Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma. Byl pak v Jeruzalémě rybník bravný, kterýž slovo Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje. Kdež leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody. Nebo anděl jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. Protož kdož nejprvé sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl. I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl. Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno [nemocen,] dí jemu: Chceš-li zdráv býti?
Hebrejský název Bethesda nese poselství, že dům má zvláštní význam: v něm se zjevuje poselství pro lidi, ačkoliv výklad nabízí dvojí význam - dům vylití i dům naděje pro nemocné. Nemocný člověk musí do vody vstoupit jako první, a vítěz bere vše. A tak byly břehy rybníka posety lehce i těžce nemocnými lidmi, kteří přemýšleli jen nad milosrdenstvím Božím a nad tím, kdy se anděl zjeví, aby uzdravil. Doufám, že mě ten Tobiáš nepředběhne jako minule. Atd. Nemocní lidé čekají na to, až se zjeví anděl Boží. Někteří museli čekat opravdu hodně dlouhou dobu.
Ježíš předtím na dálku uzdravil syna královského služebníka a z Judska přešel do Galileje. Zde u břehů rybníka Bethesdy vidí plno nemoci, bolesti a důsledky hříchu. Když Ježíš viděl, jak zoufalí trpící čekají, až se voda začeří, zatoužil použít své moci a všechny je uzdravit. Byla však sobota a on věděl, že takové uzdravení by mnohé Židy pobouřilo a zavdalo jim záminku proti němu. Rozhodl se tedy pomoci alespoň jednomu. Rozhlédl se kolem a všiml si mimořádně ubohého člověka. Byl už osmatřicet let zcela chromý a neměl žádné přátele. Všichni ho opustili. Donesli ho k rybníku a přestali se o něj zajímat. Možná, že nemocný dospěl za ta léta k přesvědčení, že na něj Bůh zanevřel.
Ležel na lůžku z tvrdé rohože a zkaleným pohledem zíral na vodní hladinu. Z výrazu jeho tváře bylo patrné, že už v žádné uzdravení nedoufá. Ví, že nemá šanci dostat se do vody jako první. Byl u konce svých sil a čekal jen na smrt. Ježíš se nad ním sklonil a zeptal se: „Chceš být zdravý?“ Chromý pomalu otočil hlavu a pohlédl na neznámého muže. Co je to za divnou otázku? pomyslel si. Na co jiného bych tady celá ta léta čekal? Jistěže chci být zdravý. Přesto jeho zoufalá odpověď vyzněla trochu jinak: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě odnesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Protože tento příběh dobře známe, nebudu pokračovat v tom, jak se dějová linka vyvíjí dál. Naše vyprávění skončíme u zoufalé odpovědi nemocného člověka.
Pane, nemám člověka. Nemám rychlého silného člověka, který by mě, mrzáka, na svých zádech odnesl až k vodě. Horizont uvažování nemocného je jenom horizontální. Vše vidí pouze v lidských silách. Doufá jen v silné lidské paže a nohy. Ty paže a nohy, které ho tam před 38 lety přinesly a nechaly potom napospas u břehů, ať se uzdraví sám. Takováto víra v člověka pak naprosto zatemňuje světlo Božího ducha a opravdové víry v Ježíšovo milosrdenství.
A když důvěra v člověka dosahuje takovýchto rozměrů, potom platí to, co je zapsáno u Izaiáše 2,22: Přestaňtež[doufati]v člověhu jehož dýchání v chřípích jeho jest. Nebo zač má jmín býti? Jediné, co člověk dokáže je to, že nemocného přenese ke břehům rybníka. Pak ho opustí, protože ten nemocný člověk je pro ostatní zdravé lidi jen přítěží.
Posledním zamyšlením se nad tím, proč nejsme schopni na jednoduché Boží otázky přímo odpovědět, je to, že nemocní u Bethesda představují symbol churavějící Kristovy církve. Iz 42,19: Kdo jest to slepý, jediné služebník můj? A hluchý, než posel můj, kteréhož posílám? Kdo slepý tak jako dokonalý? Slepý, pravím, jako služebník Hospodinův? S biblickou metaforou jsou u rybníka shromážděni hluší, slepí, chromí a čekají na uzdravení, ačkoliv mají náboženské zkušenosti. Všichni mají výkony, které by je měly uzdravit, a přece čekají. To je označení pro lidi, kteří jsou naladěni na lidské cesty a výkony, ne na milost Boží.
Musíme si uvědomit, že Adventisté a další křesťané často stupňují nároky na sebe, namísto toho, aby spoléhali na milost Boží a na moc Ducha Svatého. Musíš se víc snažit, musíš zdravěji jíst, pít, musíš praktikovat zdravější životní styl, trénovat, běhat, a tak dále. Můžeme však milost prožívat jen tehdy, když se neuzavřeme do programu lidských skutků, ale otevřeme srdce Boží milosti.
Ježíš přišel a uviděl nemocného; ten ho nepoznal, a tedy Ježíš vyzval k odpovědi na otázku: „Chceš být zdráv?“. Tato otázka slouží k odhalení, že uzdravení není jen tělesné, ale také duchovní. Jediné, co nemocný potřebuje, je otevřít se milosti a vstup do nové cesty víry. Když Ježíš vyzve nemocného, ten poslechne a vstaň - vezmi své lože a choď. Ačkoliv nemocný byl 38 let beznadějně připoután na lože, jeho víra ho přesvědčí, že slovo Mesiáše má moc uzdravit tělo i duši.
V samotném textu Janova evangelia se objevuje i paralela o tom, jak Bůh pracuje neustále, a to i v sobotu: „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.“ (J 5,17) Tím Ježíš potvrzuje, že lidská potřeba uzdravení a milost Boží jsou v souladu s Božím dílem stvoření a s jeho zákonem. Sobota není překážkou pro Boží působení, nýbrž prostor pro milosrdenství a uzdravení. Kristus tedy uzdravuje u Bethesda v sobotu - a tím ukazuje, že služba trpícím je v plném souladu s Božím právem a s pravým smyslem soboty.
Proč onen uzdravený muž, a co to říká dnešní církvi
Proč Ježíš vybral právě osmnáctiměsíčního člověka? Proto, že jej viděl jako největšího potřebného, koho si má církev všimnout. Váha zázraku, jehož prostřednictvím byly Boží synové a dcery vyvedeni z otroctví nemocí a duševní temnoty, měla být svědectvím pro lidi, že naděje v Bohu je skutečná. Uzdravený muž poté vyprávěl farizeům o tom, kdo ho uzdravil, a tak došlo k napětí mezi Ježíšem a tehdejšími náboženskými autoritami. Ježíš, jako Boží Syn, jednal v souladu s Boží vůlí a ukázal, že sobota není výjimkou, ale součástí Božího milosrdného plánu pro člověka.
Podobně jako v starozákonní vyprávění a v iso-bytném kontextu Izraele, i dnešní církev stojí před výzvou - zda budeme hledat živou Kristovu přítomnost v lůně Ducha svatého, anebo se budeme spoléhat pouze na lidské metody a zvyky. Kristus v J 5 ukazuje, že skutečné uzdravení vyžaduje osobní odpověď na jeho otázku a ochotu jít novou cestou víry.
V závěru je důležité si uvědomit, že samotný text Bethesda skrze své historické i duchovní vrstvy vyzývá k hledání Božího působení mimo rámec lidské logiky: uzdravení není jen o rychlé fyzické změně, ale o posílení víry, o vnitřní svobodě a o novém životě v Kristu, který vychází z milosti a obejme celý život člověka.
