Když Pán Ježíš Kristus završil svou pozemskou službu, zvolal: „Je dokonáno!“ Na první pohled by se mohlo zdát, že tak reaguje na neodvratně se blížící smrt přinášející mu úlevu v jeho utrpení, pravdou však je, že to byl výkřik triumfu. Apoštol Pavel je prvním skutečně velkým učitelem církve. Jeho dopisy různým sborům rané církve jsou nejstaršími písemnostmi, ve kterých nalézáme první náznaky systematického formulování křesťanského učení. Na rozdíl od děl mnohých teologů pozdější doby o Pavlových biblických textech můžeme prohlásit, že jsou inspirované Duchem Svatým, tudíž jsou Božím Slovem, měřítkem pravdivosti a pravosti jakéhokoli pozdějšího křesťanského učení či praxe.
Poselství Pavlových listů o Boží milosti a spasení z víry, jeho nesmiřitelný boj se zákonictvím a „skutkařením“ se v dějinách křesťanství nejednou stal inspirací pro reformní a probuzenecké procesy, které neustále měnily tvář církve. Jeho vysvětlení znovuzrození a popis duchovního života křesťana je nesmírně důležitým pro každého člověka, který chce zde na zemi zažívat plnohodnotný vztah s Bohem. Slova Pavlových listů jsou hluboká, vznešená a podle apoštola Petra dokonce někdy i těžce srozumitelná.
Základ evangelia: Kristův kříž jako jediné možné řešení
Pavel napsal: „Neboť Kristus mne neposlal křtít, ale hlásat evangelium, a to ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nebyl vyprázdněn. Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží.“ Kde je moudrý? Kde je učitel Zákona? Kde je řečník tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost «tohoto» světa bláznovstvím? Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří.
Podstatou zvěsti evangelia je Kristův kříž. Tato zvěst je velice jednoduchá. Bůh poslal na tento svět svého Syna, který se narodil jako dokonalý člověk. Na rozdíl od ostatních lidí nikdy nezhřešil, ale dobrovolně se ztotožnil s hříchem celého lidstva i každého člověka a za tento hřích za nás také nesl trest. Na kříži zakusil oddělení od svého nebeského Otce, prolil svou nevinnou krev a stal se dokonalou smírčí obětí, ve které našly své prorocké naplnění všechny krvavé oběti, předepsané Božímu lidu ve Staré smlouvě.
Právě proto, že ukazuje na neschopnost lidstva zachránit se samo, a Kristův kříž prezentuje jako jedinou cestu ke spáse, je evangelium pro některé kruhy čirým bláznovstvím. Pavel píše, že „Židé žádají znamení“. Po svém Mesiáši chtěli, aby osvobodil izraelský lid z područí Říma a opět ustanovil izraelské království. Měl být někým, u koho se projeví Boží moc takovým způsobem, že dojde ke změně politického uspořádání tehdejšího světa a nastoupí nová éra mesiánského věku. Toto se během pozemského působení Ježíše Krista nestalo.
Kristův kříž tedy Židy pohoršoval a Řekům připadal jako bláznovství, pro Pavla však a pro ty, kteří byli povoláni z Židů i pohanů, představoval Boží moc a Boží moudrost. Trpící Kristus ve své zdánlivé slabosti porazil ďábla a zrušil nadvládu hříchu nad lidstvem a umožnil každému člověku, aby skrze jednoduchou víru v Ježíše jako Pána a Spasitele mohl toto vítězství přijmout do svého života. Pavel nikdy o kříži nekázal „moudrostí slov“, protože o to tu nikdy nešlo.
Smíření skrze kříž: mezi židy, pohany a nebeským Otcem
„Ale nyní v Kristu Ježíši vy, kteří jste byli kdysi daleko, stali jste se blízky v krvi Kristově. Neboť on je náš pokoj; on oboje učinil jedním a zbořil rozdělující hradbu, ve svém těle zrušil nepřátelství - Zákon s jeho příkazy a ustanoveními -, aby v sobě z těch dvou stvořil jednoho nového člověka, učinil pokoj a oba dva usmířil s Bohem v jednom těle skrze kříž, v němž zabil to nepřátelství. Přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, a pokoj těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho jedni i druzí máme přístup k Otci v jednom Duchu.“ (Ef 2,14-18) Smíření s Bohem, o kterém zde čteme, přesahuje náš lidský svět a dotýká se i nebeských věcí. V Mojžíšově zákoně se dočítáme o den smíření (jóm kippur), který měl Boží lid každoročně oslavovat (Lv 16; Lv 23,26-32).
Ústřední postavou tohoto svátku byl velekněz, který vykonával smírčí obřad za lid. Průběh obřadu dne smíření byl tajemný a dodnes vyvolává otázky. Otázka, komu byla určena Kristova oběť na Golgotě, je jednoznačná: šlo o oběť Bohu. Nevinná krev Mesiáše, prolitá na kříži, nás smířila s Bohem a zachránila nás od jeho spravedlivého hněvu a trestu pekelného ohně.
Podle Izajáše bylo jeho tělo poraněno a rány (stripes) na jeho těle zůstaly. Důsledek utrpení Krista na kříži je nejen uzdravení, ale i další duchovní benefity: Bůh učinil Krista hříchem, aby nám byla připsána Boží spravedlnost (2K 5,21). Kristus se kvůli nám vzdal všeho svého bohatství, aby nás chudobou zbohatl (2K 8,9). Na kříži si Pán doslova vyměnil místo s padlým lidstvem (Ga 3,13-14). Smrt a vzkříšení Ježíše Krista jsou klíčovými událostmi pozemských dějin a definují náš postoj k kříži.
Kříž jako životní styl a výzva k následování
Podle Pavla je nesení kříže zásadní součástí učednictví. „Kdo chce jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě.“ (Mt 16,24-28) Tento výrok ukazuje, že vstup do Božího království vyžaduje zemřít starému já a vzklíčit nový život v Kristu. Nesení kříže znamená snášet utrpení a pronásledování spojené s opravdovým následováním Pána, což vyžaduje i trpělivost a odolnost vůči pronásledování v probuzeneckých hnutích v dějinách.
V tomto kontextu je důležité uvědomit si, že kříž není zárukou pozemského štěstí ani nirvány; Kristus sám varuje před dolním očekáváním. Stačí si uvědomit, že nesení kříže je nutné řešit každodenně a s uvážením, jako voják, který vyráží do bitvy. Symbolické nesení kříže spojuje utrpení, pokoru a naději ve vítězství Krista nad zlem a smrtí.
Když Ježíš říká, že neseme svůj kříž, znamená to i to, že se musíme modlit za uzdravení a za pomoc druhým. Jak říká Kateřina Lachmanová, nesení kříže nás mimo jiné tříbí a zdokonaluje. A skutečná naděje vyvěrá z toho, že s Kristem procházíme skrze utrpení k novému životu a pokoji s Bohem.
V praxi to znamená: nese-li někdo svůj kříž, nese jej spolu s Ježíšem; on je s námi v našem utrpení, a my pomáháme jemu nést jeho kříž v potřebných projevech lásky a solidarity. Kristus nese kříž dnes spolu s těmi, kdo prožívají těžkosti: pro matky po potratech, pro lidi závislé na návykových látkách, pro osoby zasažené rozpadlými rodinami a pro chudé. A my jsme povoláni, abychom mu pomáhali nést tento světelný kříž.
Na závěr lze konstatovat, že nesení kříže je pozváním k pokorné důvěře v Boží vůli a v Ježíšovu přítomnost v našem životě. Kříž je v jádru biblické zvěsti o lásce a oběti, která přináší smíření a nový život. Každý z nás má svůj jedinečný kříž, ale spolu s Kristem můžeme nést jej lépe a moudře, pro druhé i pro vlastní posvěcení.
Kříž jako hlavní symbol křesťanů
Proto se obraťme k Ježíšovi s prosbou o pomoc: Pane, pomoz nám nést náš kříž. On nikdy neodmítne a čeká na naši otevřenost jeho vedení. Nyní tedy víme, že Kristův kříž je mnohem víc než historický trest; je to zjevení Božího plánu spásy, smíření a života v něj vnitrně prožitém parabibličném pojetí naděje.
Krátká přehledná tabulka: klíčové body k řízení života podle Kristova kříže
| Aspekt | Vysvětlení |
|---|---|
| Kříž jako skutek Boží moci | Kristův kříž je boží způsob, jak zrušit sílu hříchu a smrti. |
| Smíření s Bohem | Na kříži byl Bůh smířen s lidmi; mezi Bohem a lidmi je nyní pokoj. |
| Nesení kříže jako učednictví | Skutečné následování znamená denní přijímání kříže a sebeodřeknutí. |
| Uzdravení a požehnání víry | Ran Krista poskytují uzdravení a další duchovní benefity pro věřící. |