Po smrti Saula a jeho synů se před Davidem shromáždily všechny izraelské kmeny. Jejich zástupci mu řekli: „Už za Saulova kralování jsi to byl ty, kdo nás vedl. Tobě také Bůh řekl, že budeš panovat nad Izraelem. Buď nyní naším králem!“ David souhlasil a oni ho pomazali za krále. Za své sídelní královské město zvolil David Jeruzalém, v němž však v té době žili Jebúsejci. Když Pelištejci uslyšeli, že se David stal králem, spojily se všechny jejich kmeny a vytáhly do boje proti němu. David se dotázal Boha: „Mám vytáhnout proti Pelištejcům? Vydáš mi je do rukou?“ Hospodin mu řekl: „Vytáhni. Určitě ti je vydám do rukou.“ David v boji zvítězil. Pelištejci před ním tak rychle utíkali, že na bojišti nechali i své bůžky. Po nějakém čase si Pelištejci zase mysleli, že už jsou dost silní a vytáhli do boje proti Davidovi. Bůh Davidovi před bojem poradil: „Obejdi Pelištejce zezadu a napadni je, až uslyšíš v korunách balzámovníků šelest kroků.“ David udělal, co Hospodin přikázal.
2. Samuelova 6, 1. Král David si dal postavit v Jeruzalémě krásný dům. Rozhodl, aby sem byla přenesena. Už samo přenesení se stalo velkolepou událostí. Nejprve schránu vezli na novém povozu do míst u Jeruzaléma. Tam zůstala tři měsíce. Pak se jí ujali kněží. To byla sláva! David pozval mnoho lidí, zpěváky a hudebníky, aby co nejkrásněji vyjádřili své díky Bohu za vše, co mu dal. Bylo toho hodně, co Bůh pro svůj lid vykonal: začalo to vysvobozením z Egypta, pak přišlo Desatero přikázání a nakonec darování země zaslíbené. Lidé zpívali a David s nimi. Lidé tančili, a král David s nimi. Šel před schránou a poskakoval před ní ze všech sil. Z okna královského paláce se na průvod dívala Davidova žena Míkal. Viděla, jak David tančí před schránou a začala se za něj stydět. Když slavnost přenesení schrány skončila a schrána byla uložena v připraveném stanu, vyšla Míkal Davidovi vstříc a řekla mu uštěpačně: „Jak se dnes proslavil izraelský král.“ David jí vysvětlil: „To před Bohem jsem se tak radoval. Vždyť on mne vyvolil a ustanovil králem Izraele místo tvého otce! Proč bych se před ním neradoval!“ Míkal však nechtěla rozumět a pohrdala jím.
2. Samuelova 7 a 11 uvádí, že David, ač král, navenek toužil po Bohu a po chrámu. Bůh mu žehnal, protože David ho poslouchal a řídil se jeho vůlí. Rozvíjet se ale bude i kritika a nástrahy. Jednoho dne zahlédl z terasy svého domu ženu, která se mu zalíbila. Jmenovala se Bat-šeba a byla provdaná za Uriáše, jednoho z Davidových věrných vojáků. Po nějakém čase Bat-šeba vzkázala, že čeká dítě. První, co ho napadlo, bylo, že musí svůj hřích utajit. Přikázal Uriáše veliteli Jóabovi: „Postav Uriáše do nejprudšího boje a pak ho opusťte, aby ho nepřátelé zabili.“ Jóab musel jako voják příkaz poslechnout. Když Bat-šebě skončila doba smutku, David pro ni poslal a ona se stala jeho ženou. Přestěhovala se k němu do paláce. Když se jim narodil syn, byli oba šťastni. Nikdo z lidí jim nemohl nic vyčítat, protože se jim podařilo svůj hřích ukrýt.
Ale před Bohem to možné není. Jednoho dne přišel k Davidovi prorok Nátan a vyřídil mu Boží slovo: „Bůh tě pomazal za krále nad Izraelem a vysvobodil tě ze Saulových rukou. Dal ti vše, co může člověk mít. A ty jsi Božím slovem pohrdl, zabil jsi Uriáše a jeho ženu sis vzal za manželku.“ Davida toto odhalení překvapilo. Nátan pokračoval: „Protože jsi udělal takovou ohavnou věc, Bůh tě potrestá. Prorokova slova zasáhla Davida jako blesk z nebe. Opravdu, před Bohem nelze nic utajit! Velmi se za svůj čin styděl. Postil se a kál se za své viny, ale dítě přesto zemřelo. Po roce se Davidovi a Bat-šebě narodil další syn, který dostal jméno Šalomoun.“
Davidův život byl plný významných momentů: odvaha při boji s Goliášem, hudební nadání, které se stalo základem žalmové tradice, a také hluboká kajícnost za své hříchy. Anne de Graaf uvádí, že jméno David je hebrejského původu a nejčastěji se překládá jako „Milý - Sličný - Líbezný“. Byl synem Jesseho z kmene Judova a pracoval jako pastýř. V mládí prokázal odvahu v boji s divokými predátory a zasloužil si královskou přízeň Saule. Saulovu přízeň získal díky své odvaze a hudebnímu nadání.
Davidova vůle a víra jsou spojeny s vírou v Hospodina zástupů. V boji proti Filištínům dokazuje, že Goliáš není jen obyčejný nepřítel, ale symbol božího boje a víry. Davidovo rozhodnutí respektovat Hospodinovo slovo a nepřistoupit na pomstu ukazuje jeho pokoru a oddanost Božím zásadám. Když se Saulův dům postaral o jeho ochranu, David postupně rostl ve velkosti - jak duchovní, tak politické.
Davidovy vládní kroky vedly k upevnění jednoty izraelských kmenů a k rozvoji Jeruzaléma jako hlavního města. Přenesl sídlo do Jeruzaléma, vybudoval palác, zlepšil infrastrukturu a podpořil obchodní cesty. Důležitým cílem bylo také přenesení schránu smlouvy do chrámového prostoru a nastolení trvalé Boží přítomnosti mezi lidem prostřednictvím Davidovy dynastie. 132. žalm zmiňuje vzájemná pouta mezi schránou a Davidovým potomkem jako součást poutních písní.
Poslední dny Davidova života jsou poznamenány intrikami Adoniáše, který usiloval o trůn. Jeho rivalové a intriky ukazují, že královská instituce tehdy nebyla pevnou jistotou a že Davidův vliv a autorita byly zpochybněny. Přesto Davidova vláda byla nadále spojena s vírou v Boha a jeho vůli. Budování chrámu a zapojení proroka Natana k prohlášení Božího slova o budoucím Davidově potomkovi - to vše potvrzuje, že Bůh zasahuje v dějinách Izraele prostřednictvím Davida a jeho dynastie.
David je v židovské tradici považován za ideálního krále a vzor pro následníky Mesiáše. Jeho život je bohatý na hrdinské činy, láskyplné pocity, ale i hluboké pády a kajícné kroky. Pro židovské a křesťanské tradice je Davidem, který ukazuje cestu důvěry v Boží plán a sílu kajícího srdce. V christologickém pohledu je Ježíš nazýván „syn Davidův“, taži však před ním stojí jako Pán a Mesiáš, který překračuje samotný Davidův příběh.
Život Davida (od pastýře ke králi) | Biblické příběhy pro děti
tags: #otec #biblickeho #davida