Beuronská umělecká škola vznikla v 60. letech 19. století v benediktinském opatství svatého Martina v německém Beuronu. Už v roce 1875, když Otto von Bismarck v rámci kulturního boje s církví rušil kláštery a pokoušel se omezit katolický vliv, ale museli mniši Německo opustit, a tak se rozšířili po Evropě. Beuronští mniši usilovali o vytvoření nového uměleckého stylu, odlišného od typicky akademického stylu 19. století s jeho realismem a perspektivou.
„Hledali styl, který by vyjádřil duchovní poselství a spiritualitu. V pojetí Desideria Lenze má umění říkat poselství o stálých hodnotách, nikoli o dojmech okamžiku,“ popisuje egyptoložka Hana Navrátilová. Jedním z pilířů beuronského umění se stalo důsledné dodržování kánonu - zobrazování lidského těla. Lenzův kánon byl poměrně složitý, plný výpočtů a měření.
Vznikal nábytek, oblečení, vitráže - „Beuronské umění nejsou jen malby, potažmo sochy,“ zdůrazňuje Zakladatelka Spolku přátel beuronského umění Monica Bubna-Litic. A brzy se k nim přidaly i sestry v beuronském klášteře svatého Gabriela. Sestry vyšívaly, kreslily či psaly na papíry, vázaly knihy.
- Beuronská škola usilovala o nový vizuální jazyk, který měl vyjadřovat duchovní poselství, nikoliv momentální dojem.
- Desiderio Lenze formoval kánon zobrazování lidského těla a přesná měření v rámci díla.
- Rozšíření do Prahy a role sestr v klášerním prostředí ukazují, že umění se stává kolektivním řemeslem zahrnujícím řemeslníky i vyšívání a knižní vazbu.
Beuronská umělecká škola se vyznačovala integrací různých řemesel: kresba, vyšívání, šití, zlatnictví, architektura a vitráže tvořily součást komplexní estetiky. V klášerním prostředí svatého Gabriela v Praze se beuronské dílo rozvíjelo i skrze zapojení řeholnic, které vyšívaly, kreslily či psaly na papíry, vázaly knihy a přispívaly k celkovému vizuálnímu a duchovnímu vyznění díla.
Historický kontext a význam
Beuronská škola vznikla v době, kdy katolická církev čelila tlakům sekularizace a realizačním snahám odpoutat umění od teologie. Její reakce byla hledání výtvarného jazyka, který by dokázal vyjádřit duchovní hodnoty a trvalost spíše než dočasnou estetiku.
V Beuronu vznikla specifická metoda, která kladla důraz na kánon a přesnost proporcí, čímž se lišila od tehdejšího akademického realismu a tradiční perspektivy. Výsledná tvorba zahrnovala nejen obrazové dílo, ale i nábytek, oblečení a vitráže, čímž vznikl ucelený umělecký program pro klášterní prostředí.
Charakteristika beuronského stylu
- Dodržování kánonu zobrazování lidského těla se stalo jedním z pilířů.
- Umělecký jazyk vyjadřuje duchovní poselství a stálé hodnoty.
- Rozmanitost řemesel - od malby a sochařství po vyšívání, knižní vazbu a architekturu.
Sestry v klášteře svatého Gabriela v Praze svým vyšíváním, kresbou a prací na papírech dále rozvíjely beuronský odkaz.
