Feta je tradiční sýr pocházející z Řecka, který vyniká svou slanou chutí, bělostí a krémovou texturou. Jeho domovem jsou řecké vesnice a jeho historie sahá až do starověkých časů, kdy sýr byl vyráběn pastýři a ukládán do soli pro delší trvanlivost. Feta se vyrábí z mléka ovčího a případně kozího, v určitém poměru, a to tak, aby její charakteristický profil zůstal zachován i při masovější výrobě.
Historie a původ sýra feta je úzce spojena s řeckými klimatickými podmínkami: příkré svahy a horké suché podnebí vedly k chovu ovcí a koz namísto krav. Z tohoto mléka vzniká sýr s jedinečným buketem, který odráží bohatou květenu a středomořskou krajinu. Zmínky o feti se objevují v rané literatuře a záznamech, které ukazují, že se tento sýr vyráběl již v antickém Řecku. Dnes je feta nejznámějším řeckým produktem s chráněným označením původu (PDO) a tvoří významnou součást exportu země.
Výrobní proces fety začíná sběrem mléka místních plemen ovcí a koz, s minimálním obsahem tuku 6 %. Mlékárenský proces zahrnuje zakysaní mléka, srážení, vytvoření sýřené hmoty a oddělení syrovátky. Sýr se poté nakrájí na plátky, doplní solí a olivovým olejem, čímž vznikne charakteristická chuť a textura. Ukládání do slaného nálevu a zrání v takto kontrolovaném prostředí je klíčovým krokem k dosažení finální slanosti a konzistence. Zrání trvá minimálně dva miesiące, přičemž první fáze zahrnuje slaný nálev při teplotách do 18°C a s relativní vlhkostí nad 85 %, a druhá fáze probíhá při 2-4°C.
Pod názvem feta existují dvě hlavní varianty - měkká a tvrdá - jejichž rozdíl spočívá především v době zrání: měkká varianta je sladší a méně slaná, zatímco tvrdší má výraznější chuť a vůni. Je důležité poznamenat, že feta vzniká výhradně z ovčího a/oder kozího mléka; sýr vyrobený z kravského mléka není fetou. Balkánský sýr bývá často uváděn jako alternativa fetě, ale vyrábí se hlavně z kravského mléka a má jiný obsah tuku a zrání.
V EU je sýr feta chráněn pod označením PDO, což zaručuje tradiční způsob výroby a kvalitu, a naopak omezuje používání názvu pro sýry vyráběné mimo Řecko nebo mimo specifické bulharské oblasti. Od roku 2002 je ochrana pevně stanovena a názvem „feta“ mohou být označovány pouze sýry z Řecka nebo do určité míry z Bulharska, a to podle pravidel EU.
Nutriční profil fety ukazuje, že jde o zdroj bílkovin a vápníku; oproti některým jiným sýrům obsahuje o něco méně tuku, ale stále je slaný a s vysokým obsahem soli. 100 gramů fety může obsahovat více než 70 % doporučené denní dávky sodíku. Feta z podoby ovčího a kozího mléka je obecně lépe stravitelná, a lidé s laktózovou intolerancí ji často snášejí lépe než sýr z kravského mléka díky přirozenému složení.
V kuchyni má feta široké možnosti použití - do salátů, na pečivo, do těstovin, na obložené talíře, nebo na zapékání a grilování. Díky své tavitelnosti se hodí i do zapékaných pokrmů a omelet či slaných koláčů; marinované feta se rozplývá jen tak na oleji. Fetu lze konzumovat čerstvou, ale pro delší trvanlivost se doporučuje skladovat ji v původním slaném nálevu v lednici a dodržovat pokyny na obalu.
Mezi tradiční a moderní recepty patří mediterranean pizza, která spojuje feta s olivovým olejem, pestem, zelenou paprikou, cherry rajčaty a dalšími surovinami. Sýr se přidává na vrstvu s dalšími druhy sýrů, aby vznikla vyvážená chuť a textury.
Historie a původ fety zahrnují i skutečnost, že sýr býval ukládán do dřevěných či cínových sudů a že jeho výroba je spojena s lokálními tradicemi. Dnes je feta symbolem středomořské kuchyně a jedním z nejstarších řeckých sýrů. Z řeckého slova feta, znamenajícího „plátek“ či „kousky“, pochází název tohoto sýra, a to s odkazem na tradiční způsob krájení.
Závěrnou poznámkou je, že sýr feta je chráněn označením původu, vyrábí se z ovčího a kozího mléka v poměru minimálně 70 % ovčího a 30 % kozího, a zrání v slaném nálevu trvá několik týdnů až měsíců. Feta je slaný sýr s drobivou strukturou, který se hodí jak do studené, tak teplé kuchyně, a jeho typická chuť odráží bohatý ekosystém řeckých pastvin a tradiční výrobní postupy.
