Existuje 12 hlavních typů křížů, se kterými se setkáte ve šperkařství, heraldice a církevním umění - a každý z nich označuje konkrétní vyznání, historickou éru nebo kulturní tradici. Latinský kříž s korpusem je katolický. Třířamenný kříž je ruský pravoslavný. Kruh za rameny je keltský. Ankh je starší než samotné křesťanství. Většina článků o „typech křížů" uvádí deset tvarů, aniž by vysvětlovala, co kterýkoli z nich v praxi znamená - jaké vyznání který používá, z jaké éry pochází nebo jak na první pohled rozeznat koptský kříž od latinského. Tohle je referenční průvodce, jaký by se nám hodil, když jsme začínali katalogizovat designy křížů v naší vlastní kolekci. Tyto čtyři tvary se objevují v každém století křesťanského umění a jsou vizuálním základem pro téměř všechny heraldické variace pozdější části tohoto průvodce.
1. Latinský kříž
Delší spodní rameno z něj činí nejznámější kříž na světě. Latinské křesťanství - římskokatolická církev a většina protestantských denominací - používá prostý latinský kříž jako svůj výchozí. Prázdný (bez korpusu) zdůrazňuje vzkříšení před ukřižováním. To je to, co nosí většina nekatolických křesťanů, když nosí „kříž".
2. Krucifix
Krucifix je technicky latinský kříž s připojenou postavou Krista (corpus). Vizuální rozdíl je důležitý: římskokatolická a východní pravoslavná tradice používají krucifix; vtšina protestantských denominací používá prázdný kříž. Luteráni jsou nějakou dobu uprostřed - některé farnosti používají krucifixy, většina ne. Rozdíl je teologický, ne dekorativní.
3. Řecký kříž
Čtyři stejně dlouhá ramena tvořící znak plus. Řecký kříž je starší symbol - raní křesťané ho používali dlouho předtím, než se latinský kříž stal na Západě dominantním. Dnes se nejčastěji objevuje v architektuře byzantských a řeckých pravoslavných kostelů, na vlajce Řecka a v heraldických návrzích, jako je humanitární znak Červeného kříže.
4. Tau
Tau vypadá jako velké písmeno T - řecké písmeno, od kterého má své jméno. Mnoho učenců věří, že skutečný ukřižovací kříž měl spíše tvar Tau než latinského kříže, protože římské patibulum bylo příčné břevno připevněné na existující svislý kůl. Františkánský řád přijal Tau jako svůj emblém ve 13. století - svatý František z Assisi jím podepisoval své dopisy.
5. Tri-ramenné svislé a vodorovné pruhy
Tři vodorovná břevna na svislém sloupu. Krátké horní břevno je titulus (Pilátův nápis „INRI“); prostřední je hlavní příčné břevno; šikmé dolní břevno představuje podnožku (suppedaneum) - zvednutou směrem ke Kristově pravici (z pohledu diváka vlevo) a skloněnou ke Kristově levici. Sklon má teologický význam: ruská tradice vykládá zvednutý konec jako kajícného lotra po Kristově pravici, který stoupá do ráje, a snížený konec jako nekajícného lotra po jeho levici, který klesá dolů.
6. Koptská pravoslavná církev a charakteristický kříž
Koptská pravoslavná církev v Egyptě používá charakteristický kříž se čtyřmi stejně dlouhými rameny zakončenými trojlistovými nebo geometrickými rozšířeními, často uvnitř čtvercového rámce. Koptské křesťanství je starší než evropské - tradice sahá přímo ke svatému Markovi v Alexandrii kolem roku 42 n. l.
7. Dvě vodorovné příčky
Kratší horní příčka představuje titulus INRI; delší příčka pod ní je hlavní břevno. Původně byzantský a východokřesťanský symbol (často nazývaný arcibiskupský nebo patriarší kříž) se stal francouzským národním emblémem poté, co ho přijal vévoda Lotrinský. Svobodné francouzské síly používaly lotrinský kříž jako symbol odporu proti nacistickému Německu během druhé světové války.
8. Potent s centrálním křížem
Velký centrální kříž typu potent (ramena zakončená kratšími kolmými přípravky) obklopený čtyřmi menšími řeckými kříži v každém kvadrantu. Přijat ve 13. století jako heraldický emblém Jeruzalémského království, křižáckého státu vládnoucího Svaté zemi od roku 1099 do 1291. Pět křížů se obvykle čte jako pět ran Kristových nebo jako Kristovo evangelium dosahující ke čtyřem koutům světa.
9. Tři úzce příbuzné tvary
Tři úzce příbuzné tvary, které se neustále zaměňují. Templářský Cross Pattée je červený kříž s rameny, která se na koncích rozšiřují. Maltézský kříž má osm hrotů (dva na každém konci ramene), původně emblém Johanitských rytířů. Železný kříž má rozšiřující se ramena s rovnými hranami a černo-stříbrnou pruskou vojenskou identitu.
10. Latinský kříž s kruhem
Latinský kříž s nimbus spojujícím čtyři ramena za průsečíkem, obvykle zdobený proplétaným uzlovým ornamentem. Tradiční irské vyprávění připisuje svatému Patrikovi spojení křesťanského kříže s již existujícím symbolem slunečního disku, aby učil pohanské irské konvertity. Moderní vytesané keltské vysoké kříže se zachovaly v Clonmacnoise a Monasterboice od 9. století dále.
11. Obrácený Latinský kříž
Latinský kříž obrácený vzhůru nohama. Dnešní publikum jej čte jako satanistický nebo protikřesťanský symbol, hlavně kvůli hororovým filmům. Historicky je tomu přesně naopak - jde o symbol svatého Petra, který podle rané křesťanské tradice požádal, aby byl ukřižován hlavou dolů, protože se necítil hoden zemřít ve stejné poloze jako Kristus. Obrácený kříž se zcela legitimně objevuje i v katolickém prostředí - velký obrácený kříž byl vyřezán do opěradla křesla, které papež Jan Pavel II. použil při mši v roce 2000 na Hoře blahoslavenství; šlo o odkaz na Petra, který si mnozí (mylně) vyložili jako cosi zlověstného.
12. Ankh
Ankh technicky není křesťanský kříž - předchází křesťanství nejméně o 3 000 let. Egyptští faraoni a bohové drží ankhy v hrobovém umění od Staré říše (asi 2600 př. n. l.) dále, kde znamená „klíč života". Koptští křesťané v Egyptě později ztotožnili tvar ankhu s křesťanským křížem a přijali ho jako crux ansata („kříž s rukojetí") - což z něj činí jediný kříž, který hladce přechází mezi pohanským a křesťanským použitím.
Postpunkové a gotické scény 80. Tau (sv. Tentýž kříž se může číst zcela jinak uvnitř konkrétní subkultury. Latinský krucifix v katolickém shromáždění se čte jako devociální; tentýž kus na motorkářské vestě se čte jako memento mori. Keltský kříž v kostelním okně se čte jako irské křesťanství; tentýž tvar v hudebním umění heavy metalu se čte jako lidově-pohanské dědictví.
Pro nákup podle designu naše kolekce prstenů s křížem pokrývá většinu výše uvedených dvanácti typů v podobě prstenů, a kolekce přívěsků s křížem zahrnuje větší výrazné kusy. Dvanáct tvarů, dvanáct různých historií. Tento elegantní dřevěný kříž s ikonou Ukřižovaného Krista je pečlivě vyroben v tradičním byzantském stylu. Věrnostních bodů. Tento tradičně zpracovaný dřevěný kříž s ikonou Ukřižování Páně v byzantském stylu je připraven k zavěšení na stěnu a obsahuje i certifikát pravosti. Kristus je vyobrazen s mírným náklonem hlavy - symbolem pokory a dobrovolné oběti. Nad ním je nápis „IC XC“ (Ježíš Kristus) a „Ο ΒΑΣΙΛΕΥΕΣ ΤΗΣ ΔΟΞΗΣ“ - „Král Slávy“, jak bývá tradičně napsáno na pravoslavných ikonách kříže. V horní části je vyobrazeno Boží oko či Boží tvář v mandorle - symbol přítomnosti nebeského Otce, který přijímá Synovu oběť. Po stranách kříže jsou postavy slunce a měsíce s lidskou tváří - obraz kosmu, který se sklání před smrtí svého Stvořitele. Dva andělé sbírají krev z ran Krista - jako eucharistický symbol vykoupení.
Historie: Ikona ukřižování v tomto podání má svůj původ v byzantské ikonografii od 10. století. Kříž není jen nástrojem smrti - je trůnem Krále Slávy. Starověké tradice zobrazují slunce a měsíc, Adamovu lebku i anděly jako svědky toho, co se stalo na Golgotě. Proč si koupit tento kříž: Tento kříž je víc než jen dekorace - je to ikona, která promlouvá. Může být duchovním středem domácnosti, místem usebrání a každodenní modlitby.
Slunce se zatemňuje, měsíc se skloní, andělé sbírají krev - celý vesmír se dívá a mlčí. Patristické slovo: „Kříž je židle pro trůn Krále. On se na něj posadil, aby královal láskou.“ - svatý Efrém Syrský
Kříž není hanba. Je to sláva - skrytá v bolesti. Modlitba: Ukřižovaný Pane, přijmi i mé bolesti, mé kříže, mé slabosti. Dej, ať se v Tobě promění v požehnání. Nauč mě žít každý den pod Tvým křížem - s tichou vírou a důvěrou, že smrt není poslední slovo. Veď mě, Králi Slávy, cestou života.
Verze sochařské ukázky a pískovcový křížek stojící při křižovatce silnic do Radimi a Studeňan představují ukázku novodobé umělecké práce doby přibližně třetí čtvrtiny 19. století v novobarokním stylu. Základnu památky tvoří dva pískovcové schodové stupně; na vrchním stupni je obdélný sokl s vytesaným vročením. Nika, signatura, plný plintus, a hlavní dřík s kylovitou římsou tvoří centrální část. Kříž je s Kristovým tělem zobrazen klasicky, s trnovou korunou a nápisem INRI nad hlavou. Typické je vyobrazení Krista s otevřenými rukama, dlaněmi probodnutými hřeby, a nohy překřížené s jedním hřebem.
Krucifix (z latinského crucifixus - ukřižovaný) je plastické zobrazení kříže s tělem ukřižovaného Ježíše Krista, symbol Ježíšovy vykupitelské smrti. Ježíš je nejčastěji zobrazen obnažený, pouze s bederní rouškou; nad hlavou ukřižovaného bývá nápis INRI. Zobrazení ukřižovaného Krista se objevuje až v 5. století. V západním křesťanství byl kříž později hojně užíván v soukromém i veřejném kultu, zatímco na Východě převzalo jeho roli ukřižování ztvárněné jako ikona. Od 15. století se stal běžnou součástí oltářů římskokatolických kostelů. Centrální kříž s ukřižovaným Kristem převyšuje výškou soklu a kříže ostatní dvě skulptury odsouzených lotrů.
Čtyřboký tvarovaný sokl ukončený masivní římsou a trojitým bobulovým motivem; nad hlavou Krista je nápisový lístek s titulem. Průběžná ikonografie ukřižovaného Krista zahaluje i historická zobrazení, která zahrnují inline nápisy a mandorle okolo Boží tváře.
Vícero použití a kontexty
Tau (sv. Tau) bývá čten různě; Latinský krucifix na motorkářských vestách a v postpunkových scénách slouží jako memento mori či odkaz na původní symboliku. Keltský kříž v kostelních oknech reprezentuje irské křesťanství, ale v hudebním metalovém umění se může interprétovat jako lidově-pohanské dědictví. Ankh, ačkoli primárně egyptský symbol života, se s křesťanským křížem setkává jako crux ansata, a překračuje hranice mezi předkřesťanskou a křesťanskou tradicí.
Ve stylu katalogu výroby prstenů s křížem se dnešní kolekce zaměřuje na překryv témat - prezentace dvanácti tvarů v různých materiálech. Kromě toho v nabídce figurují přívěsky s výraznými velikostmi, které odpovídají jednotlivým tvarům.
Ikona ukřižování v byzantském stylu je důležitá pro pochopení teologických významů. V horní části kříže bývá Boží oko či tvář v mandorle; bývá doplněna sluncem a měsícem na stranách, symbolizující kosmos a stvoření, a anděly sbírající krev z ran Krista - eucharistické znázornění vykoupení. Tento popis má původ v byzantské ikonografii od 10. století. Kříž jako takový je trůnem Krále Slávy; ikona zobrazuje nejen smrt, ale i vstup Krista do věčného života.
V závěru lze říci, že každý z těchto tvarů kříže má svou specifickou historii a význam - od archaických symbolů až po středověké, renesanční a moderní heraldické interpretace. Celá šestnáctikroková cesta skrze tvary ukazuje, jak se kříž proměňoval a přizpůsoboval kulturám, technikám a názorům napříč epochami.