Křesťanská filozofie v historii vyrostla ze spojení víry a racionálního hledání pravdy. Patristika se formovala v období od 1. do 8. století n. l. a ovlivnila vývoj náboženské filosofie prostřednictvím konfrontace křesťanství s antickou filozofií. Utváření křesťanské dogmatiky probíhalo v různých fázích a představovalo reakci na střet s pohanskými a jinověreckými systémy.
Patristika: období, apologetika a rozkol s antikou
Patristika zahrnuje období rané církevní otců, kteří vytvářeli a obranu křesťanských dogmat. Dělení patristiky ukazovalo na rozdílný postoj k filosofii: někteří ji odmítali, pro jiné byl nástrojem, který mohl racionálně podpořit jejich přesvědčení. Období ranní patristiky zahrnuje apologety, jejichž hlavním úkolem bylo bránit víru proti útokům pohanů a heretiků. Apologeti - obránci víry, vznikali od Říma až po Alexandrii; jejich spisy mají různý charakter a různé přístupy k filosofii. Mezi významné apologety patřili Justin Mučedník, Ireneus, Tertullianus - credo, quia absurdum. Apologeti jsou v římsko-katolické církvi svatořečeni. Postupně se objevovaly i další směry, jako gnosticismus a manicheismus, které ovlivnily teologii a filozofii tím, že rozvíjely specifické pohledy na poznání a Boha. Gnosticismus kladl důraz na mystické poznání Boha, popřel některé aspekty Starého zákona a prosazoval speciální mystické cesty; Manicheismus pak kombinoval perské a indické myšlenky s křesťanstvím a preferoval přísný asketismus.
Augustin: nejvýznamnější mysl rané patristiky
Aurelius Augustinus: nejvýznamnější myslitel starověké i vrcholné patristiky. Augustin je považován za klíčovou postavu rané křesťanské filozofie a teologie. Založil významná náboženská společenství; po obrácení v 33 letech pro něj téměř vše ze života považoval za hřích. Napsal asi 90 knih, mezi nejznámější patří Vyznání, O obci Boží a O Boží Trojici. Téma „Co je to člověk?“ nacházíme v jeho dílech, otázku otevírá obrácení člověka k sobě samému. Augustin klade důraz na predestinaci a duchovní směřování člověka - vnitřní proměnu a vztah ke Bohu. Hlubinná filozofie Augustina zahrnuje učení o predestinaci a prvotním hříchu. Podle něj člověk má od Boha předurčení ke spasení či zatracení; svobodný je pouze Bůh, člověk je na něm závislý. Víra je u něj nadřazena nad rozumem; Bůh je dobrý a všemohoucí, zlo existuje kvůli nedostatku dobra. Problém času řeší pohledem, že minulost žije ve vzpomínce, budoucnost v očekávání, a jediné, co je skutečné, je přítomnost. Pojetí dějin nacházíme v díle O obci Boží, kde celá historie bývá viděna jako boj mezi Obcí Boží a Obcí pozemskou; boj se odehrává uvnitř každého člověka a mimo církev není spásy. Z jeho díla vychází důraz na péči o duši, na spásu jednotlivce a na eleganci tehdejší teologie, která usilovala o sjednocení víry a rozumu v rámci tehdejšího školství.
Scholastika: most mezi antikou a raně středověkou školou
Scholastika bývá považována za hlavní směr vývoje filozofie ve feudální společnosti 9.-15. století. Tato filosofie dominovala ve středověkých církevních školách a od 12. století i na univerzitách. Základními tématy bylo vyrovnání se s antickým dědictvím a přesun těžiště z novoplatónismu na aristotelovskou filozofii, aby rozumově prověřila a podložila strukturu křesťanské nauky a víry - tzv. rationem fidei, neboli rozumnost víry. Cílů scholastiky bylo několik: prostřednictvím rozumu proniknout do pravd víry a přiblížit jejich obsah myslícímu duchu člověka; usnadnit systematické zdůvodnění a vyložení náboženských pravd; a zformulovat metodické a logické rámce pro teologii a dogmatiku. V této době došlo k vzestupu lidského rozumu a myšlení, které mělo sloužit teologii. Filozofie byla chápána jako služebnice teologie: měla utřídit a zpřístupnit systematickou dogmatiku a umožnit lepší pochopení obsahů víry. Tento proces vedl k řídkým, ale klíčovým syntézám mezi vírou a rozumem a položil základy pro pozdější scholastickou metodu a teologické disputace, které ovlivnily západní myšlení po staletí.
Obecný obraz vztahu víry a rozumu
V raném období patristiky vznikla potřeba ochránit víru před útoky a zároveň ukázat, že rozum může sloužit víře, a to v různých míře. Postupně se vybudovala idea, že víra a rozum nejsou protiklady, ale že rozum má sloužit tomuto cíli a pomoci pochopit náboženské pravdy. Augustinův důraz na duchovní spásu a metafyzické otázky se stal východiskem pro pozdější scholastické teorie, které usilovaly o systematizaci a racionalizaci křesťanské nauky. Z tohoto pohledu je středověká křesťanská filozofie projektem rationem fidei - rozumnost víry. Hlavní mantinely této tradice byly potvrzení pravd víry prostřednictvím rozumu, přizpůsobení filosofie teologii a vypracování systematických dogmatických struktur prostřednictvím vzdělávání na univerzitách.
Klíčové osobnosti a díla
Mezi nejvýznamnější postavy patří Aurelius Augustinus a Tomáš Akvinský. Augustin zdůrazňoval vztah mezi Bohem a člověkem, predestinaci, svobodu vůle a čas; jeho díla ovlivnila teologické a filozofické diskuse o duši, dobru a zlu. Tomáš Akvinský, vrcholný představitel vrcholné scholastiky, usiloval o harmonii mezi vírou a rozumem a formuloval pět důkazů existence Boha; jeho díla Summa theologiae a Summa contra gentiles patří k nejvlivnějším textům západní teologie. Spory o univerzálie - zda obecné pojmy existují nezávisle (realisté) či jsou jen jmény (nominalisté) - byly centrálními tématy scholastické disputace. Dante Alighieri přispěl literárně k představám vrcholné scholastiky v Božské komedii, kde bohulibá harmonie rozumu a víry slouží duchovnímu putování duše.
What is Scholasticism?
tags: #krestanska #staroveka #a #stredoveka #filozofie #ppt