Svátek svátostí společenství představuje v katolické teologii základní rámec pro chápání povolání jednotlivce ve světě víry. Svátost kněžství je jedno z povolání křesťana. Obecně svátost kněžství patří spolu se svátostí manželství (viz. svátost manželství) do tzv. svátostí společenství. Tak jako se dva snoubenci neberou jen proto, že chtějí žít jen pro sebe, tak muž, který cítí povolání ke kněžství, se rozhoduje pro celoživotní službu druhým.
Řekne-li se kněz, může to v nás vyvolávat klima posvátna. Samozřejmě. Ale je třeba si uvědomit, že kněžství pochází z obecného povolání ke křesťanství. Knězem se může stát za jistých podmínek každý pokřtěný muž. Ve křtu (viz. svátost křtu) jsme všichni povoláni ke kněžství. Každý z pokřtěných má dispozici slavit tajemství naší víry, ví, proč se modlí, ví, proč Boha nazývá Otcem a má se snažit toto druhým lidem předávat.
Rozměry a specifika svátosti kněžství
Svátost kněžství dává tomuto obecnému povolání křesťana několikanásobný rozměr - služebný rozměr. Říkáme tedy tomuto povolání služebné kněžství. Ježíš Kristus se stal pro nás prvním knězem, služebníkem (Nového zákona, nové smlouvy mezi Bohem a lidmi). On sám nám ukázal, co znamená vzdávat díky Bohu (viz. svátost eucharistie). Ale, co také znamená, žít z této štědrosti Boha - nebeského Otce a dávat druhým. Ježíš sám sebe dal za druhé, položil život za náš život. Tak i kněz má pokládat život za druhé. A proto se také stává zprostředkovatelem svátostí, nástrojem svátostných znamení. Slouží jimi druhým.
Zásady pro udělování svátostí: V katolické církvi rozlišujeme celkem 7 svátostí. Jsou to: svátost manželství, svátost křtu, svátost biřmování, svátost smíření, svátost kněžství, nejsvětější svátost a svátost pomazání nemocných.
Křty, biřmování a Eucharistie
Křty dětí: Malé děti mohou být pokřtěny, pokud budou v křesťanské víře také dále vychovávány. Alespoň jeden z rodičů má být schopen dítěti předat víru slovem a hlavně příkladem věrného plnění náboženských povinností. Kmotr má rodičům v tomto úkolu pomáhat, má být biřmován a také podle křesťanské víry žít. Příprava před křtem je delší pro ty rodiče, kteří nejsou dostatečně obeznámeni s naukou Církve. Při církevním sňatku muž a žena uzavírají spolu důvěrné společenství života a lásky, kterému položil základy Bůh při stvoření a Ježíš Kristus ho povýšil na svátost. Svátost manželství vyžaduje náležitou přípravu.
Eucharistie (mše) je v křesťanství spolu se křtem jednou ze svátostí, kterou uznávají téměř všechny církve. Jedná se o obřad, který má vztah jednak k novozákonnímu líčení poslední večeře Ježíše s jeho učedníky a jednak k Ježíšově smrti na kříži. Eucharistie je ústřední svátostí církve a středem její bohoslužby. Pojem eucharistie pochází z řeckého eucharistein - děkovat. Tuto svátost může přijmout každý pokřtěný člověk, který nemá na svědomí těžký hřích. V římsko-katolické církvi se ale uznává tradice prvního sv. přijímání, kde všechny děti z farnosti, které jsou starší 6 let, společně přijmou Tělo Kristovo.
Smíření, nemocní a povolání jáhna
Svátost smíření má dvě podoby - společnou, nebo soukromou. Po liturgické reformě 2. vatikánského koncilu došlo k obnovení praxe společných bohoslužeb smíření. Obvyklejší je však i nadále forma soukromé vyznání hříchů knězi a rozhřešení. Podstatnou součástí svátosti smíření je tzv. rozhřešení (absolvece). Zpovědní tajemství a jeho dodržování je z hlediska zákonů mnoha států závazné; kněží musí chránit mlčenlivost i před státními orgány. Svátost nemocných (pomazání nemocných) má duchovně posílit člověka a navrátit mu fyzické i duchovní zdraví. Může se udělovat jak jednotlivým osobám, tak společně při bohoslužbě. Modlitba víry a vroucí modlitba spravedlivého mají velikou moc, aby nemocnému pomohly a odpuštění hříchů bylo dané.
Svátost kněžství a její historické a teologické souvislosti
Celá církev je kněžský lid. Díky křtu mají všichni věřící účast na Kristově kněžství. Tato účast se nazývá všeobecné kněžství věřících. Služebné (svátostné) kněžství se liší od všeobecného kněství a uděluje posvátnou moc k službě věřícím. Již od prvních dob byla služba udělená svěcencům vykonávána ve třech stupních: biskupském, kněžském, jáhenském. Biskup dostává plnost svátosti kněžství a stává se viditelnou hlavou místní církve. Kněží jsou spojeni s biskupy v kněžské důstojnosti a tvoří spolu s ním kněžstvo. Jáhnové působí jako pomocníci starších pro slova, bohoslužbu a služby lásky. Svátost kněžství se uděluje vkládáním rukou a slavnou modlitbou svěcení; vtiskuje nezrušitelné znamení. Udělovat svátost kněžství může pouze biskup těm kandidátům, kteří jsou ochotni žít celibát a projeví vůli zachovávat jej. Portréty a interpretace kněžství jsou v literatuře i umění často zobrazovány jako most mezi nebesy a zemí, symboly a obrazy pro službu Božímu lidu.
Historie a strukturální rámec římskokatolické praxe
Ve starověku byla kněžská vláda zpravidla rozdělena na tři stupně: jáhni, kněží a biskupové. Východní církve akcentují možnost svěcení ženatých jáhnů a kněží, zatímco biskupství bývá vázáno celibátem. Důraz na celibát byl posílen reformami 11. století v západní církvi. Před vysvěcením musí proběhnout zkušební doba v semináři, kde kandidát studuje teologii a řád vnitřní. Po vysvěcení následují obřady, které symbolicky vyjadřují a doplňují tajemství služby, jako např. pomazání a předávání liturgických znaků (evangelium, prsten, mitra, berla). Kněžství je svátost apoštolské služby a jeho nositeli jsou muži, kteří svobodně vstoupí do služebného života a zachovají celibát pro Boží království. Z hlediska teologie je kněz prostředníkem mezi Bohem a lidmi, a to v rámci církevní hodnosti a služebného svěcení „in persona Christi capitis“.
Manželství jako svátost a cestu k posvěcení
Publikováno: 4. 12. Katolíci vnímají manželství nejen jako osobní a společenský institut, ale i jako svátost. Manželství vychází ze slibu muže a ženy před Bohem a církví, který nestojí jen na samotném vyznání, ale je posvěcen a zakořeněn Boží milostí. Manželé se stávají spolu s Boží šířící se milostí a Kristovým Kristovým vztahem k sobě navzájem svědky nové sociální vědomosti inspirované evangeliem a velikonočním tajemstvím. Připomíná se, že manželství je prostředkem k posvěcení člověka a že Kristus je přítomen v lásce manželů, která se postupně šíří do světa skrze jejich skutky a vzájemnou péči.
Manželství je chápáno jako smlouva mezi mužem a ženou, kteří jsou vzájemně zavázáni skrze Krista k doživotnímu partnerství života a lásky. V tom je důležitý souhlas a veřejné sliby snoubenců, které zahajují jejich novou životní cestu. Bůh je přítomen skrze Ježíše a pomáhá páru zůstat ve věrnosti a společně růst. Církev chápe manželství jako symbol Kristovy lásky k církvi a vyzývá páry, aby šířili lásku i k druhým, čímž posilují celé společenství věřících. Svatba je dlouhodobý proces a vyžaduje přípravu, která probíhá v rámci rodiny, farnosti a veřejného svěcení.
Strukturální rámec posvátné služby a závěrné poznámky
Celá církev je kněžský lid, a proto existuje všeobecné kněžství věřících. Služebné (svátostné) kněžství se liší od všeobecného kněžství věřících tím, že uděluje posvátnou moc k službě věřícím. Již od prvních dob byla služba u svěcenců vykonávána ve třech stupních - biskupském, kněžském, jáhenském. Hlavním úkolem kněze je sloužit mši svatou a být prostředníkem Boží milosti pro lidi. Kněz je prostředníkem mezi Bohem a lidmi, což potvrzuje jeho poslání a svěcení.
V pozdějších časech a v rámci vývoje církevních struktur došlo k formálnímu zdůraznění celibátu pro kněze a k jasnému vymezení rozdílů mezi biskupstvím, kněžstvím a jáhnovstvím. Východní církve umožňují svěcení ženatých jáhnů a kněží, avšak biskupství bývá vázáno celibátem. Kněžství v současnosti čelí výzvám, které vycházejí z proměn společnosti a chápání víry, ale nadále představuje náročnou, avšak inspirativní službu.
tags: #svatost #knezstvi #a #manzelstvi