O Velikonoční neděli nese slavnostní průvod s korouhvemi a hudbou sochu Krista zpět do farního kostela na slavnostní mši. Průvod mezi obcemi jde asi tři kilometry. „Provází je dechovka, je to v rytmu, dokráčí tam i ti, kteří už moc nechodí. V průvodu bývá někdy padesát lidí, někdy stovka,“ řekl Eman Mikoška, který má v posledních letech organizaci akce v Bělkovicích na starosti. Děvčata problém sehnat nebývá, spíš se předhánějí v tom, která čestnou úlohu zastane. Jejich úkolem je získat sedm mládenců.
„Asi nejsnázeji bývá přesvědčit děvčata, která mají na starosti kroje. Na sobotu i neděli jsou jiné, těch sedm sukní, nebo kolik jich mají děvčata na sobě, se musí nažehlit, nazdobit. Je to hodně ruční práce. Druhý krizový bod je sehnat dechovku. Mládenci, kteří hrávali na dechové nástroje, už dnes mají vesměs přes sedmdesát. Dechovek, které byly schopny zahrát, bude stále méně. Kéž by jim všem sloužilo zdraví a mohli jsme i v příštích letech na tuto akci pozvat,“ poznamenal Mikoška.
V minulosti se obyčej konal v řadě farností na Hané, například v Horce, Cholině, Senici, Slatinicích nebo Drahanovicích. Dnes se kromě Bělkovic-Lašťan a Dolan koná ještě v Bohuňovicích a jejich místních částech. Vznik tradice nelze jednoznačně určit. Starý zvyk „průvod Ježíšových matiček" je unikátním, neboť je dochován v naší obci přibližně od roku 1848. Od roku 2015 je zařazen do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Olomouckého kraje a od roku 2018 pod názvem: „Velikonoční slavnosti Matiček a Ježíškových Matiček na Hané Olomoucký kraj“ na seznamu nemateriálních statků České republiky. Zvyk se koná samostatně v Lašťanech a v Bělkovicích. Odlišnosti jsou hlavně v počtech mládenců a typech krojů. Na Bílou sobotu jsou bez průvodu navštíveny kostely farností v sousedních obcích. Při Velikonoční neděli se již vše odehrává se slavnostním průvodem, který je zakončen svatou mší.
Průvod obcí v čele s matičkami (v hanáckých krojích) a mládenci nesoucími sochu Vzkříšení a korouhve za doprovodu hudby směřuje do kostela v Dolanech (z Bělkovic) a kostela v Bohuňovicích (z Lašťan). ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zařazovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. V r. 2017 byly do tzv. národního seznamu připsány „Velikonoční slavnosti Matiček a Ježíškových Matiček na Hané“.
Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Andrea Mrkusová z Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury, Vlastivědné muzeum v Olomouci, společně s Mgr. V současné době se tato unikátní tradice vyskytuje na území obcí Bělkovice-Lašťany, Bohuňovice a Dolany v Olomouckém kraji. Výroční obyčej slavnosti Matiček a Ježíškových Matiček se koná po dobu dvou dnů na Bílou sobotu a Velikonoční neděli. První den po liturgii aktéři vyzvednou od kněze kříž nebo sošku Ježíše Krista s korouhvičkou a korouhve. Tyto atributy následně nesou procesím a ukládají do kapličky či místní školy, kde jsou ozdobeny věnci, stuhami a květinami. Druhý den se koná slavnostnější průvod, kdy jsou atributy přineseny zpět do farního kostela a ukládají se pro příští rok.
Letos vyrazí Ježíškovy Matičky z Bělkovic i Matičky Bohuňovické. Slavnostní průvody se uskuteční v sobotu 19. 4. a v neděli 20. V čem je s ohledem na český i mezinárodní kontext tato tradice unikátní? Zaujalo mě, že není známo, kdy vlastně vznikla a že se k ní váže řada legend. Obřadní průvod dívek v bílém tradičně symbolizuje čistotu a nový život. Podobné jsou např. „královničky“ - slavnostní procesí děvčat na Valašsku a Lašsku. Jarní rituály a dívčí průvody mají řadu obdob i v cizině.
AM: Unikátní je tento obyčej především v tom, že se do dnešních dnů dochoval už pouze na několika málo lokalitách. Dříve byl na Hané poměrně rozšířený. Zmínky o něm bychom našli například z obcí Drahanovice, Dubany, Horka nad Moravou, Hnojice, Cholina, Senice na Hané, Slatinice, Štěpánov, Těšetice a dalších. Během 20. století byly veřejné akce s církevní tematikou omezovány a potlačovány, a Matičky v tomto období začaly mizet. V Bělkovicích-Lašťanech, Dolanech a Bohuňovicích se zachovaly do dnešních dnů. To je unikátní. Vynášení Pánbíčka neboli hanácky Pánbučka je obřad, kdy se nazdobený kříž s Kristem nebo socha Krista vzkříšeného a další liturgické předměty vynáší o Velikonocích ven z kostela; jen ve dvou vesnicích na Hané se toto označuje jako Matičky a Ježíškovy Matičky.
Proč se zde mladým děvčatům v bílém říká Matičky? AM: Dnes už to není zcela jasné. V minulosti jsme tento obyčej znali pod několika názvy - Matičky, Ježíškovy Matičky, Pámbičkovy Matičky, Venášeni Pámbučka. Některé legendy mluví o unášení dívek rytíři z Tepence, jiné o mírových průvodech za ukončení třicetileté války, další o děkovném průvodu po morové epidemii. Čtvrtá teorie vychází z křesťanství - Matičky a Ježíškovy Matičky mají představovat Pannu Marii nesoucí Ježíše do kostela. Ve prospěch této teorie mluví fakt, že akce probíhá na Velikonoce.
Co se týče Mládenců, jde o mladé muže, kteří Matičky během průvodu doprovázejí. Jak probíhala příprava nominace statku? Kdo jsou nositelé statku? Co stálo u zrodu této myšlenky? Jak časově náročný je to proces? Proč se o nominaci rozhodli? JU: Celý proces od prvního nápadu až po zápis statku trval necelé dva roky. Reálná myšlenka na zápis vznikla pravděpodobně při rozhovoru s Annou Grúzovou v březnu 2016. Po celý rok 2016 probíhal terénní a archivní výzkum. Oslovil jsem velké množství nositelů i organizátorů slavnosti. Nominační dokumentace byla vypracována na začátku roku 2017 a prostřednictvím Olomouckého kraje postoupena Národní radě pro tradiční lidovou kulturu ČR. V červnu 2017 jsem se zúčastnil jednání na Ministerstvu kultury, kde byla nominace podrobně prezentována. Na podzim Národní rada doporučila ministru kultury zápis statku na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR. Nositelé statku nejsou jen Matičky a Ježíškovy Matičky s Mládenci, ale v širším smyslu všichni aktéři velikonočních slavností včetně zástupců farností a spolků.
A co bylo na nominaci nejtěžší? Musím upřímně říci, že dohodnout se se zástupci nositelů na samotném názvu, aby pokryl i drobné, ale zásadní rozdíly mezi lokalitami. Konkrétním příkladem je odlišné pojmenování hlavních aktérek v obou farnostech (Matičky versus Máte). Kdo se podílí na organizaci a financování Matiček? AM: Obce zajišťují finanční prostředky a zároveň zapojují členy komunity. Zápis pomohl, že lidé mimo okruh znalých kulturního dědictví získali jasnou představu o jedinečnosti obyčeje. Matičky a Mládence vybírají organizátoři, ale je stále obtížné získat mladé účastníky - zájem o tradici a víru je u mladé generace nízký.
Co ohrožuje existenci statku nejvíce? AM: Hlavním nebezpečím je klesající zájem obyvatel o konání procesí a obecně o lidovou kulturu. Ti, kteří nejsou věřící, mohou považovat průvody za „divadlo“ a nepřikládat jim motivaci pro děti. Od roku 2022 se průvod z Lašťan neúčastní a nedaří se sehnat Matičky ani Mládence ani organizátorskou osobu. Přesto všichni věří v lepší budoucnost a snahou je udržet tradici živou. AM: Na peněžitém zajištění se podílejí obce, které vyčleňují prostředky ze svého rozpočtu. Zápis do Seznamu pomáhá, že i lidé bez hlubokého povědomí o nehmotném dědictví pochopí, jak unikátně je obyčej dochován.
Letos se slavnostní průvody uskuteční v sobotu 19. 4. a v neděli 20. 4. Letos vyrazí Ježíškovy Matičky z Bělkovic i Matičky Bohuňovické. Slavia průvodů představuje jedinečnou ukázku lidové kultury a barokní religiozity, která se traduje napříč Hanou a zůstává významnou součástí regionální identity.
Aktuální shrnutí: Matičky a Ježíškovy Matičky jsou jedním z mála přežívajících fenoménů, které ztvárňují propojení náboženského rituálu, ženské role a komunitní spolupráce. Jejich příběh odráží historii perzekucí a obnovení po roce 1989 a ukazuje, jak lokální kultura přežívá díky ochotě místních obyvatel a podpoře institucí.