Ve většině překladů je to v pořadí poslední kniha Bible, ačkoli nebyla napsána jako poslední. Pisatel, a kdy a kde byla napsána. Za pisatele této knihy označuje apoštol Jan sám sebe, a jako místo psaní uvádí ostrov Patmos, kde byl v tu dobu ve vyhnanství za to, že byl kazatelem Božího slova a svědkem Ježíše Krista. Sloh a výstižnost. Kniha, která má formu dopisu, podrobně popisuje řadu vidění uvedených v určitém pořadí, jež nezadržitelně postupují, až nakonec dospějí k vrcholnému vidění.
Zdá se, že tato kniha je založena na sériích čísla sedm. Sedm je pečetí, po jejichž otevření zazní troubení sedmi trubek, a pak nastává sedm pohrom. Je zde sedm svícnů, sedm hvězd, sedm hromů a mnoho dalších věcí po sedmi, a to zjevně proto, že číslo sedm zde znamená úplnost a kniha se zabývá úplným dovršením Božího posvátného tajemství.
Autorem této knihy je Jehova Bůh Všemohoucí a Sdělovacím prostředkem je Ježíš Kristus, od něhož se informace dostávají prostřednictvím anděla k Janovi. (Zj 1:1) Je zde uvedeno, že Boží duch je sedminásobný, a tudíž při sdělování tohoto odhalení působí v plné míře. Jan dostal božský příkaz, aby to zapsal.
Některé věci, jež viděl Jan ve zjevení, mohou vypadat hrozivě - šelma, bědy, rány -, kniha však není napsána proto, aby zastrašovala, ale aby utěšila a povzbudila ty, kdo ji čtou s vírou. Pro čtenáře to může být požehnáním. Pisatel knihy v úvodu prohlašuje: „Šťastný [„blahoslavený“, KB] je ten, kdo nahlas čte, a ti, kdo slyší slova tohoto proroctví a kdo zachovávají to, co je v něm napsáno.“ (Zj 1:3) Jan také říká, že kniha má ukázat Božím otrokům věci, jež „se záhy stanou“. Vydává svědectví o Ježíši.
Ve Zjevení 19:10 anděl Janovi říká: „Vydávání svědectví o Ježíšovi je to, co inspiruje k prorokování [doslova „je duch proroctví“].“ Záměrem a cílem všech proroctví tedy je poukázat na Ježíše Krista. To neznamená, že Jehova Bůh byl vynechán nebo přehlédnut. Předtím, v 10. verši, anděl řekl Janovi, který před ním padl na zem: „Uctívej Boha“, a apoštol Pavel řekl, že „Bůh vyvýšil [Krista] do nadřazeného postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem, aby v Ježíšově jménu klekalo každé koleno těch v nebi a těch na zemi a těch pod zemskou půdou a aby každý jazyk otevřeně uznával, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce“.
Velebení Ježíše Krista a získávání poznání o něm tedy vede k lepšímu poznání Boha a Božího záměru, a tudíž ke vzdávání slávy především Bohu. Důvodem, proč proroctví svědčí o Ježíšovi, je to, že Bůh svůj záměr posvětit své jméno, zničit ničemné a požehnat lidstvu uskutečňuje skrze Ježíše. „V něm [Kristu] jsou pečlivě skryty všechny poklady moudrosti a poznání.“ (Kol 2:3) On je Slíbeným Semenem, tím, v němž je odhaleno posvátné tajemství.
Ihned po Adamově hříchu Bůh ve svém jednání s lidmi postupně začal zjevovat předpovědi o Kristu a předobrazy, které se Krista týkaly, a poukazoval lidem na Boží Království v rukou svého Syna. Úvodní kapitola poslední knihy Bible nám představuje Toho, kdo je nade vším, Původce poselství ve Zjevení, Všemohoucího Jehovu Boha, ‚Alfu a Omegu‘. V této kapitole je vidění Sdělovacího prostředku, Ježíše Krista, který byl mrtev a nyní žije a v nebesích má velkou moc. Pozornost se potom zaměřuje na ty, kdo se podíleli s Ježíšem na jeho souženích a kdo se budou podílet na jeho Království. Kristův zájem o ně a jeho milující laskavost k nim lze vidět na poselstvích, jež jsou určena „andělům“ sedmi sborů.
Duchem inspirace je potom Jan uveden do nebe, aby viděl, „co se stane“. Měl vidění Božího trůnu a toho, co trůn obklopovalo. O Tom, kdo sedí na trůnu, Jan píše, že je slavný, nejvyšší, trůnící v dokonalém pokoji a vyrovnanosti. Boží „Beránek“ Ježíš Kristus je zobrazen ve slavném postavení jako druhý hned po Jehovovi Bohu a jako jediný na nebi i na zemi, kdo je způsobilý přistoupit k Bohu, aby otevřel zjevení Božího záměru.
Pozornost je zaměřena na bojujícího krále (zjevně také Ježíše), který vyjíždí „vítězící a aby dokončil své vítězství“. Je ukázáno, jaký výsledek bude mít pro zemi, a zvláště pro Boží nepřátele, když tento král začne svou jízdu, a je odhaleno, že Božím záměrem je pomstít na těchto nepřátelích krev Božího lidu. Boží soudy jsou zobrazeny různými symboly, včetně sedmi soudů u misek hněvu. Dále se popisuje Velká nevěstka a její srovnání s Kristovou nevěstou, která dosáhla vítězství a připravila se na Beránkovu svatbu. Následuje tisícileté kralování a nakonec soud Iv a završení Božího plánu.
V závěru Zjevení Jan přináší svědectví o tom, že Ježíš je „věrný a pravý svědek“ a že je třeba zachovat slova proroctví. Jan odpovídá: „Amen! Kniha Zjevení má velký význam, protože Božímu lidu poskytuje duchovní sílu a hlubší pochopení.“ Jehova Bůh si přeje, aby lid rozuměl; proto byla Bible napsána tak, aby jí bylo možné rozumět a aby Božímu lidu poskytovala vedení. Klíč k porozumění Zjevení je stejný jako klíč k porozumění ostatním částem Bible. Na tento klíč poukazuje apoštol Pavel: „O těchto věcech také mluvíme, ne slovy, jež vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jež vyučuje duch.“ (1Ko 2:8-13)
Kroky ke čtení a porozumění anebo úryvku z Janova Zjevení
V průběhu následujících týdnů uvidí učedníci a přátelé Ježíše často, jak se Ježíš zjevuje. Jednou večer odešel Petr s několika učedníky z Jeruzaléma a zamířili ke Galilejskému jezeru. Petr prohlásil, že si chce zarybařit. S ostatními vstoupil do člunu a vypluli na jezero. Té noci, ale nic neulovili. Ráno, když se vraceli ke břehu, spatřili u jezera stát muže. „Chytili jste nějaké ryby?“ zavolal na ně. „Hoďte svou síť přes pravý bok člunu!“ poradil jim Ježíš. Poslechli ho a síť se v mžiku zaplnila tolika rybami, že ji nemohli vytáhnout do člunu. Jeden z učeníků řekl: „To je jistě Ježíš.“ Petr ihned skočil do vody a plaval ke břehu. Ostatní zatím doveslovali s člunem k souši a na břeh vyvlekli síť přetékající rybami. „Pojďte a jezte,“ vybídl je Ježíš a rozdával jim ryby a chléb. Nikdo se ho neodvážil zeptat, kdo je, ale všichni věděli, že je Ježíš.
Znamení a symboly v knize Zjevení...VYSVĚTLENÍ!
„Víš přece, že ano,“ odpověděl Petr. Ježíš položil Petrovi stejnou otázku ještě dvakrát a Petr mu pokaždé potvrdil, že ho miluje. Potom se Ježíš zeptal potřetí: „Máš mě rád?“ Petr byl zarmouřen a odpověděl: „Pane, ty víš všechno. Ty víš, že tě mám rád.“ Ježíš mu na to řekl: „Pas mé ovce.“
Po snídani se Ježíš zeptal Šimona Petra na tři otázky ohledně lásky a dal mu pokyn: „Pas mé beránky/ovce.“ Následují slova o tom, jak bude Petr starat se o Boží lid a jak bude jeho smrtí oslaven Bůh. Na to Ježíš dodal: „Následuj mě.“
V dalších textech Jan popisuje, jak se Petr obrací a vidí učeníka, kterého Ježíš miloval, a Ježíš mu říká: „Pokud ho chci, aby zůstal, dokud nepřijdu, co je ti po tom?“ A závěr vyprávění shrnuje, že to je ten, kdo vydává svědectví o těchto věcech a že jeho svědectví je pravdivé. Je uvedeno, že i když by se psaly knihy o všem, svět by na to nestačil.
Další pasáže uvádějí, že po setkáních s Ježíšem se učedníci shromáždili na břehu Galilejského jezera a Ježíš je pozval ke snídani. Poté se opět objevuje jako Svědek a učí Petrovým otázkám a odpovědím v souvislosti s jeho službou a následováním. Závěrečné kapitoly Zjevení vyjadřují nástin Božího vítězství nad zlem a konečné potvrzení Ježíšova oslavení Boha skrze království, které nastane.
Část textu ke studiu a vhled do kontextu
Janovo evangelium obsahuje paralely s předchozími texty Bible a s událostmi kolem Ježíše po velikonocích. Podobně jako v údajích o síti s 153 rybami, i zde se odráží myšlenka, že Boží činnost přináší hojnost a změnu v lidských životech, když se lidé obrátí k Ježíši. Texty ukazují, že Ježíš se setkává s učedníky v běžných situacích - u stolu, na břehu, při práci - a jejich proměna začíná tam, kde se dříve jejich život ubíral jen podle lidských plánů.