobylosti. Jeruzalémský lekcionář informuje o mučedníkovi Theotokos a o tom, že slavení jejího natale má kořeny ve 4. století. Slavení postupně měnilo názvy a období a rozšířilo se do byzantské a římské tradice. V 7. století se v Římě slavilo 15. srpna natale sanctae Mariae. Papežové a liturgické rukopisy období středověku a novověku postupně definovali a posvětili slavení tohoto dne jako Nanebevzetí, Dormitio, analepsis či pausatio.
V průběhu času vznikla dogma o Nanebevzetí Panny Marie, které formálně vyhlásil papež Pius XII. 1. listopadu 1950 v apostolské konstituci Munificentissimus Deus: neposkvrněná Panna byla po skončení svého pozemského života vzata s tělem i duší do nebeské slávy. Druhý vatikánský koncil pak tuto nauku doplnil v dogmatické konstituci Lumen gentium (LG 59). Pravoslavná církev vyznává, že Panna Maria sedí v plné slávě po pravici Syna. Protestanté mají odlišné pohledy, někdy s nejasnostmi ohledně vzniku a způsobu nanebevzetí. Ekumenická snaha Benedikta XVI. se opírá o biblické citace a snaží se překlenout rozdíly mezi tradicemi.
Symbolika bylin a liturgie spojená s oslavou
Slavnost Nanebevzetí je spojena také se žehnáním bylin, květů a zásob úrody. Zvyk žehnání vychází z biblické myšlenky prvotin plodů země a z křesťanské praxe spojovat kulturu s mysteriem víry. V některých regionech se žehnání plodů stalo vyvrcholením sklizní, s nádechem díků Bohu a Panně Marii. V Jeruzalémě existují místa spojená s připomínkou zesnutí Panny Marie, a v Evropě se tato tradice šířila např. do Toledska a do mozarabské liturgie.
Slavnost Nanebevzetí ale není jen historickou památkou. Je to událost, která vytváří prostor k osobní chvále a k vyznání víry: "Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího..." a vyjadřuje se v modlitbách, které vyzývají k účasti na slávě vzkříšení a nanebevzetí Marie i nás samotných.
tags: #krestanska #slavnost #nanebevzeti #panny #marie