Martin Luther byl německý teolog, kazatel a reformátor, zakladatel protestantismu, autor řady duchovních, politických, pedagogických spisů, církevních písní a překladů.
Martin Luther se narodil 10. listopadu 1483 v Eislebenu jako jedno z devíti dětí horníka. Vyrůstal v chudých poměrech, spojených s tvrdou výchovou. Jeho otec se postupně vypracoval na úspěšného podnikatele, což mu umožnilo financovat studia svého nadaného syna.
V letech 1501-1505 Martin Luther studuje na univerzitě v Erfurtu filozofii. Po získání titulu magistra se zapisuje na studia práv, krátce poté se však rozhoduje vstoupit do augustiniánského kláštera v Erfurtu. Ač je vzorný mnich, pobyt v klášteře v něm od začátku vyvolává pochybnosti o možnosti spasení z vlastní moci.
O rok později (1508) přechází na univerzitu ve Wittenbergu, kde s krátkými přestávkami - v roce 1511 cestuje ve věci svého řádu do Říma - přednáší filozofii, později i teologii. V roce 1512 se stává doktorem teologie a získává doživotní biblickou profesuru, a od roku 1513 začíná ve Wittenbergu kazatelskou činnost. Zkušenosti s rozporem mezi svým svědomím, vycházejícím ze studia Bible a oficiálním učením tehdejší církve a její praxí vedou Luthera ve Wittenbergu 31. října 1517 k uveřejnění 95 tezí, určených pro akademickou diskusi, které zejména kriticky reagovaly na praxi odpustků (obecně rozšířená legenda o tom, že je přibil na vrata kostela není zcela potvrzená).
(Papež Lev X. vydal v roce 1515 bulu o prodeji odpustků pro stavbu svatopetrského chrámu v Římě). Teze, které se bez vědomí Luthera rychle rozšířily, vyvolaly kvůli tehdejší všeobecné nespokojenosti s církví velký ohlas. Oficiální místa zprvu reagují přes obviňování z kacířství ze strany dominikánů velmi zdrženlivě, Luther je totiž chráněncem saského kurfiřta Fridricha III. Moudrého (rodu Wettinů). Místo aby šel do Říma, kurfiřt prosadí, aby Luthera vyslechl kardinál Kajetán v Augsburgu (1518). Ten Lutherovi hrozí klatbou.
V roce 1519 se Luther účastní disputace s Eckem v Lipsku, ve které popírá neomylnost papeže a koncilů. Řím v roce 1520 oficiálně vydává bulu s hrozbou klatby. Luther vydává reformační spisy, ve kterých své názory dále obhajuje. Když po jejich veřejném pálení reaguje Luther spálením papežské buly, nařídí Lev X. 1521 jeho exkomunikaci. Když své teze neodvolal ani na říšském sněmu ve Wormsu, vydává císař Karel V. proti Lutherovi wormský edikt (prohlášení kacířem, zákaz spisů).
Fridrich III. Moudrý nechá Luthera bezprostředně unést do azylu na hrad Wartburg, kde reformátor pobývá v letech 1521-1522. Lutherovy myšlenky se mezitím lavinovitě šíří a vyvolávají v celé zemi bouřlivé přijetí. Od radikálních projevů příznivců nového učení se Luther od počátku ostře distancuje. 1522 se vrací do Wittenbergu, aby učinil přítrž obrazoborectví. 1524 začíná Luther opět přednášet, vystupuje proti Tomáši Müntzerovi, který svým kázáním podněcoval sedláky k nepokojům.
Dne 13. června 1525 uzavírá Luther manželství s bývalou jeptiškou Kateřinou von Bora. 1528 se reformátor účastní vizitací na farnostech v saském kurfiřství, při kterých se přesvědčí o jejich duchovně zaostalém stavu. Marburské náboženské rozhovory 1529, na kterých diskutuje Luther mj. se svým spolupracovníkem Philippem Melanchthonem pokládá Martin Luther základy institucionalizované nové, evangelické církve (Melanchthonovo Augsburské vyznání z roku 1530).
Překlad Starého zákona Luther dokončuje za spolupráce jiných wittenberských teologů v roce 1534. Ve zbývajícím období svého života se Luther věnuje podpoře nově vznikající instituce, řešení církevněpolitických a praktických teologických otázek a vydává v neposlední řadě řadu ostrých polemických spisů. Před svou smrtí trpí přepracováním. Umírá v Eislebenu dne 18. Sola scriptura. Autorita Písma je vyšší než autorita církve. Sola fide. Člověka ospravedlňuje jeho víra, nikoliv dobré skutky. Sola gratia. Boží milost je dar, není možné si ji nijak zasloužit nebo koupit.
Německý kazatel Martin Luther byl jeden z reformátorů křesťanské církve ve středověku. Nazrála doba na praktické uskutečnění jeho myšlenek. Postavila se za něj nejen světská moc, ale i velká část duchovního stavu a také prostí lidé. Martin Luther do toho prohlásil, že člověk je spojený přímo s Bohem, odpovídá se pouze jemu a řídí se jen Biblí. Ze svého myšlenkového světa tedy vytěsnil církev.
Vše, co tato organizace činí, má být nahlíženo jen jako na dílo lidské a poměřováno písmem svatým. Myslitel, teolog, mnich, profesor a církevní reformátor tím zdánlivě osvobodil lidi od církevního jha, ale zároveň je přinutil vzít odpovědnost za své konání zcela do svých rukou. Martin Luther založil protestantismus. Marodil se 1483 v Eislebenu a tam také 1546 zemřel. Vyrůstal v chudých poměrech jako jedno z devíti dětí tvrdě pracujícího horníka. V letech 1501-1505 vystudoval v Erfurtu filozofii a vstoupil do augustiniánského kláštera tamtéž. 1508 přešel na univerzitu ve Wittenbergu, kde přednášel filozofii a teologii. 1512 se stal doktorem teologie a získal doživotní biblickou profesuru. V klášteře pochyboval o své víře. Rozpor mezi svědomím, Biblí a církevní praxí vedl Martina Luthera k uveřejnění 95 tezí ve Wittenbergu.
Teze se bez přičinění Martina Luthera rychle rozšířily. První ho z kacířství obvinili dominikáni. Další církevní místa byla spíše zdrženlivá. Martin Luther byl totiž pod světskou ochranou saského kurfiřta Fridricha III. Moudrého z rodu Wettinů. Kurfiřt proto zařídil, aby Luthera vyslechl kardinál Kajetán v Augsburgu 1518. Ten Lutherovi pohrozil klatbou. Jenže o rok později zašel Luther ještě dál: 1519 se zúčastnil disputace s Johannem Eckem v Lipsku a popřel neomylnost papeže a koncilů. Papež Lev X. vydal 1520 bulu Exsurge Domine a Luther ji veřejně kritizoval i spálil.
Luther a protestantská reformace: Rychlokurz světových dějin #218
Církevní činitelé pálili všechny Lutherovy knihy, které se jim dostaly do rukou. Luther byl volán k odvolání svých názorů, ale odmítl. Proto byl Wormský edikt a jeho spisy byly zakázány. Fridrich III. Moudrý ho ukryl na Wartburgu, kde překládal Písmo do němčiny. Po návratu do Wittenbergu v roce 1522 učinil přítrž obrazoborectví a začal čelit Müntzrovi, který podněcoval sedláky k nepokojům. Lutherovým manželstvím s Kateřinou von Bora vznikla nová rodinná a sociální dynamika v reformaci.
Marburské náboženské rozhovory 1529, na kterých diskutuje s Ulrichem Zwinglim a dalšími učenci, skončily bez výsledku. Mělo jít o sjednocení německé a švýcarské věrouky. Poté organizoval vše podstatné v protestantské církvi, psal polemické spisy a řešil církevní politiku. O šíření Lutherových myšlenek svědčí, že jeho bible se používá dodnes v liturgii evangelických církví v německy hovořících zemích. Překlady Nového a Starého zákona z latiny, řečtiny a hebrejštiny do němčiny působily na vývoj písemné němčiny a na sjednocení dialektů do jednoho standardního jazyka.
V závěru života Luther psal a vysvětloval, že člověk je spojený s Bohem skrze víru a Písmo, a že autorita Písma je nadřazená autoritě církve. Jeho učení vedlo k vzniku luteránství a k ozvláštnění západní křesťanské identity, ačkoli samotná reformace byla výsledkem složitého vývoje, který předcházel jeho působení. Luther však zůstává klíčovou postavou, jejíž dopad na teologii, liturgii a církevní struktury je dodnes předmětem historického i teologického dialogu.
tags: #krestanske #stranky #zivotopis #martina #luthera