Právní úprava vymáhání daní a daňové exekuce je obsažena v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), v ustanoveních § 175 a násl. Daňový řád počítá se subsidiární aplikací zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád“).
Subsidiarita občanského soudního řádu má svůj smysl v tom, že pokud daňový řád nestanoví něco jiného, použije se občanský soudní řád. Daňovou exekuci zahajuje správce daně z úřední povinnosti (ex officio). Podle § 175 odst. 1 může správce daně zabezpečit vymáhání nedoplatku také prostřednictvím soudního exekutora, uplatnit jej v insolvenčním řízení nebo přihlásit do veřejné dražby. Správce daně tedy eviduje vůči daňovému dlužníku nedoplatek - nedoplatkem se rozumí částka daně dosud neuhrazená po uplynutí dne splatnosti, včetně neuhrazeného příslušenství daně (úroky, penále, pokuty, náklady řízení) a dosud neuhrazené části zajištěné daně.
Vykonatelnost exekučního titulu potvrzuje výpis z evidence daní vedené správcem daně - vykonatelný výkaz nedoplatků. Zajišťovací příkaz (§ 167-169 daňového řádu) je jedním z instrumentů zajištění a může být použit tehdy, pokud daň dosud nebyla stanovena, nebo když hrozí, že po vymahatelnosti bude daň nedobytná. Zajišťovací příkaz je vykonatelný dnem následujícím po posledním dni lhůty pro složení jistoty daňovým subjektem na depozitní účet správce daně, stanovené na 3 pracovní dny. V případě nebezpečí z prodlení je nutno jistotu složit okamžitě, a zajišťovací příkaz je vykonatelný okamžikem oznámení.
Pokud se jedná o daň z přidané hodnoty, může se použít ustanovení § 103 zákona o DPH, který říká, že zajišťovací příkaz stane účinným a vykonatelným již okamžikem vydání. Právo vybrat a vymáhat nedoplatek zaniká uplynutím lhůty pro placení daně, která činí 6 let (§ 160 daňového řádu). Lhůta pro placení daně začíná dnem splatnosti daně; pokud je k částce stanovena náhradní lhůta splatnosti, lhůta začne náhradním dnem splatnosti. Daňový řád upravuje stavění a přerušení běhu lhůty pro placení daně (§ 160 odst. 3 a 4).
Je důležité, aby správce daně před zahájením daňové exekuce a v průběhu jejího procesu zkoumal existenci právních předpokladů pro vymáhání nedoplatku. Od účinnosti daňového řádu (1. 1. 2011) není povinností správcem daně vhodným způsobem vyrozumět daňový subjekt o výši nedoplatků a upozornit jej na následky, jejichž neuhrazením hrozí vymahatelnost uvedených nedoplatků, tedy na možnosti uvedené v § 178 odst. 1 a dalších ustanoveních.
Daňovou exekuci nařizuje správce daně vydáním exekučního příkazu. Exekuční příkaz je rozhodnutím správce daně a musí obsahovat obecné náležitosti rozhodnutí, výrok obsahuje také způsob provedení exekuce, výši nedoplatku, náklady exekuce a odkaz na exekuční titul. Pokud se částka zvyšuje o úrok z prodlení, správce daně musí nařídit exekuci i tohoto úroku. Správce daně přijme každou platbu i tehdy, když není provedena daným subjektem, a zachází s ní stejně, jako by ji provedl daňový subjekt. Vrácení platby tomu, kdo ji zaplatil za daňového subjektu, není přípustné.
Exekučním nákladem mohou být náklady na nařízení exekuce, výkon prodeje a hotové výdaje vzniklé při provádění exekuce. Dlužník je povinen hradit exekuční náklady vždy tehdy, pokud exekuce nebyla provedena neoprávněně (§ 182 a násl. daňového řádu). Proti exekučnímu příkazu není možné uplatnit opravné prostředky, avšak proti kterémukoliv úkonu správce daně, ke kterému došlo při placení daní a o jehož podání odvolání zákon nepřipouští, lze uplatnit námitku v 30denní lhůtě (§ 159 daňového řádu).
Podání lze učinit písemně, ústně do protokolu nebo elektronicky, a musí být učiněno u příslušného správce daně, který vydal exekuční příkaz. Dlužník může podat návrh na odklad daňové exekuce (§ 181 odst. 1); pokud správce vyhoví, exekuci lze odložit zcela nebo částečně. Dlužník má také možnost podat návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce (§ 179 daňového řádu).
V rámci řešení vymáhání daní se uplatní i možnosti splátek, posečkání daně, prominutí daně či úroku z prodlení podle § 156 a § 259 a 259c daňového řádu. Obecně platí, že orgány finanční správy a orgány územních samosprávných celků jsou hlavními aktéry vymáhání. Příchozí kroky a kontakty na správce daně, který exekuční příkaz vydal, bývají uvedeny v záhlaví exekučního příkazu.
Podání lze provádět i datovou zprávou opatřenou uznávaným elektronickým podpisem, prostřednictvím datové schránky, či jiným způsobem s ověřením identity. Efektivní uplatnění námitky či návrhu vyžaduje respektování lhůt a správného určení příslušného správce daně. Správce daně může v případě potřeby vydat námitku ohledně úkonu během placení daní, i když proti tomuto úkonu nelze podat odvolání. Kromě toho je možné podat návrh na zastavení nebo odklad daňové exekuce a návrh na vyloučení majetku z exekuce.
Pokuta může být ukládána za závažné ztížení řízení až do výše 50 000 Kč (pořádková pokuta) a v některých případech až 500 000 Kč za maření správy daní. Procesní způsobilost správce daně k výkonu rozhodnutí vyplývá z příslušných právních předpisů a daňový řád v kombinaci s občanským soudním řádem upravuje postup exekuce a pravomoci exekučních orgánů. Nestanoví-li daňový řád jinak, postupuje se podle občanského soudního řádu, a tedy i postavení oprávněného v exekučním řízení vychází z občanského soudního řádu.
V případě, že dlužník patří mezi osoby, na něž exekuční řízení dopadá (např. poddlužník či manžel dlužníka, pokud jde o společné jmění), má tyto osoby v exekučním řízení určité postavení a jejich práva jsou upravena v daňovém řádu. Proti rozhodnutí správce daně o vyloučení majetku z daňové exekuce lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozhodnutí. Dále existují úkony a pravidla pro doručování, obsah exekučního příkazu a způsob jeho vydání, které zabezpečují transparentnost a zákonnost exekučního procesu.
Okruh osob, které mohou být daňovou exekucí dotčeny, závisí na zvoleném způsobu exekuce správcem daně. Kontaktní údaje ke správci daně, který exekuční příkaz vydal, bývají uvedeny v záhlaví příkazu. V případě námitky proti úkonu správce daně se námitka podává u toho správce daně, který úkon provedl. Podání lze učinit datovou zprávou, písemně či ústně do protokolu a musí být adresováno vždy příslušnému správci daně.
Klíčové fáze a způsoby vymáhání
Daňovou exekci lze provést různými způsoby: srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb, přikázáním jiné peněžité pohledávky, postižením jiných majetkových práv, prodejem movitých věcí a prodejem nemovitých věcí. Procesní způsobilost správce daně k provedení výkonu rozhodnutí vyplývá z zákona o Finanční správě ČR a z daňového řádu. Pokud daňový řád nestanoví jinak, postupuje se podle občanského soudního řádu.
Vedle hlavních náležitostí exekučního příkazu obsahuje výrok exekučního příkazu i náležitosti uvedené v § 178 odst. 2, včetně výše exekučních nákladů podle § 183 odst. Dále platí speciální pravidla pro majetek ve společném jmění manželů a pro doručování rozhodnutí v souvislosti s exekučním řízením.
V průběhu řízení lze provádět i posečkání daně, splátky či prominutí úroku podle příslušných ustanovení daňového řádu. Obecně platí, že daňová exekuce a její jednotlivé kroky musí být vedeny s ohledem na spravedlivou výši nákladů a s respektem k právům dotčených osob.
Daňové tipy: Vysvětlení srážkové daně a jak se vyhnout překvapením
Praktické shrnutí a postupy pro správce daně
- Exekuční příkaz jako ústřední institut vynucení plnění daňového dluhu.
- Výběr způsobu vymáhání s ohledem na poměr nákladů a výše nedoplatku.
- Možnost odkladu exekuce, vyloučení majetku a podání námitek.
- Vymáhání nedoplatku soudní exekucí, insolvenčním řízením či veřejnou dražbou.
- Podání námitky a dalších návrhů včetně možnosti splátek a posečkání daně.
Správce daně má povinnost před zahájením exekuce identifikovat právní předpoklady a zajistit efektivní, přiměřené a transparentní vymáhání. Základní lhůta pro placení daně činí 6 let, s možnou prolongací podle zákona. Exekuční náklady a jejich případná náhrada musí být v souladu s zákonem a nedoplnitelnými náklady správy daní.